Zlodejka kníh
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481015/bmid_zlodejka-knih-mEP-481015.jpg
5
8534
8534
Liesel Memingerová prichádza do nemeckého mestečka Molching, kde ju čakajú adoptívni rodičia. Postupne si zvyká na krik a výčitky novej mamy Rosy i na láskavosť nového ocka Hansa. Liesel si nachádza priateľov – aj toho najlepšieho, ktorý sa do nej zaľúbi. Zoznamuje sa so slovami, učí sa ich čítať i zapisovať. Počúva hudbu, ktorou jej ocko obveseľuje mestečko. A hoci by to od nej asi nik nečakal, kradne knihy. Na všetko, čo vnímavá Liesel prežíva, však dopadá tieň Adolfa Hitlera, ktorý vládne Nemecku a nepochybne aj srdciam väčšiny jeho obyvateľov. Jej ocko nacistickému poblázneniu odolal a Liesel sa čoskoro naučí rozlišovať medzi svetom „tam vonku“, kde treba na požiadanie hajlovať či vešať zástavy so svastikami, a svetom „vnútri“, v dome, kde sa v pivnici ukrýva mladý židovský utečenec. Blíži sa koniec vojny, život je čoraz ťažší a Smrť, rozprávač strhujúceho príbehu Liesel Memingerovej, má čoraz viac práce. Jeho pohľad sprevádza čitateľov od prvej stránky po poslednú a prifarbuje ju melanchóliou i čiernym humorom.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2021 , Ikar (SK)Originální název:
The Book Thief, 2005
více info...
Přidat komentář
Příběh který mě naprosto pohltil, uchvátil. Knihu řadím mezi své top.
Každá stránka, každy odstavec ve mně zanechal stopu.
(SPOILER)
Četla jsem velkou spoustu knih, ale žádná se mnou nezamávala tak, jako takhle. Ten její neuvěřitelný nádech, to jak je ten napsaný samotný příběh. Každý z těch lidí se do mě zapsal i ta potrhlá Frau Dillerová.
Začala bych asi Rosou Hubermannovou, s ní jsem se nejvíc nasmála, prostě ženská do nepohody!
Další Hans Hubermann u toho jsem mockrát brečela a přála si takového tátu. Ta jeho odvaha schovávat Žida ve sklepě nebo na ulici pomoct Židovi s kouskem chleba, což mě přivádí k Maxovi...Neuvěřitelný příběh, u něj prvního jsem brečela, myslela jsem, že umřel, když odešel, ale vrátil se....jako hrdina.
Nesmím zapomenout na Artura Berga, do něj jsem se zamilovala. Kluk který řekne, že tě klidně nechá vyset na stromě, ale stejně se pro tebe vždycky vrátí..
Liesel ta malá Saumensch? Několikrát jsem se v ní viděla, hltala jsem její slova, její pocity..všechno jako bych to byla já.
A Rudy, můj nejzlatější Saukerl. Kluk, který vlezl v prosinci do Amperu pro Hvízdala, rozhází po ulici chleba pro Židy a dá umírajícímu vojákovi medvídka je pro mě...♥
Bylo tam i mnoho dalších lidí, co by stáli za zmínku, ale to všechno víte sami nebo se teprve dozvíte..
Hezký zbytek dne :)
Přidám se k menšině. Styl vyprávění mi hrozně vadil a nezvykla jsem si, Smrt mě tam doslova iritovala. Příběh samotný nebyl špatný, nicméně jeho podání mi dojem z knihy prostě zkazilo.
Kniha, příběh který vám změní život! Někdy stačí jen pozorně poslouchat své prarodiče, mít trochu literárního talentu a velkou chuť změnit svět! Markusi Zusaku (1976) BRAVO!!!
Knihu jsem si chtěla přečíst už jen kvůli hodnocení čtenářů a jsemopravdu ráda.
Od příběhu se nedalo odtrhnout,styl psaní opravdu zajímavý.
Nádherná a zároveň neskutečně smutná kniha. Něco tak křehkého a něžného jsem asi nikdy nečetla. Nejkrásnější je ten způsob vyjadřování, který autor používá. Za mě to je dílo, které by si každý měl určitě aspoň jednou přečíst.
Super napsáno, super vymyšleno. Tragické období z pohledu, který jsem neznala. Hezky se čte - samo. Milé, smutné, živočišné.
Asi nejlepší knížka, co jsem kdy četla.
Chvíli mi dalo než jsem se do knížky začetla, ale ve výsledku se mi moc líbila a škoda že nebyla ještě delší. Mám ráda knihy s tématem 2 světové války a tahle je na seznamu knih, které bych si přečetla znovu.
Tohle nemohu nazvat jinak než... krásnou knihou plnou poetiky a něhy v tolik děsivé době. Příběh Liesel člověka vtáhne, Smrt coby hlavní vypravěčka celé knihy je naprosto originální a mezi řádky svého vyprávění skrývá nejednu smutnou pravdu. A zároveň vlastně příběh nevyzní až tolik smutně a beznadějně, jak by se mohlo zdát. Nesmírně jsem si knihu užil.
Knihám s válečnou tématikou se odjakživa spíše vyhýbám, ale jsem za to moc ráda, že jsem nyní udělala výjimku. Tenhle příběh je hluboce emotivní i přesto, že se odehrává v tak strašné době. Jeden z těch, který ve vás zanechá stopy navždy. Vyprávění smrti bylo hrozné, děsivé, ale úžasné a tak lidsky opravdové. Zajímavý je pohled na život obyčejných Němců, těch, co si válku nikdy nepřáli a odsuzovali ji, v jaké přetvářce a hrozbách trestů museli žít. V závěru mě trochu mrzelo, že autor neprozradil, zda se manželem Liesel stal Max, i když chápu, že to nebylo v tomto příběhu důležité.
Krásná knížka. A to díky silnému příběhu, ale hlavně jazyku, kterým je psána. Autor zde využívá spoustu metafor a slovních spojení, které obohacují jeho psaný projev. Ačkoli námětem je období plné smutku a lidských tragédií, kniha nepůsobí pesimisticky, ba naopak, mnohdy vám vykouzlí úsměv na tváři.
Ve své krutosti něžná knížka. Plná slovních obratů. Bavila mě slovní přirovnání, příběh, lidská sounáležitost doby i prostředí. Text lehce čitelný, odpočinkový a zároveň plný smyslu. Doporučuji!
II.
(Čteno po druhé)
Opět jsem se začetla do krásné knihy. Jsem dojatá dějem i krásou literárního zpracování. Kniha nás provází těžkým obdobím, které hlavní hrdinka překonává přátelstvím, ať je to přátelstvím mezi lidmi, kteří se dokázali obětovat pro druhé, anebo přátelstvím ke knihám.
Něco málo mi nesedlo, ale jinak se kniha překvapivě dobře četla a líbila se mi.
Zlodějka knih mi doslova ukradla slova a vdechla mi zcela jiný příběh, který mě natolik okouzlil, že jsem nestíhala obracet stránky. Hlavní vypravěčkou a všudypřítomnou pozorovatelkou je samotná smrt. Autenticky líčí události nacistického Německa, personifikuje, nabízí prostor pro představivost, srší metaforami a přirovnáním, hraje si s barvami. Hlavní hrdinku Liesel si zamilujete a občas se vztekáte, s jakým klidem vám smrt dopředu prozradí, co se s postavami stane. Hltáte každé slovo, abyste se dozvěděli, proč tomu tak bylo. Tematiku holocaustu mám ve svém hledáčku nejčastěji, ale tohle bylo opět něco jiného, neotřelého a stylisticky na vyšší úrovni. Úplný závěr knihy jsem pro slzy v očích četla s bolestí v srdci. Zusak mě oslovil natolik, že mám chuť si přečíst jeho další knihy.
Smrt/ka, nemoc, bída, chatrč, márnice... žena.
Život, Bůh, anděl, papež, kostel, Pražský hrad, Bílý dům... muž.
Vypadá to, jako by si na nás holky někdo kdysi dávno zased ;-).
Zlodějce knih jsem se dlouho vyhýbala. Laciný trik jak vyždímat z člověka slzy nad nebohou holčičkou trpící válkou, myslela jsem si. A zase jsem se jednou spletla. I když ne úplně. Slzy se koulely, kdy se jim zlíbilo. Zlodějka knih je o velikosti lidského srdce a stejnou měrou o jeho malosti. Tak milé a současně smutné čtení, příběh podmanivý a přitom tak bolestný. Zusak namixoval pestrou paletu lidských povah, které v extrémní situaci - kterou válka bezpochyby je - mohou předvést své nejskrytější polohy, odhalit ty nejtemnější zákoutí a projevit sílu či slabost ducha. To vše uprostřed nacistického Německa. Věci i lidé ve Zlodějce knih jsou přitom málokdy tím, čím se navenek jeví. A opět jsem se ptala sama sebe. Obstála bych já? Ne bez příčiny učinil Zusak právě smrt průvodcem a vypravěčem příběhu na jinak vcelku obehrané téma.
Slova na mne tentokrát působila víc, než jindy. Zusak dokázal vdechnout život všemu, živému i neživému. "Odpověď mu odplula od úst a pak se jako skvrna rozmázla po stropě." Jeden z četných příkladů Zusakovy oživlé pantomimy, příkladů živosti a vlastní vůle jevů bezživotných, jevů, které obživly jen díky člověku. Ve středu dění a vnímání tak jsou ony jevy a nikoli člověk, který jim vdechl život. Vážně neotřelé a osvěžující na tomto příběhu naplněném smutkem a něhou. A Smrtí. Ta zlodějka knih, malá "Saumensch", tak normální a přitom tak nevšední, si hlubokým závalem slov prošlapala cestu k mému nedůvěřivému srdci, její nohy neomylně nakráčely přímo do středu a hluboce se do něj otiskly. A ztěžklé stopy, které sklouzávaly z nohou Hanse Hubermanna, je překrývaly...
Bylo moc zajímavé číst o válečných událostech a holokaustu z pohledu obyčejných Němců. Nikdy jsem o tom tak neuvažovala a tahle kniha mě přiměla k zamyšlení. Ono je moc snadné šmahem odsoudit celý národ, ale velká většina byli úplně obyčejní lidé, kteří jen chtěli nějak přežít.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Toto úchvatné dílo si zaslouží komentář plný superlativů. Zlodějka knih je výjimečná kniha se silným příběhem napsaná neobyčejně poutavě.
Markus Zusak měl fantastický nápad, když vypravěčem učinil Smrt a stvořil ji lidskou a soucitnou. Její pozornost upoutá malé děvčátko a začne vyprávět její příběh a tak hrůzy války jsou tu podávané očima dítěte. Válka vzala dětem jejich dětství a přinutila je dospět... Je to celé smutné, dojemné, ale zároveň také krásné a citlivé.
Knihu jsem výjimečně četla až po shlédnutí filmu, který je tak dobře natočený, že jsem ho kdysi viděla hned dvakrát v krátkém časovém rozmezí.