Zlodějka knih
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/187877/bmid_zlodejka-knih-XRd-187877.png
5
8459
8459
Mladý australský autor sepsal silný, jímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2013 , ArgoOriginální název:
The Book Thief, 2005
více info...
Přidat komentář
Báječná kniha báječná audiokniha. Zlodějka knih patří mezi ty knížky, které mohu číst stále dokola a pořád mne budou bavit. Filmové zpracování velmi slabé, ale kniha poutavá.
Právě jsem doposlouchala audioknihu nádherně namluvenou paní Vilmou Cibulkovou a jsem plná emocí. Ale jedno vím jistě - tahle kniha by mněla být povinná četba po celém světě !
Dakujem za tuto knihu,konecne nieco ine,iny pohľad na vec.Knihu som zhltla za jeden den,velmi zaujimavo písaný pribeh.Ohavnosti ktoré sa diali za 2 sv vojny zasiahli vsetkych v tej dobe,tu vidno ze trpeli vsetci.Smrt ako rozprávač sa mi páčila,malo to dušu.
Skvělá kniha... byla napínavá a krásná od začátku do konce. Viděla jsem i filmovou podobu ale kniha byla hezčí.
Dobrá kniha ....., ale musím se přiznat, že jsem očekával, dle recenzí, špičkovou knihu. Právě proto, jsem si ji koupil do své knihovny. Ale nebylo tomu až tak, abych si z toho sedl na zadek. Smrt vyprávějící příběh, je sice zajímavé, ale kniha se mi zdála zbytečně zdlouhavá a v některých pasážích až nudná. Četl jsem už lepší knihy, ale na 4 hvězdičky Zlodějka knih u mne má.
Knihu jsem po nějakých 40 stranách musela odložit, protože jsem se do příběhu nemohla začíst a celkem jsem se ztrácela. Ovšem nyní, když jsem se ke Zlodějce knih opět vrátila, jsem již tento problém neměla a příběh mě skutečně bavil.
Občas to byly verše v próze. Krásný jazyk. Vypravěčka Smrt vnímá svět skrze barvy a vidí do ledví, či spíše duší, všech zúčastněných. Další jedinečnou dimenzi příběhu dodává interpretace a hlas paní Cibulkové. (Poslouchala jsem si audioknihu před spaním a spánek mne přemohl se sluchátky v uších. O tři hodiny později jsem se napůl probrala, protože na mne někdo mluvil. Vyděsila jsem se. Byla to Smrt! Naštěstí jen vyprávěla o Liesel:-))) A způsobila, že se mi koulely slzy jako hrachy.)
I když je autorův styl psaní poněkud zvláštní, kniha se mi líbila. Je to příběh obyčejných lidí pod tlakem dějinných událostí, které nejsou schopni ovlivnit. Celou knihou se táhne tušení neblahého konce, tíseň a obavy z budoucnosti. Rozhodně stojí za přečtení.
Půjdu hodně proti proudu. Napsané je to pěkně, ale při čtení jsem se nedokázal ubránit pocitu, že podobných příběhů jsem četl, ale i viděl, už přehršel. Vůbec jsem se do vyprávění nedokázal ponořit a to ani v přednesu Vilmy Cibulkové, na kterou od poslechu Vyhnání Gerty Schnirch nedám dopustit. Občas jsem se přistihl, že poslouchám jen proto, abych si mohl odškrtnout další dílo (a nerad knihy vzdávám). Dokonce jsem přemýšlel o dvou hvězdách, ale z úcty k literární obratnosti autora jsem se přiklonil k lepšímu hodnocení.
Prvních asi 300 stran mě opravdu bavilo. Stránky mi díky nenáročnému textu a taky krátkým kapitolám rychle ubíhaly před očima a já toužila vědět, co s Liesel bude dál. Ale po těch 300 stránkách, tedy tak za půlkou knihy, už mi přišlo, že je příběh zbytečně natahován a těch několik zvratů, ke kterým v druhé polovině knihy došlo, mě bohužel nedokázalo moc rozhodit. Ačkoliv mě Zlodějka nakonec nenaplnila tak jako ostatní zdejší čtenáře, hodnotím 4*, protože přece jen jde o kvalitní četbu, která několika svými prvky vyniká nad ostatními knihami. A ano, jedním z těch prvků je netypická, originální a naprosto geniální volba vypravěče :).
Já nemám slov. Knize jsem se vyhýbala, neboť jsem na ni slyšela samou chválu a bála jsem se vysokých očekávání. Naprosto zbytečně samozřejmě! Tahle kniha... mě naprosto emočně vyždímala. Předala mi něco, co jsem netušila, že mi kniha může předat.
S klidným srdcem mohu říct, že jsem ji rozhodně nečetla naposledy.
Plný počet tomu nedám, protože začátek byl nepřehledný. Pár stran jsem netušila, kdo vypráví, což by se vzhledem k tomu, že je to v anotaci přímo napsáno, stát nemělo. Po ujasnění postav to ale byla dojímavá a hlubokomyslná jízda. Chytí za srdce - inu, soucitní Němci za 2. války. To hned tak neuvidíte, saukerl!!
Nadherny,dojimavy pribeh plny lasky a nadeje v krutych casoch.Pribeh o rodine a priatelstve.
Kniha,ktora Vas chyti za srdce. Odporucam precitat.
V príbehu nám Smrť predstaví odvážne dievča Liesel, ktoré miluje knihy, a tie jej pomáhajú vyliečiť sa z hroznej traumy. S nimi tiež jej adoptívny táta - láskavý maliar a harmonikár Hans, občas i jeho žena, uhundraná Rosa, no hlavne Lieselin kamarát, drzý, ctižiadostivý Rudy. A tiež je tu Max, citlivý boxer s ťažkým židovským osudom. V priebehu niekoľkých vojnových rokov sledujeme, čo všetko zažívajú obyvatelia jednej chudobnej ulice v malom nemeckom mestečku. Na pozadí neľútostnej spoločenskej situácie si deti Liesel a Rudy kradnú kúsky každodenného smiechu a vylomenín. Keď je treba, poslušne heilhitlerujú, ako káže bonton, ale niekde vo vnútri cítia, že svet je pomýlený. Liesel si uvedomuje, že slová, ktoré tak miluje, pretože jej v knihách prinášajú útechu, sú zároveň nástrojom zla. ,,Proč musí existovat? Bez nich by nic z tohohle nebylo. Beze slov by z Führera nezbylo nic.”
Smrť ako rozprávačka je v Zlodejke kníh originálna z niekoľkých dôvodov. Vidí veci, ktoré sú nám i postavám skryté, napríklad abstraktné farby oblohy (farba raňajok, čokolády, Židov) i predmetov okolo nás (skrinky farby viny). Vidí a počuje mŕtvych, ako sa snažia niečo povedať živým. Zbiera duše a odnáša ich s nekonečnou starostlivosťou. A tak, hoci je tento príbeh až kruto realistický, má občas nádych nadprirodzena. Smrť má tiež svojský zmysel pre humor a rada anticipuje veci, ktoré čitateľa majú prekvapiť o mnoho strán neskôr. Jej rozprávanie je presiate drobnými úsmevnými poznámkami a vysvetlivkami.
Múdra, dojímavá, srdcervúca. Táto i tie dve ilustrované knižky v nej. A absurdne vtipná občas, ak chceme. Kocúr menom Goebbelsek? Príručka hrobára na dobrú noc? Aspoň 500x Saumensch, Saukerl a ďalšie pôvabné vyznania. Neromantická, a predsa plná lásky a nádeje.
Zlodějka knih rozhodně patří mezi knížky, na které nezapomenete. Pokud hledáte historicky přesný román, hledejte jinde. Tohle je "jen" velmi krásný a silný příběh mladé dívky na pozadí té nejhrůznější doby.
Trvalo mi, než jsem se prokousal začátkem, který možná příliš neplyne, navíc je styl vyprávění poněkud odlišný, než na co jsem zvyklý. Jakmile jsem toto překonal, byla radost to číst. Opravdu se nebojím říct, že Zlodějku knih bych zařadil mezi umělecká díla současné literatury.
Děj je promyšlený, protkává jej naděje, láska, nenávist, strach, oddanost, dětství, ... všechno. Je plný emocí, ale není kýčovitý. Knížka nemá zbytečné vedlejší nebo nesympatické hlavní postavy. A přestože nám vypravěč vlastně hned na začátku naznačuje, jak to celé dopadne, konec je krásný a dojemný.
To je knížka, která s vámi pohne. Téma je děsivé, příběh milý, hlavní postavy vám přirostou k srdci a vypravěčka je minimálně velmi neobvyklá. Rozhodně stojí za přečtení.
Zvláštní kniha, jejímž vypravěčem je personifikovaná Smrt. Autor si hodně pohrává s jazykem a často situaci vyjadřuje v barvách a přirovnáních, někdy velmi abstraktních (měla jsem problém představit si „oblohu barvy snídaně“, a naopak mě ohromil „provaz upleteny ze stalingradského sněhu“). Postav je několik – zlodějka knih Liesel, její adoptivní rodiče Hans a Rosa, kamarád Rudy, a Žid Max – všechny jsou zpracovány s citem a působí opravdově. Příběh je smutný, hlavně na konci, což se od tématu dá čekat, i když je jím protkaná i špetka naděje. Kniha patří mezi díla, která ve čtenáři něco zanechá.
Nejzajímavější myšlenka Smrti (parafráze): „válka je šéf, který od vás očekává nemožné, nikdy nepoděkuje za odvedenou práci, a naopak vyžaduje víc a víc“.
Krásná kniha, užívala jsem si ten styl, všechna ta slova. Jedna z těch, které jsem si dávkovala, abych ji nepřečetla moc rychle. Krásná
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Protože má kniha tak mnoho stran, nechtělo se mi ji číst a půjčila jsem si audioknihu. Hlas Vilmy Cibulkové byl pro mne zpočátku nepříliš milý, po chvíli jsem ho akceptovala s tím, že Smrt jistě může v hlase používat i nějakou ironii až sarkasmus. Ovšem na to, že mnohdy nedoříkává zřetelně konce vět, jsem si nemohla zvyknout až do samého konce. Co paní Cibulkové však musím přiznat, je to, že opravdu mistrně mění hlas podle postav a vypravěčky. To mě nakonec smířilo i s tím, co se mi příliš nelíbilo. Příběh byl barvitý, ne nadarmo si tolik hraje s barvami, byl milý tím, že i v hrozných časech války ukazuje možné příjemnější chvíle, které si lidé dokázali dopřát, byl hodně dlouhý, ale při poslechu jsem pletla, což mě těšilo. Ocenila jsem autorův styl, v kterém často a nápaditě používá personifikaci. Líbilo se mi to. Na film se určitě také podívám.
O pár dní později jsem film shlédla a hned na začátku jsem si říkala, jak moc mi chybí hlas Smrti od Vilmy Cibulkové. A znovu jsem si uvědomovala, jak je skoro pokaždé lepší znát knihu, neboť se z ní do filmu nikdy nepodaří vměstnat všechno. Mohla jsem však obdivovat herecké výkony, to tedy ano.