Zlodějka knih
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/187877/bmid_zlodejka-knih-XRd-187877.png
5
8460
8460
Mladý australský autor sepsal silný, jímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2013 , ArgoOriginální název:
The Book Thief, 2005
více info...
Přidat komentář
Prvních 80 stran pro mě bylo čistým utrpením. Pak se to zlomilo a vyklubal se z toho opravdu silný příběh. Hodně smutné čtení.
Moc se mi líbí vypravěčka v podobě smrti, je to dost výstižné.
Filmové zpracování celkem věrně kopíruje události v knize a mně osobně se líbilo.
Dlouho jsem se nemohla začíst, asi jsem od ní čekala něco trošku jiného, ale stálo to za to. Moc smutná a zároveň krásná kniha. A netradiční vypravěčka byla zajímavá volba, dodalo to příběhu tu pomyslnou třešničku.
Zajímavý příběh, ale nesedla mi forma zpracování. Knihu jsem četla, jen abych ji už dočetla...
Tahle kniha vás dostane nejen příběhem, ale i tou která ho vypráví. Moc krásně napsaný a neskutečně smutný.
No... Přemýšlela jsem, jestli mám vůbec přidat komentář, protože mé hodnocení se úplně liší od většiny. Válečné romány mám ráda. Tahle kniha na mě ale zapůsobila jednolitě, nevzrušivě. Jako když si představíte provázek, který je natažený a chybí mu smyčka, vrchol. První emoce ve mně vzbudilo setkání s Maxem 30 stránek před koncem. Abych byla úplně upřímná, chtěla jsem ji už dočíst, abych mohla vzít do ruky jinou knihu. Nechápu, že to na mě takhle zapůsobilo, když je tu jedna chvála za druhou... Za mě bohužel ztráta času. Tak snad mi další čtení sedne lépe :)
Nezvyklý vypravěčský styl nemusí sednout každému, já jsem však hltal každé slovo, které Markusi Zusakovi přišlo namysl. Zkrátka nejlepší knížka co jsem kdy četl, amen.
Bylo to dokonalé, krásné počtení. Málo spisovatelů se zajímá o obyčejný život, obyčejných lidí v kruté době. Nápad nechat vyprávět právě smrt bylo geniálním tahem s neskutečnym dopadem. Doporučuji.
Jedna z těch výjimečných, která zanechá stopu v srdci. Víc k tomu není potřeba dodat!
Nádherná kniha o příšerné době. I když jsem věděla o jakých hrůzách budu číst, neustále mě překvapovalo kolik krásy z této knihy dostávám. Autor si zaslouží velký obdiv za toto dílo. Určitě si vyhledám jeho další knihy.
"Nacházím znova a znova lidi v jejich nejlepší i nejhorší podobě. Vidím jejich ošklivost i jejich krásu, a divím se, jak může mít tatáž věc obojí tvář"
Jedinečná. Jedno slovo které vystihuje tuto knihu. Zlodějku knih doporučuji přečíst i těm, kteří tento žánr nečtou. Za mě je to must have. Kniha, která ve mě zůstane. Jedna z nejlepších, které jsem četla. Vypravěčkou je sama smrt. Ale ona tak krásně vypráví. Je to dokonalost a vy to musíte číst. Je to velmi krásný a velmi smutný příběh z 2.světové války. Všechny postavy se kterými se setkáte se vás dotknou. Nejvíce samozřejmě Liesel, naše zlodějka knih, která mi velmi přirostla k srdci. Hans, Rosa , Rudy a Max. Všichni si mě získali.
Nemám slov. Musíte si to přečíst :)
Netradičním pohledem je nám představen život několika rodin na okraji Mnichova v průběhu 2.světové války. Je to pohled zvláště odsuzující nesmyslnost válek, genocidu, krutost, násilí a potvrzení, že nejvíce vždy trpí děti a nevinní. Kniha mi byla doporučena a byl jsem jí tak silně zasažen, že jsem ji musel několikrát odkládat, obávaje se tragického konce. Obavy byly oprávněné, závěr mě úplně odrovnal, nemohl jsem zastavit slzy. Neobyčejně krásná kniha, silný příběh.
V průběhu čtení jsem si dělala poznámky, když ve mně kniha probudila něco, co jsem vám všem chtěla později sdělit. Tudíž text rozkouskuji na několik bodů, a přestože na sebe ne vždy zcela navazují, všechny mi přijdou z pohledu nějakého stručného sdělení o knize důležité.
• Kdybych nevěděla, že je autorem muž, tipovala bych, že knihu napsala spíš žena. Příběh je psaný nezvykle citlivě a mile. Z jeho řádků doslova čiší něha a neuvěřitelná láska a pochopení.
• Postavy z knihy prostě musíte mít rádi. Ať už jde o Rosu, která na všechny kolem pořád jenom huláká, Rudyho neodbytně se snažícího vyloudit na Liesel polibek anebo o Maxe, židovského boxera.
„Jen jedna věc je horší než kluk, který vás nesnáší. Kluk, který vás miluje.“
• Věřím, že každý si z knihy odnese něco. Pro mě byl fantastický zážitek číst o dětském světě a bezmezně chápajícímu přístupu Hanse Hubermanna. Líbil se mi ten prozíravý pohled, který připomíná, že všechny děti jsou ve své podstatě nevinné a to i v tu chvíli, kdy dělají něco, co nemají. Ony to tak prostě nemyslí. A co víc, zjistila jsem, že bych chtěla být víc jako Lieselin pěstoun Hans H. Přála bych si mít jeho trpělivost, pochopení a shovívavost. Co se týče rodičovství, je mi v této knize vzorem.
• Lieselina euforie z knih musí být otiskem duše každého knihomola a obzvláště těch, kteří si ne vždy mohli nějaké knihy dovolit koupit.
• Je úžasné, jak obyčejný ten příběh kolikrát je. Popisuje zcela normální okamžiky, ale vy ty prožité chvíle prostě milujete.
• Fascinující výběr slov. Líbí se mi autorův vypravěčský styl. Vypráví velice neotřele a zároveň výstižně. Říkáte si: „No jo, ale přesně tak to přece vypadá!“
• Autor má v této knize jeden zlozvyk, a to prozrazovat dopředu, že někdo umře. Třeba i několikrát. Paradoxně to není na škodu. Naopak to ve vás probudí úzkostlivé očekávání nejhoršího. Otáčíte stránky a bojíte se, že nadešel čas a vy přijdete o svou oblíbenou postavu právě teď.
Závěr:
Víte, jak to bývá s konci knih. Velice často se dostávají do pomalého tempa, a vy cítíte, jak příběh umírá a přestává vás zajímat, protože je vám jasné, že už se nestane nic pozoruhodného nestane. Zlodějka knih je přesným opakem těchto postupně skomírajících vyprávění. Konec vás ke knize přiková a vy ji prostě musíte dočíst do posledního písmene. Nepamatuji si, kdy naposledy ve mně nějaká kniha vyvolala opravdu silné emoce. Kdy mě nějaký příběh rozplakal, napínal nebo rozesmál. S malou Liesel jsem prožívala všechno. Bála jsem se toho, co bude dál, usmívala jsem se a dokonce i slza ukápla. Zlodějka knih je přesně ten příběh, ke kterému jsem schopná se jednou vrátit. A z celého srdce doporučuji k přečtení, pokud vám doposud unikala.
Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil styl psaní, který mi ze začátku připadal chaotický. Pak už jsem knihu četl s chutí, a i když byla o těžké době, dala mi spoustu námětů k přemýšlení. Je pro mne zároveň první knihou, která popisuje život běžných lidí v Německu za 2. světové války. V dnešní době, kdy válka je za humny, přináší kniha aktuální pocity pro lidskou duši.
Mě se líbila moc. Krásně napsaná. V hodně knihách mi připadá, že autor musí přirovnání a ty poetické části doslova potit a nakonec z toho vzejde jen kýč, taková rozježděná lesní cesta po které se nedá ani jít, natož jet :) Ale v téhle knize člověk pluje na jemném jazyce, na obláčku literatury alespoň já mám takový pocit. Na příběhu mě trochu mrzel jen ten konec, takové ne zcela konkrétní, i když k té knize se to hodí, to asi jenom já jsem tak zkostnatělá, že potřebuju přesný začátek a přesný konec, ale to vlastně hloupost. V hlavě jsem si tuto knihu zařadila vedle Slavíka a Dopisů, které nikdo nečetl na takové malé čestné místečko a ráda si je všechny znovu přečtu.
Nádherné a strašně silné. Líbil se mi i film, ale knížka má ještě něco navíc. Moc se mi líbí styl, jakým je psaná. Ten příběh mě opravdu zasáhl.
Do knihy jsem se pustila, aniž bych věděla, do čeho jdu. Po jazykové stránce opravdu nádherně napsáno... I kdyby tam nebyl žádný děj, knihu bych kvůli vší té barevnosti a jazyku dočetla tak jako tak. Krása.
Moc se mi líbí zpracování se smrtí jako vypravěčkou. Další kniha napsaná z prostředí druhé světové války, ale žádným drastickým způsobem. Ukazuje nám život obyčejných Němců za války a jejich osudy.
Ze začátku mi trochu déle trvalo se do knihy vůbec začíst, ale musím uznat, že příběh o malé holčičce Liesel, o jejím nelehkém vyrůstání za 2. sv. války, je velmi smutný až dojemný. Ale je to moc hezky napsaná kniha, kde je hlavním vypravěčem smrt.
Štýl, akým je kniha napísaná je trochu odlišný, než je bežné, najmä vďaka netradičnej rozprávačke.
Jej pohľad na udalosti sa mi páčil a bolo zaujímavé, čítať o jej postrehoch, názoroch a pocitoch.
Samotný dej ma až tak neuputal, aj keď bol veľmi dobrý, ale priznám sa, že už som čítal o zaujímavejších príbehoch ľudí počas druhej svetovej vojny.
Záver knihy bol však veľmi silný, u mňa doteraz asi najprekvapivejší, čo sa tohto žánru týka, a úplne pozmenil moje vnímanie celej knihy. Knihu môžem iba odporučiť.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
"Svět je hnusný guláš." ...Dokonalá odpověď existencialismu.
Zlodějka knih se vzpírá přečtení. Svojí neutěšeností, svým suchým konstatováním konce, svým (zdánlivým) odstupem od hlavní linky příběhu. A přece jsem měla pocit, že knize dočtení dlužím. Že musím s Liesel srdnatě protrpět všechno.
Napsat takto silný text, to si mohou dovolit jen autoři, kteří přesně ví, jak to neradostné vyvážit trvalou hodnotou. (Nebo pořádně zubatým smyslem pro humor. ;-)
Věřím, že Zusak udělal pro to, aby si i poválečné generace dokázaly představit válku (nikoli bitevní vřavu, tu tísnivější a neodbytnou doma), mnohem více než literatura faktu. A jasně formuloval přesvědčení, v čem je navzdory všemu odkaz lidství.
Nemám pravdu, milá Smrti?