Zlomek celku
Steve Toltz
Většinu svého života nebyl Jasper Dean schopen přijít na to, jestli má svého prokazatelně paranoidního otce Martina litovat, nenávidět, milovat, anebo zavraždit. Teď, když už je starší Dean po smrti, dokáže se ten mladší konečně zamyslet nad potřeštěncem, který ho vychoval v intelektuálním nevolnictví, a uvědomuje si, že jejich dobrodružství bylo vzdor vší své potrhlosti velkolepé. Jasper vypráví o svém dětství plném šokujících plánů a neuvěřitelných objevů. Je to příběh, jehož hrdinové putují z australské buše do kaváren bohémské Paříže, z thajské džungle do striptýzových barů, psychiatrických léčeben, labyrintů a zločineckých doupat a z výšin první lásky do hlubin zklamané ctižádostivosti. Výsledkem je divoká jízda jako na kolotoči, během níž se z dvojice nýmandů stanou neblaze proslulé osobnosti prožívající pamětihodný příběh o otci a synu. Zlomek celku je obžalobou moderního světa a jeho mravů, ale zároveň je i k popukání.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , JotaOriginální název:
A Fraction of the Whole, 2008
více info...
Přidat komentář
Příběh rodiny Deanových- Martina a Terryho a Martinova syna Jaspera. Výborné čtení, čtivě napsané.
(2010)
Eufemisticky řečeno trochu potrhlá kniha, plná absurdních situací a souvislostí, kde žádná z důležitých postav není "normální", ale je psána tak dobře, že vás ani nenapadne pochybovat o tom, že by se to klidně mohlo stát. Přes asi 750 stran jsem nenašel žádné hluché místo, pořád jsem se výborně bavil. Ale jen o zábavě to rozhodně není - s tolika zajímavými úvahami ohledně základních otázek, které každý z nás řešil, řeší či časem řešit bude (ale i na jiná témata, vzdálenější, nicméně také zajímavá), jsem se zatím (i s ohledem na rozsah knihy) nikde nesetkal. Nejlepší jsou v tomto ohledu úryvky z Příručky zločinu - kdyby ji autor zkompletoval a vydal samostatně, má zaručen další čtenářský úspěch :-).
Tak tohle mi úplně vyrazilo dech. Chtěl jsem něco napsat, ale najednou si uvědomuji, že je to zbytečné, protože tohle se prostě musí přečíst, takový je to nářez. Brilantně napsáno a pro mě neskutečně vyzrálý a přitom zábavný román.
Skvost.
Skvělá kniha... udržuje člověka ve stavu mírného napětí co bude dál... dokonale promyšlený příběh, navíc skvěle napsaný, filosofické roviny, často až absurdní, střídá humor, většinou rovněž absurdní. Zlomek celku a Slavík - pro mě dvě knihy roku...
Knížka mi vůbec dlouhá nepřišla, četla jsem jí jedním dechem. Za poslední rok jsem lepší nečetla
Nějak se pořád nedokážu rozhodnout, zda bych chtěla mít tatu jako tady Jasper Dean... Skvělá kniha, příšerně dlouhá, písmena jsou navíc docela malá, tak to vůbec neubíhá, ale rozhodně to stálo za to.
Výborné. Jsem z ní nadšený. Nemůžu si pomoci, ale nepamatuji si, že by nějaká kniha nominovaná do uýšího výběru na Man Booker Prize, byla špatná.
Nemám důvod nedat pět hvězd, i když jak tu někdo píše mě svým způsobem kniha ničila (dlouhááá), tak udržela pozornost častými zvraty, mimo jiné je i docela vtipná a příběh rodiny je prostě... úžasně na hlavu :)
Byla jsem z ní nadšená. Tohle je opravdové Dílo. Kniha odkrývá další a další události, každou další stránkou přichází nový zvrat a překvapení, které byste nikdy nečekali. Po třetině knihy jsem si říkala: "Vždyť ta kniha už skoro končí, co bude na dalších dvou třetinách? A pak najednou Bum! Nejednou se odkryje úplně nová rovina a kolotoč začíná nanovo. Celou dobu jsem se od knížky nemohla odtrhnout, ale zároveň jsem tomu všemu nemohla uvěřit. Štvala mě a neskutečně bavila zároveň.
Ještě jsem za svůj život nepřečetla tolik knih, abych ji mohla hodnotit opravdu nezaujatě a odborně, ale neodpustím si říct, že to je jedna z nejlepších knížek z 21. století, co jsem zatím četla. A mamka ji dostane pod stromeček, ať ji mám taky při ruce :)
Právě čtu a musím napsat, že jsem z knihy naprosto nadšená, zajímavě psychologicky napsaná
Četl jsem to, protože mě nalákalo vysoké hodnocení. O to větší je mé zklamání. Kniha je neskutečně dlouhá a zbytečně užvaněná. Kdyby autor napsal radši dvě nebo tři knihy udělal by lépe. Autor tam splácal dohromady hodně věcí a témat, ale žádná žádná postava mě nekázala doopravdy zaujmout. Nejlepší byla první nejrozsáhlejší kapitola, kde otec hlavního hrdiny vzpomíná na dětství. Skoro bych řekl, že tam měla kniha skončit. Všechny postavy šustily papírem, aby mohl autor rozvádět své úvahy.