Zlodejka kníh
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481015/bmid_zlodejka-knih-mEP-481015.jpg
5
8443
8443
Liesel Memingerová prichádza do nemeckého mestečka Molching, kde ju čakajú adoptívni rodičia. Postupne si zvyká na krik a výčitky novej mamy Rosy i na láskavosť nového ocka Hansa. Liesel si nachádza priateľov – aj toho najlepšieho, ktorý sa do nej zaľúbi. Zoznamuje sa so slovami, učí sa ich čítať i zapisovať. Počúva hudbu, ktorou jej ocko obveseľuje mestečko. A hoci by to od nej asi nik nečakal, kradne knihy. Na všetko, čo vnímavá Liesel prežíva, však dopadá tieň Adolfa Hitlera, ktorý vládne Nemecku a nepochybne aj srdciam väčšiny jeho obyvateľov. Jej ocko nacistickému poblázneniu odolal a Liesel sa čoskoro naučí rozlišovať medzi svetom „tam vonku“, kde treba na požiadanie hajlovať či vešať zástavy so svastikami, a svetom „vnútri“, v dome, kde sa v pivnici ukrýva mladý židovský utečenec. Blíži sa koniec vojny, život je čoraz ťažší a Smrť, rozprávač strhujúceho príbehu Liesel Memingerovej, má čoraz viac práce. Jeho pohľad sprevádza čitateľov od prvej stránky po poslednú a prifarbuje ju melanchóliou i čiernym humorom.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2021 , Ikar (SK)Originální název:
The Book Thief, 2005
více info...
Přidat komentář
Mě to hrozně nebavilo. Připadalo mi, že obdobných knih jsem četla xy, připadalo mi, že tam jsou samá klišé. A to jsem se tolik na knihu těšila.
Vypravěčka Smrt - zajímavé. Pasáže, kde promlouvala přímo ona, mě bavily. Liesel Memingerová mi však zůstala poněkud lhostejná. Kniha je rozvleklá, to pozivní v ní zabilo pomalé tempo. Všechno to dojímání, emoce, očekávání, zatajený dech, uvědomění si apod. mě minulo.
Za mne se žádné chytnutí za srdce nekonalo.
Knihu jsem přečetla během jednoho jediného dne.Co o ní napsat? Kdybych měla být zlodějkou knih, tak jen kvůli téhle knize. Tuhle knihu potřebuji vlastnit, moci se k ní kdykoliv vrátit, nebo ji jen jako Liesel pohladit po hřbetu....
Přestože půjdu proti proudu, musím říct, že takovou hrůzu jsem dlouho nečetla. Když jsem na knihu narazila v knihovně, anotace mě nadchla a já málem utíkala domů, abych se mohla začíst. No, nestalo se. Nelíbil se mi styl psaní, nemohla jsem zaplout do příběhu. I když - do příběhu? Do toho zdánlivě nekonečného plácání se od ničeho k ničemu? Nevýrazní hrdinové mi nepřirostli k srdci a nedokázala jsem se o ně bát, soucítit s nimi nebo mít za ně radost.
Knihu jsem sice dočetla, ale otočení poslední stránky mi přineslo velkou úlevu. Odnesla jsem ji do knihovny a je mi jasné, že se k ní nevrátím.
knížek spojených s válkou, nelidským chovám a tak dále je mnoho. tady je zajímavé, že hlavním vypravěčem je Smrt a vlastně mě moc nezajímalo, jak příběh zkončí, ale to, jak pokračuje a jak se vyvíjí. téma jako celek je hodné zamyšlení. kéž by více lidí četlo a přemýšlelo, že i když je tohle fikce, není to tak daleko od pravdy a příště až by se ofrňovali nad tím, že tenhle koláček není takový jak si představovali, by si vzpomněli na to, že občas lidi jedli polívku 6 dní v týdnu a za obyčejné jablko byli vděční.
Kniha byla velice čtivá a dobře popsaný osud nejen dívky ale i života lidí ve fašistickém německu. Velice mně překvapilo že jsem knihu neohodnotila (četla jsem ji v září 2016), a proto jsem to udělala dnes.
Nezapomenutelný příběh, který vtahuje víc, než by si literární řemeslo zasloužilo.
Nepochybuji o kvalitě a sofistikovanosti obsahu. Kniha není zklamáním. Zklamaný je ten, kdo čeká, až se ponoří do hlubiny příběhu a na 527 straně zjistí, že 91% je relativní hodnocení sedmi tisíců šťastnějších, kterým se to podařilo.
Takový ten typ knížek, kdy je vám při čtení hanba, že jste si třeba včera stěžovali na roušky a karanténu... spousta uvědomění a vděčnosti za dobu, ve které žiju...
Nehodnotím, protože jsem nedočetla. Nějak mi bohužel nesedl styl psaní, ač cejtim v kostech, že to je moc dobrá kniha. :)
Asi teď na ní nemám jen období a někdy se k ní určitě vrátím.
Kniha se mi moc líbí, ale jsou tam různé přeskoky v čase, což mě trochu mate.
Jak zhodnotit knihu? Asi takhle: čtu a brečím na plné zastávce lidí a je mi to jedno a čtu dál, protože odtrhnout se prostě nedá ... Kniha je napsaná velice čtivě. A souhlasím se smrtí, také mě děsí lidi
Líbila se mi? Ano. Hodně? Hodně. Co říct? Vypravěčka smrt je sympatická, i když mám pocit, že právě kvůli ní je kniha tak často kladně hodnocena (zas tak originální to snad není, ne?). Další a další spoilery vypravěčkou jsou dobrý prvek, jsou naskládané promyšleně, nekazí vám dojem, naopak vás nutí číst dál. Ačkoliv už totiž víte CO se stane, vy chcete vědět JAK se to stane. Nestačí vám pouze novinový titulek, chcete být u toho. A odtrhnout se od knihy je téměř nemožný úkol. (Právě proto, že víte, co se už brzy má stát!)
Asi moje momentálně nejoblíbenější knížka. U které jsem si nebyla jistá, jestli pak brečím, kvůli příběhu nebo protože končí.
Kniha vyprávěná z pohledu smrti, která sama říká ,,I smrt má srdce''. Nemám téměř co vytknout, hltala jsem stránky jednu za druhou a to přestože nemám obvykle knihy o světových válkách ráda. Oblíbila jsem si mnoho postav a ty, které ne, se naštěstí rychle vytratily.
Všem doporučuju! Slouží jak k zamyšlení, tak k představě, co taková válka provede s lidskými životy.
Styl vypraveni, vypravecka a jeji vsuvky, nahodne rozdrolene preklady do nemciny a zpet (i kdyz se cela kniha odehrava v nemcine) a spousta dalsich, vice ci mene, neprijemnych drobnosti rozbiji jinak potenciálně silny pribeh na milion kousku. Pri cteni pak skladate kousky dohromady, ale s kazdym kouskem se sila knihy ztraci a celkovy dojem je vlastne docela nevyrazny.
Zlodějka knih se mi nakonec líbila. Ovšem o 150 stran bych ji zkrátila a tím by děj byl akčnější, první půlka se mi hodně vlekla, dokonce jsem uvažovala, že knihu odložím. Líbilo se mi pojetí vypravěče jako Smrti, což mělo téměř uměleckou hodnotu - i Smrt má duši. Závěr byl skvělý a vše vynahradil.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Nepochopil jsem, co se tato kniha snaží říct a to je u mě vždycky problém. Potřebuji knihu s přesahem. Zde jsem ji nenašel.