Zloději času

To je ale zajímavý soubor lehce mysteriózních povídek, které by se klidně mohly stát :), jů. Protože... kdo ví?
Nejvíce mě zaujaly ty, které trochu "smrdí sírou."

Vítězslav Jareš mě kdysi tady na databázi oslovil. Prohodili jsme nějaké slovo a nakoukla jsem do jeho připravovaného románu a již vydaných povídek. A ty povídky - to je zkrátka ono. Vtip, neotřelost, propojenost, mystika, modernost. Tohle mám ve velké oblibě a v českém prostředí pražského Žižkova se to navíc nevidí/nečte často. Uhodil na správnou strunu, dokonce se neváhal v některých rovinách příběhu osobně objevit. Mám i dojem, že kromě autorova odrazu jsem tam poznala i některé filmové scény - v povídce Nabídky pána Voka jsem viděla závěrečnou scénu z Muže z Acapulca, jak Belmondo vyhazuje dokončený románový brak, a pak, ve stejné povídce, jsem tam poznala scénu z Atlasu mraků, kde spisovatel vyskočil z okna na slavnostním křtu knihy. Ale možná jsem jen moc velký filmový nadšenec :)

Povídky opravdu nemusím, ale tyto mě přesvědčily, že není od věci občas si nějaké dobré přečíst. A tyto opravdu dobré jsou, čtou se jedním dechem a zároveň nutí k zamyšlení.
Líbilo se mi symbolické propojení všech povídek postavou pána Vonka a žižkovskou hospůdkou.
Povídky mají neotřelé náměty – andělé strážní jako domácí mazlíčci, fotoaparát s časovým předstihem zaznamenávající budoucí děje apod. Povídka Stará remingtonka – opravdu strašná představa, kdyby někdo dostal takovou moc, že může cokoliv proměnit ve skutečnost pouhým stisknutím jediné klávesy!
Povídky jsou skutečně velmi originální, zapojí naši fantazii a představivost.
Pane Jareši, to se Vám opravdu povedlo :-)))

Musím říct, že jsem se hodně bavila. S touto knihou jsem zahájila dovolenou - no a dovolená musela počkat, od knihy jsem se nemohla odtrhnout :-). Ilustrace byly zcela zbytečné, vůbec jsem je nevnímala. Absolutní mínus směřuje k vydavateli knihy, ta se mi bohužel rozpadla v ruce na jednotlivé listy ještě před polovinou, a to jsem byla první čtenář. Zavěšenou pizzu jsem (asi jako první) přirovnala k Hartlovým knížkám a teď jsem si v podstatě jistá, že Jarešovy knihy se mi líbí víc. Chtělo by to trochu píár... Co takhle oslovit pána Vonka? :-D

Roky jsem žila kousek pod starým Žižkovem, a tak mě nápad napsat knihu z této čtvrti úplně dostal. Skvěle vypracovany styl autora s nadhledem se promítá v několika mysteriózních povídkách, na které si vzpomenete i po letech.

Číst se to dalo, ale že by mě to nadchlo, to teda určitě ne, kapánek neslané, nemastné. A konec poslední povídky, ten to zazdil úplně.Souhlas s komentářem Aileena.

Knížka se mi dostala do ruky úplně náhodou, o to víc jsem byla překvapená :-) Povídky jsou originální, vtipné, moc se mi líbily. Ještě se k nim někdy vrátím :-)

Čekal jsem příběhy více mysteriózní a méně ztřeštěné. Kladně hodnotím, že jsou povídky částečně propojené a že takovým ústředním místem této knihy je hospůdka U Habásků. Jako nejlepší povídky hodnotím titulní Zloději času a Profesor. Přesto, že jsem od knihy nedostal přesně to, co jsem očekával, tak její přečtení určitě není ztrátou času.

Čtivě napsané příběhy se skvělými pointami s nádechem mystična. I když tento styl nevyhledávám, kniha se mi velmi líbila :-)

Kdyby autor snížil počet povídek o pět a zbylým deseti věnoval ušetřený čas, mohlo by jít o skvělou četbu. Takhle už jsem se s tím druhé polovině trošku prala a poslední povídka mě bohužel v závěru totálně zklamala. Celkově čisté tři hvězdy. Pět povídek opravdu opravdu zaujalo a k přečtení bych doporučila.

Příjemné překvapení a setkání s roztodivnými charaktery ze starého Žižkova v čele s pánem Vonkem. Skoro by se dalo říct, že ať už peklo bylo nebo nebylo - vymyšleno bylo dobře.

Pěkná povídková knížka ,ve které se potká čtenář s nějakým tím tajemnem,humorem, hospůdkou u Habásků,a hlavně všudypřítomným pánem Vonkem. Pohodové a příjemné čtení.

Zajímavé, čtivé a originální povídky plné mystiky a skryté morálky. A samozřejmě nechybí ani humor. Doporučuji.

Po dlouhé době jsem sáhla po knížce povídek a byla to moc dobrá volba. Trocha tajemna, peklíčko, andělé, lidské povahy a druh humoru, který mi naprosto sedí.

Povídky jsem nečetla od svých studentských let, ale naprosto mě nadchly. Bavily mě, děj v nich byl poutavý i napínavý, leckdy i k zamyšlení. Bylo to příjemné a originální počteníčko.

Skvělé povídky, krásně ukazují, jak jsou lidé nepoučitelní... Je nad čím se zamyslet. ;-)

Povídky moc nečtu (výjimkou byly Povídky od pana Svěráka), ale tyhle mě přesvědčily, že občas stojí za to, odložit romány a pustit se do něčeho kratšího. Líbilo se mi, že všechny povídky spojoval ďábel v podobě pána Vonka, a zároveň, že některé měly společné postavy. Povídky měly neotřelé náměty – zvlášť se mi líbil začátek povídky, ve které se chovali andělé strážní jako domácí mazlíčci – skvělý nápad. Povídka Stará remingtonka je hodna velkého zamyšlení – bylo by strašné, kdyby někdo dostal tak obrovskou moc, že může proměnit ve skutečnost vše, co si usmyslí pouhým stisknutím jediné klávesy!!! Pane Jareši, knížka Zloději času se Vám opravdu povedla.

Čtivé, zábavné, nápadité a velmi originální.

Paráda, kam na ty nápady chodíte pana Jareši! Dobře se čte, má to šmrnc, humor, překvapení, kdo chce i ponaučení :-) Vřele doporučuji.