Zlý herec

04.11.2021 4 z 5

Kniha nabízí zajímavý pohled do zákulisí světa herců, zabývajících se především dabingem. Slovo "strhující" mi k ní příliš nesedne - nenabízí ucelený příběh, jde spíše o krátké kapitolky a historky ze života Tima, jednoho bezvýznamného herce a jeho kolegů. Sám nikoho neoslní ani neokouzlí, nikdo mu netleská - vlastně je pokaždé rád, že svůj výstup má za sebou. Ironií osudu se mu dostává šance využít daleko lepší příležitosti k uplatnění, což sebou paradoxně přináší jen závist.
Autor na relativně malé ploše dovedně vystihl soutěživou atmosféru prostředí věčného boje o místo, tvrdý svět konkurence a marné snahy o uplatnění v práci, pro niž jsou herci ochotni obětovat vše. S nadsázkou líčí problémy a starosti jejich malicherného života, mnohdy si z nich dělá legraci, hlavně z jejich přebujelého ega - zvláště poté, co se ukáže, že jejich "velkolepé party" zase tak oslnivé nebyly. Používá k tomu velkou dávku ironie a nadsázky, jeho líčení mnohdy připomíná magické obrazy, dovedně mísí svět reality a snu. Docela jsem se bavila, i když mnohdy mi bylo spíše smutno.

"Timo se probral nepřirozeně zkroucený na gauči. Byl unavený z jalových řečí svých kolegů. Večer v pivnici je skoro všechny přepadla davová hysterie negativismu. Všechno, co mohli, popisovali v černých barvách, jak se jen nejčerněji popsat dalo."
"Americké kreslené filmy se nahrávají tak, že nejdřív proběhne casting, konkurz neboli výběr. V tomto případě hlasový. Režisér si odhadem vybere na jednu postavu tři dabéry. Se zvukařem nahrají ukázky jejich hlasů. Pošlou je do Ameriky, kde jiní zvukoví mistři, u strojů s miliony pák, tlačítek, grafů, obrazovek, světýlek a kdovíčeho ještě, chytí nadabované hlasy, vhodí je do skleněné baňky, zapálí pod nimi plamínek, přisypou různé horniny, koření, brouky, pijavice, výtažky z nejrůznějších savců, šťávy, výkaly, tři zlaté vlasy děda Vševěda, chlup z herce, který nadaboval ten hlas v originálu, a váš nehet, a když ta baňka pořádně zasyčí, váš hlas je ten správný. Někdy se stane, že na jednu postavu je potřeba vhodit do baňky hodně, hodně hlasů našich herců. Trvá to roky, než zasyčí ten správný."
"V dnešní době akčních filmů je herec nucen mnohokrát dabovat křik padajícího hrdiny z mrakodrapu nebo nebohého lovce, kterého škrtí kobra indická, případně vojáka, kterému tank přejede kuří oko, a mnoho podobných scén."
"Kudlík se vrátil z cesty kolem světa. Na očích měl černé brýle jako agent. Měl je i v Bangkoku na letišti, aby ho nikdo nepoznal. A teď si je nechal na očích proto, aby se naopak vyjímal. Právě se chystal začít vyprávět kolegům své velkolepé zážitky."
"Telefonoval jí Ivan Domešťák, ředitel nějakého finančního fondu, milionář, který ji vytrvale zve na večeři, při které by chtěl plánovat společný život. Na podzim by se vzali, první rok by si koupili dům se čtyřmi pokoji, druhý rok vilu s dvanácti, třetí rok Bratislavský hrad a k tomu pro zpestření víkendů nějaký maličký zemanský dům. Až potom, takhle zabezpečení, by rozumně popřemýšleli o nějakých dětech."
"Celé město bylo rozkopané. Jako vždy. Přijdou jedni, rozkopou, zakopou, objeví se druzí, zase rozkopou, zakopou a třetí to samé. Tak to jde pořád dokola. Město roste nejen do nebe, ale i do země. Pokaždé se říká, bude lépe téct voda, bude se lépe šířit teplo, bude lepší televizní signál, lepší silnice, lepší koleje, ale lepší život stejně nikdy nebude. To se rýpáním do pekel nevyřeší, pomyslel si Timo."
"Běžel jako Bruce Willis ve Smrtonosné pasti. Na záda mu dýchaly ozbrojené gorily nepřítele. Při běhu správně dýchal, technicky, nahlas, dabingově. Když doběhl na křižovatku a musel se ve vteřině rozhodnout, kterou ulicí poběží vpřed, vyrobil svými mluvidly správný školený pazvuk. Bruce Willis, originál, by z něj měl velkou radost. Určitě by požádal vedení Filmové tvorby Hollywood, aby ho Timo daboval ve všech filmech."

53

07.08.2019

jentakněkdo

Je to srandovní kniha. Žádná velká literatura, ale to ani vždycky není potřeba. Obyčejné příběhy obyčejného herce, někdy úsměvné, někdy ne tolik a spíše zarážející.
Proč ne?

1

14.01.2018 3 z 5

mirektrubak

Moc mě tenhle román nezaujal. Ne, že by se nečetl dobře. Hlavní hrdina byl sympaťák (byť trochu povědomě schématický typ poctivého „lůzra“, kterému se nic nedaří a je zmítán osudem), krátké kapitoly měly tempo, humor nebyl nijak podbízivě hloupý, řada postřehů o slovenské společnosti byla trefná a celkově to byla zajímavá sonda do - pro mě - neznámého hereckého prostředí. Jen mě to prostě celé nějak nechytlo. Konec už jsem dočítal jen tak, při sledování biatlonu v těch chvíliích, kdy se toho mezi ležkou a stojkou zas tolik neděje.

Trochu mi to připomínalo Kafe @ cigárko, ale s tím rozdílem, že Maruška Doležalová je megaroztomilá a probouzí ve mně silné ochranitelské instinkty. Timo ve mně neprobudil nic.

2