Zloději zelených koní
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240424/bmid_zlodeji-zelenych-koni-Cyh-240424.jpg
4
699
699
Pavel zběhne ze studií geologie a stěhuje se za svou dívkou Karolínou do Hradce. S partou hledačů vltavínů občas vyráží kopat a bere s sebou i kamaráda Kačmara. Postupem času však zcela propadá sběratelské a „zlatokopecké“ vášni a s Kačmarem se pouští do stále větších dobrodružství. Ta brzy začnou ohrožovat jeho vztah s Karolínou a Pavel nakonec za svou umanutost a touhu žít jinak platí vším, co má, málem i životem… Jihočeský fenomén nelegálního dobývání vltavínů přinesl do české literatury Jiří Hájíček již v roce 2001, kdy Zloději zelených koní vyšli poprvé. Novela se pak stala předlohou stejnojmenného celovečerního filmu (2016) Dana Wlodarczyka.... celý text
Přidat komentář
Hezký, pomalý příběh o Pavlovi a jeho životní cestě na které čím více hledá, tím více ztrácí a přesto z té cesty nesejde. Je jako kámen, který ví kam patří a podléhá už jenom tomu geologickému času. A svět potřebuje takové vzácné kameny, abychom mohli hledat, ztrácet, obdivovat i zatracovat.
Je to zajímavý příběh, ale zároveň vnímám i to, že je jedním z těch starších. Oceňuji výlet do mineralogie, to bylo zajímavé. Ale celkově mi přijde, že jsou ti Hájíčkovo chlapi na pěst. Řeší své mužské věci a nevidí vlevo vpravo...
Druhá kniha od tohoto autora a opět mne moc nezaujala. Téma hledání vltavínů je zajímavé, ale příběh mne neoslovil.
Pavel mi hrozně připomínal Pavla ze Selskýho baroka. Taky je to takový ztroskotanec, který má svoji životní vášeň, miluje jihočeskou krajinu a přírodu, svoji svobodu, ztroskotá mu vztah s manželkou, má špatný vztah s bratrem a celkově je ve vztazích dost naivní a důvěřivý...
Jinak oceňuji neotřelý námět, hledání vltavínů mě dost zaujalo, i když kameny mě ve skutečnosti vlastně vůbec nezajímají. :)
S Hájíčkovými knihami mám prostě problém - a je jasné, že to je můj osobní problém. Nejsem schopná říct, proč vlastně mi je z jeho knih tak ne-dobře. Dílo samotné má nepopiratelné kvality, tak kde to drhne? U mě na postavách, které jsou tak zoufale neambiciózní a planktoidní, až mě štvou. Hlavní hrdina je unylý týpek, jeho přítelkyně a pak manželka spící panna a všechny ostatní postavy (snad s výjimkou profesora geologie) jsou obdobně sympatické. Ráda bych věřila, že většina lidí není taková, tady jsou takoví ale všichni.
Děj odplývá podobně pozvolně, nic se vlastně neděje a ani ona posedlost a neschopnost se jí vzdát ve mně nevyvolala víc než: "Pha!" a pokrčení ramen.
Je to trochu jako filmy Bohdana Slámy, nemůžete říct, že se vám líbí, protože něco takového se líbit ani nemá, ale zároveň nemůže říct, že to je blbý, protože blbý to zkrátka taky není.
Ač jsem se, jako v ostatních autorovo knihách, s hlavní postavou neztotožnila a spíš sem jí nechápala, než chápala (asi jsem spíš Karolína), jeho zápal hraničící s posedlostí byl fascinující. Příběh tak hezky plynul a i když jsme se nedočkali žádných větších zvratů ani dramatických momentů, rozhodně jsem se nenudila. Jednoznačně plný počet!
“...s tebou se krásně sní a lítá nad mraky a tak dál, ale život s tebou je k ničemu.”
Zajímavá tématika, krásně napsané se smyslem pro detail. Těším se, že si knížku za pár let přečtu znova.
Od této novely jsem čekala málo a velice příjemně mě překvapila! Vyvolává otázky po skutečném štěstí; nazvala bych ji dokonce jako ódu proti konzumnímu způsobu bytí. Navíc se moc hezky četla, z řádku jsem cítila takovou hřejivou lidskost... doporučuji přečíst!
Hezký styl psaní, knížka se opravdu dobře četla. Bohužel mě až tak nezaujal námět a "zelenou" posedlost hlavních hrdinů jsem nechápala. Ale i přesto, že knížka neměla nějakou výraznou dějovou linii, ale spíš takové opakující se smyčky - kopání - Karolína a zpět, jsem ráda, že jsem si knížku přečetla.
Určitě si od pana Hájíčka ještě něco přečtu.
(1/19)
Přečetla jsem jí, je to milá kniha. Jen je to asi všechno, znova se k ní vracet nebudu.
Když to přečtu prakticky na jeden zátah, tak to musí být na pět hvězd, ne? Mně se na Hájíčkovi líbí to, co někteří kritizují, takové to nevzrušené plynutí, nevyhrocené zápletky, neukončené příběhy a situace. Cením uvěřitelnost příběhu, motivací postav, nenápadné odhalení rozdílností mezi lidmi a jejich touhami, povahami, tempem jejich zrání a (ne)proměn.
Knihy pana spisovatele Hájíčka mi vždy přinesou nějaké nové neokoukané téma, tohle byla opět trefa do černého. Při čtení jsem cítila vlhkou vůni písku, zoufalost partnerky- marný boj o přízeň se zelenými kamínky a nechápala zničující zápal hlavního hrdiny ... Kniha i film mi přinesly silný a zajímavý zážitek.
Výborné! Kniha je čtivá a zabývá se aktuálními tématy dnešní doby. Pěkné je i filmové zpracování,doporučuji.
Koukám, že se tu s většinou neshodnu, ale tahle kniha mě neskutečně štvala. S žádným hrdinů jsem se nestotožnila, kolik a jakých zrovna nasbírali vltavínů mě nechávalo naprosto chladnou...
Jak jsem toho Kačmara nesnášela...asi je dobře napsaný:)), že mi tak hýbal žlučí..
Začátek knihy byl pro mne velká nuda. Musel jsem se prokousat opakovanými výlevy Pavla a obligátními odpovědmi Karolíny. Kniha pak získala spád, ale je pravda, že z hromady výjezdů za vltavíny si pamatuji tři nejzásadnější. Zbytek byl jen zbytkem. Na druhou stranu je to příběh obyčejného člověka, který hledá a nenachází směr. Ta obyčejnost je nakonec největší devízou této knihy, kterou jsem samou lačností dočetl za jedno dopoledne.
Štítky knihy
zfilmováno manželství rodinné vztahy divočina manželské hádky jižní Čechy manželská krize České Budějovice vltavínyAutorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Moje první kniha od Jiřího Hájíčka mě nadchla tak, že musím hodnotit hned plným počtem hvězdiček. Nikdy bych neřekla, že se mi může líbit čtení o hledačích vltavínů. A ono jo. :) Autorův styl se skládá spíše z kratších, jednodušších vět, ale o to více působí realističtěji.
P. S. Karolíně jsem rozuměla. Když my ženy máme raději ta pozitiva a sociální jistoty. :)