Zloději knih

21.01.2022

Skvělá kniha. Je dobře, že se aspoň některé knihy podařilo před nacisty zachránit.

08.09.2021

Velmi zajímavé čtení.

11.05.2019

Pro milovníka knih bude čtení hlubokým zážitkem. Ti, kteří se zajímají o historii, si doplní obraz několika dekád naší historie o téma, na něž se velmi často zapomíná. Zloději knih nejsou románem, přesto mají sílu strhnout čtenáře do víru historických událostí, jako by šlo o velký románový příběh.

08.04.2019

Než jsem vzala do ruky tuhle knihu, vůbec jsem netušila, jak se nacisté ke knihám chovali. Že je pálili, jasně, žádná novinka, ale že takhle rabovali knihovny, knihy si syslili a ještě se o ně přetahovali? Dozvěděla jsem se spoustu informací, o rabování knihoven nacisty se nikde - ani ve škole - nemluvilo a nemluví.
Obdivujeme odvahu lidí, kteří nasazují vlastní život, aby zachránili nějaký cizí, ale lidé, kteří nasazují životy pro to, aby zachránili "jenom" knihy, zasluhují obdiv snad ještě větší. Je škoda starých vydání, zničených fyzicky, ale ztráta informací z knih je ještě bolestivější.
Aspoň trochu snad potěší snaha jednotlivců vrátit kradené knihy rodinám, kterým patřily!

28.01.2019

našťastie nie je možné zničiť kultúru. hoci aj pokusy majú katastrofálne následky.
záhadou pre mňa zostáva, ako toto obdobie prežili české a slovenské knižnice a súkromné zbierky... a samozrejme, ako potom dokázali prežiť aj „pozornosť“ súdruženkov šesťtýždňových filozofov, riaditeľov, vôbec celej tej „robotníckej inteligencie“, ktorá tu strašila od roku 1948 a straší dodnes.

18.09.2018

Nečakala som, že táto kniha ma tak zaujme a budem ju čítať naozaj hĺtavo. Skvelé spracovanie, súvislosti, vysvetlenia aj širšieho merítka, aby sme sa v poslednej kapitole dostali k téme tejto knihy a to navráteniu ukradnutých kníh. Doporučujem každému knihomoľovi a milovníkovi dejepisu...

24.03.2018

Historie vyprávěná knihami.
Hlavní gró příběhu sice je nacisty propracovaný rabovací systém, nicméně se dozvíme i to, jak cíl jejich rabování vůbec vznikl a co se dělo poté, když Němci prohrávali a prohráli válku. Jejich činnost v podstatě pokračovala, ale zastřešoval ji někdo jiný.
Text knihy je náročnější (spousta německých písmenkových zkratek, více směrů vyprávění v jedné kapitole), nicméně je logicky poskládaný a dává smysl.
+seznámení se s mnoha knihovnami, knihovna není jenom místo, kam se chodí půjčovat knihy
+trochu lítost nad tím, že nádherné exlibris už je pomalu taky historie
+formulace, že Heydrich zemřel při atentátu v Československu, historicky není přesné, ale toto spojení s Československem mě potěšilo
+Památkáři - Clooney by mohl natočit druhý díl, napínavého materiálu tu má dost
+Mimoň, Nový Falkenburk a Horní Libchava - místa v České republice, kam Němci evakuovali své nakradené sbírky
+historie Turgeňevovy knihovny - tato emigrantská knihovna mě zaujala
+Rothschildové koupili milostné dopisy cara Alexandra II. a vyměnili je s Ruskem za svůj archiv
-vědomí toho, že mistři rabování kromě jejich šéfa měli po válce úspěšné kariéry

09.01.2018

Cestování po knihovnách, které již neexistují, existují jen zčásti nebo mají úplně jinou podobu, než mít měly. Cesta z Berlína přes Výmar, Mnichov, Amsterdam, Haag, Paříž, Řím, Soluň, Vilnius, Terzín, Ratiboř, Frankfurt do Prahy a zpět do Berlína. Zpráva o ERR (Einsatzstab Reichsleiter Rosenberg - Operační skupina říšského vůdce Rosenberga), organizaci Alfreda Rosenberga, která za války rabovala kulturní poklady a knihovny, také o pálení a ničení knih, ať už záměrném či bezděčném při "osvobozování" knihoven, masových krádežích a shromažďování knih za účelem nacistického intelektuálního ovládnutí světa, také o jejich osudech a dodnes trvající snaze vrátit knihy původním majitelům, když už ne jako osobní majetek, tak alespoň jako připomínku o existenci a životě jejich předků... A jakoby mimochodem spousta doplňujících faktických informací - o historii Výmarské republiky a nacifikaci Goetha; o dějinách SS; o vysoké škole NSDAP, která nakonec na Chiemském jezeře nevznikla, a o historii rasových ideologií; o Nicolasi Posthumovi, který založil Mezinárodní institut sociálních dějin; o inspirativnosti talmudu a historii sefardských či ashkenazkých Židů; o dějinách svobodných zednářů a tzv. "výstavách hanby"; o Allianci s ambicí ochraňovat Židy; o exilových knihovnách (např. tzv. Turgeněvově v Paříži); o italské Knihovně židovské obce, která byla ztracena a nenalezena; o soluňském židovském pohřebišti, které se změnilo v kamenolom pro Němce, ale hlavně pro Řeky; rozdílu přístupů k rabování na Západě a na Východě; o Vědeckém institutu jidiš; Terezínu jako vzorovém táboře, v němž byl pro forma důležitý kulturní život; o historii tzv. celosvětového spiknutí Židovstva, intelektuálním zdůvodňování holocaustu a snaze studovat židovské dějiny bez Židů; o trofejních knihách pro Rusy (v kapitole Vagón bot - Praha i stránčička o bezprostředně poválečných českých dějinách) a osudu Rosenberga po válce... Kromě faktů nabízí autor silné, téměř šokující obrazy - člověka pohřbeného mezi knihami v jejich úkrytu; souběhu masového vraždění lidí a ničení knih... Je příznačné, že většinou se nedozvíme, o čem zabavené, zničené nebo vracené knihy byly - jsou vnímány pouze jako zboží (na jedné straně) nebo symbol (na straně druhé). Je to otřesné a bolestné čtení...

"Nacisté věděli, jak důležité knihy pro Židy jsou. Četba nás polidšťuje. Když nám ji někdo odepře, krade nám i naše myšlenky. Chtěli Židy zničit tím, že je připraví o to, co je pro ně nejdůležitější." (s. 349)

18.11.2017

Pro nás, knihomily a knihomoly, nelehké čtení. Pálení knih se v historii opakovalo vícekrát, stejně tak byly tragické požáry měst s významnými knihovnami. Pátrání po majitelích knih, které se dochovaly, je proti tomu přece jen radostnější záležitost. Nejvíc jsem trpěl při popisu konfiskací Rudou armádou, kdy tisíce vzácných tisků končily roztahané v dešti na nádražích, kde si vojáci vybírali své trofeje. Pozitivněji pak působí kapitola o tom, jak měla česká Židovská knihovna významný podíl na záchraně židovské kultury. Smutná je v ní jen zmínka o tom, jaký postoj měla po válce československá vláda k navracení židovského majetku, tedy i knihoven, kdy byli tito nacisty pronásledování restituenti označováni za fašisty. Ostatně tato nálepka je falešně používána ultralevicí i dnes...