Zlodějka knih
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/187877/bmid_zlodejka-knih-XRd-187877.png
5
8549
8549
Mladý australský autor sepsal silný, jímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2013 , ArgoOriginální název:
The Book Thief, 2005
více info...
Přidat komentář
Příběh by byl krásný i na pět hvězd,ale styl psaní byl trápením, vůbec mi to nevyhovovalo, četlo se to špatně.
To je tak zajímavá kniha. Tak moc dojemná, zvláštní. Ten vypravěč je skvělý. Ráda si jí přečtu znovu.
Nemám slov. Nádherná kniha, kterou jsem kdy četla. Smutný, dojímavý a pěkný příběh.
Na konci jsem se neubránila slzám. Doporučuji.
Zatim nejkrasnejsi a zaroven nejsmutnejsi kniha, kterou jsem kdy cetla. Dekuji Markusi!
Knihu jsem četla jen chvíli po knize Poslední knihkupectví a některé pasáže se mi trochu slily dohromady. Přiznávám, že jsem byla hodně natěšená, a proto jsem bohužel zažila lehké zklamání.
Prolog a první kapitola mi dávala trochu zabrat, než jsem si zvykla na styl vyprávění, ale potom už se mi kniha četla dobře.
Je dobře vidět, že válka zasáhla všechny bez ohledu na to, na které straně "barikády" stáli a bez ohledu na jejich názory na celou tu záležitost.
Velmi emotivní kniha, která si mě získala svým neobvyklým, leč sympatickým vypravěčem a svou hlavní hrdinkou jménem Liesel. V knize nejsou zbytečně dlouhé pasáže, ve kterých by se nic neodehrávalo, takže se velmi dobře čte. Celkově je to krásná, ale zároveň smutná kniha a dle mého názoru jedna z nejlepších románových knih napsaných na téma druhé světové války. Vřele doporučuji!
Nádherná kniha která mě dostala.. byl to krásný příběh .. leč životní ... Dramatický, melancholicky, smutný, krutý ale i veselý , napínavý, šťastný a zanechal ve mě spoustu myšlenek..ráda si knihu časem přečtu znova a vrátim se s Liesel to prožít znovu.. doporučuji
Tak knížka mě dostala, rozhodně zajímavý styl psaní, takto jsem myslím nic podobného nečetl. Příběh jedné malé holky v nelehké době, která nakonec byla shodou všech možných i nemožných okolností na dobrém místě a přežila, i když ve finále tento příběh nekončí zrovna happyendem. Kniha ve mě něco zanechala, rozhodně doporučuji a za mě plný počet.
Spíše náhodou, protože mě zaujal název knížky a věděla jsem, že má u čtenářů ohlas, jsem začala číst první stránky, a způsob vyprávění mě hned dostal. Musela jsem zkrátka vědět, jak si autor při této koncepci s celou knihou poradí. Poradil si výborně.
Nějaký čas mi trvalo než jsem si zvykla na způsob, jakým je kniha napsaná, ale když jsem se začetla a zorientovala, tak se mi kniha moc líbila a budu na ni ráda vzpomínat.
2. světová válka a vztahy mezi lidmi během této hrůzy jsou mým oblíbeným námětem, což znamená, že a) toho mám v této oblasti už hodně přečteno, b) už mě žádný příběh z této doby nemůže moc překvapit.
Tento příběh je v rámci tématu průměrný, což je spíš pozitivní hodnocení. Ovšem vyprávění z pohledu smrti mě opravdu nenadchlo... Snad měl autor pocit, že příběhu tím dodá něco navíc, jakousi nadstavbu, aby se nejednalo jen o další historku z 2. světové války. No, za mě tomu spíš uškodil.
Zlodějka knih je krásná a neobyčejná kniha. Už název je zvláštní, knihy asi nejsou prioritou zlodějů, a když se k tomu přidá, že hlavní hrdinka je sotva náctiletá dívka v Německu za druhé světové války a vůdce není zrovna její oblíbenec, a že vypravěčkou je Smrt, dostane příběh,no jak jen to říct, jinou barvu. Smrt má totiž barvy oblíbené. Přestože kniha popisuje hrozné období, vyprávění je takové kouzelné. A závěr, i když nás na něj vypravěčka připravovala, mě stejně dostal.
V knize je spousta zajímavých myšlenek, nejvíce mě zaujala ta o síle slova, ať už v kladném či záporném významu. Jasných pět hvězdiček. Doporučuji.
Zlodejka kníh bola veľmi zaujímavá kniha a musím uznať, že aj jedna z najlepších, čo som tento rok čítala.
Kniha je napísaná veľmi zaujímavým, možno až poetickým štýlom písania. Celý príbeh sa nesmie v melanchólii a pocit vojny. To sa dá očakávať, keďže príbeh rozpráva smrť, čo je veľmi zaujímavým aspektom tejto knihy. Ale ani tá nestráca na empatii a emóciách. Kniha je rozdelená do 10 častí a na konci sa dozviete prečo.
Liesel bola veľmi zaujímavá postava, ja som síce očakávala, že bude staršia, ale na svoj vek bola veľmi rozumná. Veľmi sa mi v tejto knihe psychológia postáv. Veľmi mi prišlo zaujímavé, že sme mohli vidieť správanie nemcov v predvojnovom období a celkovo, čo všetko ľudia museli robiť, aby nedostali trest. Veľmi uveriteľné príbeh pôsobil aj vďaka nemeckým slovíčkám v texte. Príbeh sa aj na to že je riadne smutný čítal rýchlo a ľahko a aj keď je príbeh melancholický tak mal v sebe určitú kuzelnosť a nádej
Jedina vec, ktorú by som vytkla je, že občas smrť prezrádza, čo sa bude diať a vývoj príbehu ma nikdy veľmi zaskočil a zhruba som vedela ako to dopadne, takže aj keď bol koniec veľmi smutný tak ma nedojal, lebo som to očakávala.
Knihu určite odporúčam a myslím si, že táto kniha je must-read pre všetky vekové kategórie. Ak ste nečítali, odporúčam sa do knihy pustiť, čo najskôr 5/5
Ten styl vyprávění mi ze začátku vadil, ale zvykl jsem si na něj rychle. Některé obraty mě doslova chytily. Pak jsem přišel na to, že je to jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl. A na závěr mi z očí tekly slzy. Když se mi toto stane, na knihu už nikdy nezapomenu.
Stavím ti oltář, milá Smrti. Z nejmilejších knih, peříček a starých novin, sněhových vloček a odřených kolen. Plyšový medvídek drží stráž a krajkovím prachu sleduje barvy lidí, jejich chvil i nebe. Zrovna je modré a syté jako velká miska pudinku. Jen zabořit lžičku.
Jako největší problém letošní Čtenářské výzvy se ukázal titul do 15.místa v některém z žebříčků. Většinu jsem už totiž četla a do zbylých se mi nechtělo. Nakonec jsem objevila Zlodějku knih, kterou jsem dlouho odkládala, protože jsem zhlédla před pár lety film a chtěla jsem trochu zapomenout.
Chvilku jsem se rozhodovala mezi čtyřmi či pěti hvězdami, protože jak mi ve filmu Smrtka vůbec nevadila, tak v knize mi lezla na nervy se svými občas sarkastickými řečmi. Ale nakonec vlastně to knihu odlišuje od tolika jiných a ke konci už mě dojímala taky. Takže pět za to, jak byl příběh opravdový, dojemný a lidský i z toho německého pohledu na válku.
O ničem.
Chcete napsat knihu, která bude mít nadčasový přesah, chytí čtenáře za srdce a vyždímá z něj všechny emoce ? Ale neumíte psát a nemáte zároveň žádný nápad, styl, ani dovednost zaujmout a vyprávět? Zkuste něco ve stylu "Židovský boxer se za druhé světové války ukrývá před nacisty a zároveň musí napravit vztah se svým otcem, který umírá na rakovinu", nebo něco podobného, co zajistí iluzi hlubokomyslného a velkého díla i totálnímu patlalovi. Na premisách z takto laciného kraje není co zkazit. Přesto podobné téma, nabízející tolik možností, Markus Zusak nezužitkoval ani částečně, ba naopak - proměnil v tak pustou a prázdnou nudu, která ve mně nevzbudila vůbec nic a to tak hrozně nijak, až mě to vyloženě otrávilo a já si vážně na knize nedokážu najít jediné pozitivum.
Navíc v audioknize velmi prožitý a k tématu skvěle pasující přednes Vilmy Cibulkové jen budí dojem, že se někdo vyschlé lejno alespoň snažil přeleštit drahým lakem určeným pro VIP limuzíny.
Zlodějka knih ve mně zanechala spoustu emocí.
Nedokážu přesně rozluštit, čím to bylo - jestli vypravěčkou, postavami, prostředím nebo vším dohromady - ale kniha na mě působila úplně jinak než kterákoli jiná. Povětšinou jsem se na další čtení ne tak úplně těšila, necítila jsem v sobě nutnost knihu otevřít a začíst se. Je totiž emočně na čtení náročná. Častokrát stačila jedna věta, jedna poznámka a srdce se mi propadlo až do kalhot.
Knihy z prostředí světových válek mi nedělají dobře, druhá světová obzvlášť, pokud se dotýká témat holocaustu. A přesně proto musíme podobné knihy číst. Zlodějka knih je politická jemným způsobem, protože nám ukazuje možný tehdejší život očima těch, kteří nesouhlasí, občas se vzepřou, ale nemají sílu na nic víc. Kreativně pracuje s prvky náhody, ale říká pravdu. Neromantizuje.
Na konci jsem se neubránila slzám. Když si člověk uvědomí, kolik lidí ve válkách zemřelo, je mu z toho fyzicky i psychicky špatně. A já jen doufám, že ve svém životě nic podobného nezažiju.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Je spousta příběhů o válce a sirotcích, spousta příběhů o ukrytých židech, spousta o bombardování Německa. Tenhle je úplně jedinečný, a to způsobem podání. Smrt je originální a drsná vypravěčka. Klidně na začátku prozradí prostředek a v prostředku konec a je jí fuk, co vy na to. Barvy, stíny a mraky jsou pro ni stejně živoucí jako lidi, pro které si chodí, vlastně možná víc, protože těm, pro které si chodí, už moc života nezbývá. Občas sama sebe malinko polituje, jak to má v té válce všechno stíhat - frontu, Stalingrad a ještě ty židy z pecí. Celkově si ale hraje na drsňačku. Dokud neprohodí něco, co celou tu drsnou image rozbourá a vás dostane do kolen s balíčkem papírových kapesníčků. Jako třeba: Děti jsem odnášela v náručí.