Žlutý ptáček zpívá
Jennifer Rosner
Uprostřed nacistického běsnění v Polsku se židovská maminka se svou pětiletou dcerou s výjimečným hudebním nadáním ukrývá na místě, kde je sebetišší zvuk může obě stát život. Když němečtí vojáci obklíčí Židy v jejich rodném městě, dá se Róża se svou dcerou Shirou na útěk. Najdou útočiště ve stodole na sousedovic statku. Shira, dnem i nocí schovaná na seníku, se zoufale snaží zůstat zticha, zatímco jejím nitrem neustále pulzuje hudba. Láká ji příroda v okolí statku a stěží odolává přirozené touze po volnosti. Maminka, ve snaze dceru zabavit a utišit, vypráví příběh o děvčátku v kouzelné zahradě. Děvčátko nesmí ani hlesnout, a tak zpívá žlutý ptáček. Zpívá cokoliv, co děvčátko v duchu skládá: vysoké pikolové trylky, hluboké bručení kontrabasu. Hudba pomáhá květinám vzkvétat. V tomto smyšleném světě dokáže Róża Shiru ochránit před hrůzami, které se kolem nich odehrávají. Přijde však den, kdy jejich útočiště přestává být bezpečné a Róża se musí rozhodnout: buď se Shirou zůstane, nebo ji opustí a dá jí tak naději na přežití. Románová prvotina Jennifer Rosner Žlutý ptáček zpívá, inspirovaná pravdivými příběhy židovských dětí ukrývaných za druhé světové války, je dechberoucí vyprávění o nezlomném poutu matky s dcerou. Strhující a poutavá próza je svědectvím o nekonečné naději – šeptaným příběhem, ptačí písní – i v těch nejtemnějších časech.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2022 , KontrastOriginální název:
The Yellow Bird Sings, 2020
více info...
Přidat komentář
Trochu mi trvalo, než jsem se odhodlala knihu přečíst. Tušila jsem pasáže věnované hudbě a asi jsem se bála, že mě budou nudit. Od čtení jsem se nakonec nemohla odtrhnout. Na konci mi ale chyběla stránka, dost možná i kapitola. Ještě alespon´ jednu stránku by si čtenář od autorky zasloužil.
Na tohle téma mám solidně načteno a zrovna Žlutý ptáček se mezi mé top strop knihy řadit určitě nebude. Příběh sice silný, ale ačkoli jsem byla ochotna přistoupit na poetickou linku příběhu, bylo to unylé, utahané, konec tak nějak vyšuměl do ztracena. Dávám dvě hvězdičky za hezkou obálku...
Krásný příběh o lásce matky a její malé dcerky. Matka svou dceru bezmezně miluje a dcera...to malé nevinné stvoření si občas říká..."Co když jsem někde udělala chybu? Maminko už budu hodná jen mě neposílej pryč. Už nevydám ani hlásku." Jak můžeme utišit dětskou radost, zvídavost a radost ze života? Ještě k tomu na tak dlouhou dobu. Jednu hvězdičku ale musím ubrat za ustřihnutý konec. Myslím že Rosa a malá Shira si zasloužily trochu propracovanější zakončení.
Velmi dojemná kniha o síle mateřské lásky a o obrovském poutu mezi matkou a dcerou... Moc se mi líbil poetický jazyk románu a konec, který mohl být zpracován daleko tuctověji, ale nebyl...
Hodnocení: 4,5 ⭐ z 5 ⭐
Žlutý ptáček zpívá - Jennifer Rosner
Anotace:
Uprostřed nacistického běsnění v Polsku se židovská maminka se svou pětiletou dcerou s výjimečným hudebním nadáním ukrývá na místě, kde je sebetišší zvuk může obě stát život. Když němečtí vojáci obklíčí Židy v jejich rodném městě, dá se Róża se svou dcerou Shirou na útěk. Najdou útočiště ve stodole na sousedovic statku. Shira, dnem i nocí schovaná na seníku, se zoufale snaží zůstat zticha, zatímco jejím nitrem neustále pulzuje hudba. Přijde však den, kdy jejich útočiště přestává být bezpečné a Róża se musí rozhodnout: buď se Shirou zůstane, nebo ji opustí a dá jí tak naději na přežití.
Recenze:
Jeden z mnoha románů, který popisuje hrůzy, které kvůli nacistům zažívaly židovské rodiny. Nečekejte však žádná velká fakta, jedná se o příběh jedné konkrétní rodiny a jejich cesty válkou, širší kontext není příliš popsán, takže po hrůzách, které mám na toto téma za sebou, to řadím spíš k lehčímu čtení.
Bylo pro mně těžké se pořádně začíst, některé pasáže byly zdlouhavými popisy vzpomínek a špatně se mi to louskalo.
Na druhou stranu musím říct, že příběh na mně zapůsobil, všechno, co Róza pro Shiru udělala… Co všechno spolu prožily… Neumím si představit zvládnout ani zlomek z toho, takže na některých místech mě kniha vážně dojala. ️
Hodně mě bavily vedlejší postavy - na své cestě těmi hrůzami potkaly ty dvě mnoho hodných a samozřejmě i špatných lidí a musím říct, že autorka jejich vykreslení rozhodně neodflákla, všechny do jednoho jsem si je představovala a opravdu si užívala části knihy, kdy jedna z nich nevzpomínala, ale něco se dělo a byl s nimi někdo další!
Sice jsem trochu nespokojená s popisy a obecně uchopením tématu, ale musím vzít v potaz, že to je román a ne literatura faktu. Když se na to podívám z této strany, vlastně to není vůbec špatná knížka.
4/5 ⭐️
Ach jo.... válka a děti, vražedná kombinace! Nádherná kniha s překrásnou obálkou. Ohromně těžké čtení především pro matky, silný příběh, smutný a dojemný, prodchnutý nadějí, kterou zde zobrazuje hudba. Člověk může přečíst stovky válečných příběhů, ale vždycky se objeví nějaký další, který je v něčem jiný... a to ještě víc zdůrazňuje obludnost tohoto historického období. Jen tak dál, vyprávějme a tvořme tyto příběhy, šiřme je, ať se z nich lidstvo konečně poučí...
Co jsem si to zase já, trdlo, půjčila!!! Usnout jsem nemohla! To bych dala jako povinnou četbu na střední školy, aby si děti uvědomily to štěstí, že žijí v míru.
Mám 5 a 6letou vnučku. Jsou to takový živý holčičky, vůbec se neumím představit tu hrůzu, držet je den po dni v tichu zahrabané do sena. Ach jo, krásný, ale strašně těžký kus
Neskutečné co matka udělá pro dítě. Knihy o válce normálně nečtu ale po přečtení komentářů jsem se do knihy pustila. Kniha je skvěle napsaná. Doporučuji všem přečíst.
Je to příběh touhy matky a dcery, obě touží zůstat propojené a přejí si být vyslyšené a najít cestu domů…
Velmi dojemné a citově založené pouto matky a malé dcery, matka se musí rozhodnout, zda dcerku opustí a dá ji šanci k přežití.
Knihu jsem přečetla za jediný den, šlo to úplně samo, děj je inspirovaný pravdivými příběhy židovských dětí, které se ukrývají v klášterech a sirotčincích, během druhé světové války a je obdivuhodné, jak osmileté děvčátko je odhodlané žít v tvrdých podmínkách.
Příběh je opravdu strhující, smutný i veselý, emočně citový a v hlavní roli se line dějem hudba….
Zase trochu jiný příběh z války, nejsou zde koncentráky, ale hrůzy války se zde projevují, nicméně prvky hudby, které jsou nedílnou součástí, celý příběh odlehčují. Ale i tak jsem se celou dobu bála jak to dopadne, moc pěkně jsou zde popsané pocity jak matky, tak její dcery, co obě prožívají, jak vnímají danou situaci.
... zaujala především jarní slunečnou obálkou. A i příběh byl zajímavý. Nedovedu si představit, jak malé dítě dokáže přežívat úplně neslyšně, dávat si pozor na každý zvuk, který by se mohl stát osudným. A pak zůstat samo...
Vždy, když čtu příběhy na podobné téma, ptám se sama sebe, kde ty maminky v sobě vzaly sílu opustit svoje dítě a dát mu šanci na přežití? Muselo to být neskutečně těžké a bolestivé rozhodování. Já sama nevím, jak bych se v takové situaci rozhodla, a proto vždy pociťuji nesmírnou vděčnost, že jsem nebyla nucena něco podobného zažít. Krásný silný příběh, který si budu dlouho dlouho pamatovat.
Silné téma, nepředstavitelná síla a vůle hlavní hrdinky přežít, a navíc dokázat ode sebe odpoutat a opustit vlastní dceru, aby obě přežily. Některé pasáže jsem ale přeskakovala, pro mě zbytečné vykreslování hudby. Závěr by si naopak zasloužil něco víc.
Zaprvé… Tak tohle mi zlomilo srdce.
•
Styl psaní byl zvláštní. Bylo to vyprávěno v er-formě a zároveň se tam střídal pohled matky a dcery. Taky vyprávění plyne pomalu, ono vlastně není kam spěchat. Vše bylo napsáno tak, že jste se mohli sami vžít do dané situace. Líbilo se mi, jak si Shira (dcera) dokázala najít něco pozitivního v tak těžkých dobách a jak dětská představivost může pomoct v překonání spousty těžkostí stejně jako její láska k hudbě.
•
Ten samotný příběh je silný. Je o poutu mezi matkou a dcerou. Je o lásce, o přátelství v těch nejtěžších dobách, o odvaze a naději. Ale také o tichu, zoufalství, přežívání, znásilnění, hladovění a nesnášenlivosti. U čtení se nebudete cítit šťastní, protože to příběh zkratka ani dovolit nemůže, ale budete občas vnímat tu nepatrnou naději v lepší zítřek. Ale jak říkám, tahle kniha mi zlomila srdce. A hodněkrát. A lituju tak, že jsem knihu četla? Absolutně ne. Je důležité takové knihy číst, jsou protkané minulostí a emocemi. Říkala jsem si, že hrůzy z minulosti už se v dnešní době stát nemůžou, ale kdo ví. Měli bychom si vážit každé svobodné chvíle.
•
Pokud rádi čtete příběhy o válce, tak knížku vřele doporučuju.
•
Knížku jsem získala jako recenzní výtisk od Knihy Dobrovský :)
Nádherná kniha. Poetickým jazykem popsané hrůzy války.