Zločiny ve jménu cti
Ayse Onal
Nenosí šátky, touží po vzdělání nebo zaměstnání, vezmou si muže, kterého jim neurčila rodina, tyto prohřešky, v našich očích nepříliš významné, jsou běžnými důvody, proč muži v mnoha zemích světa dodnes vraždí své dcery, manželky, sestry a neteře. Proč jsou hrdí na to, že mohli spáchat vraždu ve jménu cti? Kniha přináší šokující odhalení o krutých zvyklostech a srdcervoucích osudech nejen obětí, ale výjimečně také jejich vrahů.... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno: 2008 , AlpressOriginální název:
Honour killing
více info...
Přidat komentář
Kniha je velmi jednoduše napsaná, tím pádem se rychle přečte. Jedná se o zpracování příběhů na základě vypravování vrahů plus domyšlené pocity jednotlivých dívek. Chybí tomu pořádný úvod či závěr, který by poukázal na to, že většinou šlo o případy z nejnižších sociálních vrstev, kde chudoba a negramotnost jdou ruku v ruce. Postrádala jsem mapu Turecka, chronologický přehled. Což samozřejmě nesnižuje hrůznost příběhů.
Děsivé a v očích naší kultury neuvěřitelné příběhy. Knize chybí jedna podstatná věc (ale chápu, že by nezměrně zvýšila rozsah) - sociální kontext. Autorka se okrajově dotýká faktu, že ne všichni v Turecku smýšlejí tak, jako muži z příběhů. Při čtení každé kapitoly jsem si sama musela připomínat, že tyto vraždy jsou problémy jednolivců. Sice je k vraždě vždy donutí pomluvy v sousedství a rodina, ale to, co ovlivní skutečné vraždění, není ani víra, ani kultura, ale povaha vraha. Může být prostě slabý, nevzdělaný, nábožensky fanatický... cokoliv, ale rozhodně to není problémy většiny!
Drsné příběhy, nad kterými zůstává rozum stát, Turecko znám dobře, tedy jsem si to doposud myslela, než jsem si přečetla knihu, a jen doufám, že se tam podobných zločinů ve jménu cti bude stávat méně a méně a pokud ano, tak budou náležitě potrestány.
Pěkná a zajímavá kniha, ale myslím si, že na podobné témata jsou i lepší knihy. Přesto stojí za přečtení.
Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale po přečtení této knihy (zvlášť vybraných příběhů z ní) neshledávám jako jedinou oběť skutečně zavražděnou dívku. Obětmi osudu se stávají především sami vrahové. Mnohdy dívku, ať už se jedná o sestru, dceru či dokonce matku, velmi milují a vlastnoručně ji zabít, je to poslední, co by chtěli udělat. Jenže MUSÍ! Víra* a hlavně to, jak ji chápe celá okolní společnost, mu nedovolují zachovat se jinak! A tak se stane MUŽEM, co spáchal „ZLOČIN VE JMÉNU CTI“. Obecně vzato je pak dotyčný chován v úctě a čest celé rodiny je očištěna. Není tomu tak ovšem vždy. – V knize je patrné pokrytectví společnosti, která jedince k vraždě (někdy přímo, jindy nepřímo) donutí a když je pak po všem, truchlí za mrtvou, spílají vrahovi, kterého šmahem odvrhnou, odsoudí a záští, ignorací či netečností ho uvrhnou do věčné samoty vězeňské cely.
Pozn.: *Víra - nikoli v pravém slova smyslu - Korán tuším nic takového nepovoluje
Drsná,šokující a nepochopitelná knížka.
Velmi hezky napsaná, s ohledem na hrůzy popsané je citlivá.
Obraz toho jak to může vypadat v muslimských rodinách v 21století. Varovný příklad, proč tihle lidé nepatří do Evropy