Žlutý svět
Albert Espinosa
„Bylo mi čtrnáct, když jsem musel poprvé do nemocnice. V levé noze mi našli osteosarkom. Nechal jsem školy, opustil známé prostředí a začal nový život.“ Tak začíná autorova desetiletá anabáze, při níž putoval po různých zdravotnických zařízeních. Se silnou dávkou černého humoru líčí vlastní zážitky i osudy stejně postižených dětí a vzájemnou solidaritu. A seznamuje čtenáře se světem „žlutých lidí“, kteří jsou pro štěstí člověka nepostradatelní.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2013 , Ikar (ČR)Originální název:
El mundo amarillo, 2008
více info...
Přidat komentář
Zvláštní a krásná kniha, která donutí člověka se zamyslet. Není o rakovině. Je o životě. O žlutých lidech, se kterými se setkáváme a ani o tom nevíme. Myslím, že i Albert je žlutý. Možná nezměnil můj život o 180 stupňů, ale něco ve mně nechal.
Každý potkáváme své žluté. Ani si to neuvědomujeme. A možná právě při čtení této knížky vám dojde, že už jste nějaké potkali a vzpomenete si na ně. A vy víte, že už je nikdy neuvidíte. Nebo třeba ano, život je plný náhod...
Kniha byla zajímavá, plná zajímavých myšlenek, ale souhlasím s předchozím komentářem, konec byl až moc žlutý. A někdy jsem získala dojmu, že se v knize opakují myšlenky, které už zazněli.
Konec knihy byl na mně "žlutý" až moc (za což jednu hvězdu strhávám).
Myslí, že mně tato velmi optimistická kniha něco naučila. Rozhodně stojí za přečtení :).
Návod na život pre tých , ktorí nevedia ako ďalej ...... Kniha sa nedá čítat ako kniha, ktoru prečitam a odložím do knižnice ..... Každu kapitolu som potrebovala strávit a porozmyšlat nad ňou ... Priznam sa , že som čitala s ceruzkou .... a k zaujimavym pasažam sa budem vracať.
Silně inspirativní...
Měla bych si taky psát "pozitivní deník"
Zkoušejte foukat a něco si přát... co když to funguje?
Četla jsem to ráda.
Popravdě... čekala jsem víc. Víc životních mouder, myšlenek, které mi změní život, asi i víc vtipu. Knihu jsem přečetla docela rychle, ale nyní, po zhruba pěti měsících, už mi z ní v hlavě neuvízlo téměř nic. Daleko víc se mi od Espinosy líbila kniha Lo mejor de ir es volver.