Zloději zelených koní
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/263525/bmid_zlodeji-zelenych-koni-263525.jpg
4
677
677
Když Pavel zběhne ze studií a stěhuje se do Hradce za Karolínou, v krabicích na korbě náklaďáku veze kromě knih o geologii i své oblíbené romány Jacka Londona. V jižních Čechách se setkává s partou nelegálních hledačů vltavínů a přivádí mezi ně i kamaráda Kačmara. Postupem času zcela propadá sběratelské a zlatokopecké vášni a s Kačmarem se pouští do stále větších dobrodružství, která ohrožují nejen vztah s Karolínou, ale i jeho přátelství, svobodu, a dokonce život. Jihočeský fenomén vltavínů a jejich nelegálního dobývání přinesl do české literatury Jiří Hájíček již v roce 2001, kdy novela Zloději zelených koní vyšla poprvé. Problém s divokou těžbou těchto polodrahokamů však přetrvává dodnes a výrazně poznamenal i místní krajinu. Hájíčkova novela je tak stále aktuální a stala se předlohou pro stejnojmenný celovečerní film (2016) režiséra Dana Wlodarczyka.... celý text
Přidat komentář
Byla to moje první kniha od J. Hájíčka. Byl to zajímavý příběh, dozvěděla jsem se hodně informací o vltavínech a jejich hledání. Pavlovi díky jeho posedlosti vltavíny "protéká" život mezi prsty a nakonec přijde téměř o vše. Dobrý důvod k zamyšlení. Jsem ráda,že jsem na knihu narazila a určitě si přečtu i další.
Knihu jsem si přečetla kvůli zhlédnutému filmu. Ten byl rozhodně zajímavý a kniha taktéž. Bavilo mě, jak se hlavní hrdina psychicky měnil, mělo to spád a děj, přesto mi něco malinko k těm pěti hvězdičkám chybělo. Dobrá kniha, jsem ráda, že jsem ji četla, ale vracet se k ní nebudu. :-)
Hajicek umí psát nenucene plynoucí příběhy, kdy není problém knihu přečíst za dva dny. Vzhledem k tomu, že můžu porovnat s jeho romány, tak nemůžu dát plny počet.
Hledání. Kniha je zejména o hledání - vltavínů na pozadí hledání sebe sama v životě, v zálibách, ve vášních, v emocích... nebo naopak? Hledání toho všeho na pozadí příběhu hledačů kamenů? To si každý v knize musí najít sám. Každopádně autor píše obyčejné příběhy obyčejných lidí v obyčejném životě, ale velmi neobyčejným způsobem. Už teď se těším, až se k Hájíčkovi vrátím a budu pokračovat ve čtení dalších jeho knih.
Stejně krásná poetika jako u Selskýho baroka – jen v tom závěru se to trošku začalo rozpadat a kolem příběhu se najednou objevila "světlounce modrá čistá aura" autorské bezradnosti, což ovlivnilo mé celkové hodnocení a zapříčinilo ztrátu jedné hvězdičky. Ale jinak velká, velká spokojenost – a další "Hájíček" už zařazen do plánu četby.
Knížku jsem stihl přečíst ještě před nedělní TV premiérou Wlodarczykova filmu – tak jsem zvědav, protože tohle zákonité (a pochopitelné) srovnávání knižních předloh s filmovými adaptacemi většinou nedopadne pro film příliš dobře…
Nejpovedenější je obálka. Jinak je to tuctová kniha plná omletých klišé, jakých dnes vychází spousty. Je opravdu nutné neustále opakovat, že Karolína kvůli průduškám dýchala nosem?
Jaká to úleva pro jednou listovat tuzemskou knihou, co není o krizi středního věku nebo milostném čtyřúhelníku. A i když novela Jiřího Hájíčka nemá vyšší ambice, než vyprávět o lidech a jejich chybách, píše tak uhrančivým způsobem, že jsem mu propadl po prvních větách. Nehledě na to, jak skvěle dokázal zachytit nadšení pro pytláckou těžbu vltavínů, včetně předložení mnoha zajímavostí z geologie českých luhů a hájů. Krásně také vystihuje atmosféru polistopadové doby, ve které se spousta lidí snažilo chytit vlak západního blahobytu, a spoustě lidí byla ta mašina jednoduše ukradená.
Je to napínavé a emotivní zároveň, přičemž díky skromnému rozsahu není čas na nějaké zbytečně rozpitvávání charakterů. Příběh tak možná působí lehce neukončeně, já byl však navýsost spokojen, protože cokoliv dalšího by bylo vlastně navíc. Je to o důležitosti si umět říct, co nám za to v životě stojí a co ne, a právě tohle Hájíček perfektně zachytil, aniž by nějak moralizoval, nebo mi promlouval do svědomí.
Zloději zelených koní je velmi prostá a velmi čtivá kniha. Celým dějem se proplétají dvě hlavní roviny, které propojuje Pavel jako středobod celého děje. Jeho život je plný okouzlení. Jedno tradiční spočívá v platonické lásce ke Karolíně a druhé, velmi netradiční, jej táhne k zemi a jejím skrytým pokladům. Nic většího ani menšího v knize nehledejme. Romantická linka je velmi lehce načrtlá a celý vztah popisuje jen schématicky. Co se vltavínů týče, čtenář má určitě možnost nahlédnout pod plachetku jejich dobývání.
Knihu mohu doporučit všem, kteří se rádi dozví něco nového a nechají se unést na křídlech jednoduchého, tak trochu dobrodružného příběhu pro dospělé.
První Hájíčkova kniha, kterou jsem přečetla, ale určitě ne poslední. Drsná, nemilosrdně směřující ke špatnému konci, přesto, možná spíš proto fascinující. Navíc ukotvená v reálnych místech, což jí ještě přidává věrohodnost. Trochu mi připomíná Jacka Londona...
Hájíček mě opět překvapil námětem. Vůbec jsem neušila, jak to s Vltavíny je. Čte se lehce. Ale jako v ostatních knihách autora mi přišla i zde hlavní postava plochá... Možná ale právě takový jsme a pan Hájíček to jen mistrně popisuje. Přečetla jsem všechny Hájíčkovi knihy a všechny je doporučuji, i když jsme jim nedala pět hvězdiček.
Nedokážu říci co přesně mi na této knize nesedlo, protože se četla svižně, téma hledání Vltavínů bylo velice zajímavé a vztahová linka dávala smysl. Ale kniha mi prostě nesedla. Největší podíl na tom bude mít styl psaní, který pro mě není příjemný, především vrstvení situací a málo plynulosti.
Většina komentářů hodnotí chování postav, koho chápe, koho by "přizabil"...asi je to tím, že v tomto románu Jiřího Hájka je charakteristika postav výrazná a vlastně se nic jiného než vztahy a pocity v rámci děje neřeší, a to tedy v rychlosti blesku. Příběh je velmi zajímavý, stejně jako vnímání kamenů, ale všechno velmi stručné, nerozvité, přeskokové - asi jako mysl hlavní postavy. Možná to byl úmysl. Takže ano, kniha se mi četla dobře a určitě si něco dalšího od autora přečtu, ale není to více než na 3*
Nevím, jak to správně popsat- ale nás doma četba tohoto románu rozdělila na část ryze ženskou -kdy žena podrobně řešila linii vztahovou a to tak podrobně, že jsem se jen divil, jak je najednou pragmatická a na část ryze chlapskou , kdy jsem se - možná i proto, že jsem o hledačích Vltavínů slyšel poprvé - zas podrobně pitval v možnostech a příležitostech jmenovaných hledačů a vonělo mi to to romantikou.
V každém případě se kniha četla dobře, určitě si nenechám ujít další knihy pana Hájíčka a dost mě nadchly i další info o Vltavínech. Už jen ta představa, že mají původ v tajemném vesmíru ve mě vzbuzuje velikou touhu je někde objevit.
Zloději zelených koní jsou jedním z baladických příběhů Jiřího Hájíčka odehrávajících se v jižních Čechách. Od ostatních autorových románů se Zloději zelených koní liší snad tím, že vypráví příběh o hledačích vltavínů. Postava Pavla, která se objevuje ve většině Hájíčkových románů, se potácí v problémech způsobených sběratelskou vášní, která se pomalu stává skoro posedlostí zelenými kameny. Hájíčkovi jako obvykle nemám co vytknout. Názorům, že jeho romány jsou jednoduše nudné, můžu oponovat tím, že čtenář si musí v hlavě přehodit jakousi přepážku a začít přemýšlet trošku jiným způsobem, než je obvyklé u jiných knih. Romány odehrávající se v dnešní době na jihočeském venkově a popisující jakousi mdlost a bezcílnost, která se na začátku vůbec neobjevuje, ale která nakonec pohltí celý příběh, se jinak číst nedají.
Byla jsem hodně zvědavá, protože pana spisovatele jsem objevila až tady na DK ( že by tím, že bydlíme na studeném severovýchodě a ne na teplém jihu?) a taky tím, že jsme letošní dovolenou procestovali po jižních Čechách. Při naši závislosti na knížky - antikvariát U Slona v Písku by mohl vyprávět :-) -A pozor, následuje velké přiznání - to jsme byli my, co chvíli před tím, než jsme k vám vešli do obchodu naučili vnučky písničku...Když jsem já šel tou putimskou branou.... a holky ji po celou dobu návštěvy ( a že to nejsou minutové návštěvy) zpívaly a hádaly se, když je jeden z vás opravil.... to víte, babička to prostě umí nejlépe na světě , - tak když se vrátím k té dovolené, nám ze studených kopců připadá naprosto famózní léto mezi rybníky, kdy vás vedro spaluje a to se mi honilo hlavou při čtení- taková ta letní pohoda, kterou jsem si odtud přivezla. A proto za mě spoustu hvězdiček- a protože prý má pan Hájíček ještě lepší knihy, tak tu pátou hvězdičku si nechávám pro ty na další ještě nepřečtené knihy, na které se jdu hned vrhnou. Jen takový malý, maličký dodatek ,víceméně pro mě jen jako můj takový myšlenkový pochod při čtení - který rozhodně knize neublíží, ale mám takový pocit - nepřipomíná vám to trochu Párala?
Do poloviny jsem doufala v naději na šťastný konec, ve druhé polovině jsem to už spolu s Karolínou vzdala. Nepochopím takovou sebezničující závislost .Dala bych i čtyři hvězdičky ale Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku jsem ohodnotila 4 a Rybí krev je naprostý skvost takže tentokrát jen 3 hvězdičky.........do večera se mi to rozleželo v hlavě a za tu naději na konci přidávám hvězdičku protože 3 si Hájíček nezaslouží
Čte se to velmi dobře, rychle. Tato novela se mi ale tolik jako "Selský baroko" nelíbila. Hlavní hrdina mi byl spíš protivný.
Zajímavý pohled na 'Jihočeský Klondike'. Že,jsou hledači vltavínů jsem věděl,ale až
kniha mi dala nahlédnout do mysli jednoho z mnoha,,,
Souhlasím s 'tanuki'-je znát,že pan Hajíček se teprve rozepisuje. A čas ukázal,že se rozepsal výborně.
Děkuji za knihu z rodných a milovaných Jižních Čech...
My jsme si vždycky říkali na PřF MU, že geologové jsou divní (no offense)! A tady to bylo šílené, jak vlastně neškodný koníček a záliba propukne v honbu a vášeň a zničí vám život, který jste si vysnili.
Štítky knihy
zfilmováno manželství rodinné vztahy divočina manželské hádky jižní Čechy manželská krize České Budějovice vltavínyAutorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Autor se strefil do mého vrozeného vltavotýnského jihočešství i do vykreslení porevolučních podnikatelských (i jiných) aktivit probuzeného národa.
90 % (277 hodnotících, průměr 81 %).