Zmatky chovance Törlesse

29.03.2024

Očekávala jsem něco jako Lolitu, ale z roku 1906 - mýlka. Ano, je tu prvek sexuality a vášně, ale spíš ze strany pudů a lidské zvířeckosti.
Jinak se jedná o rozsáhlé a zevrubné pojednání z období dospívání chlapce na internátu, jeho metodách a sociologii, a souběžně o jeho morálce v širokém pojetí.
Ke mně promlouvala především psychologie a vnitřní hybnost myšlenek. Je to zároveň o objevování poměrů ve společnosti z obecného hlediska a o poznávání chodu věcí ve světě - co už je za hranou chápaného nebo tolerovaného, přehlížení bezpráví, alibismus.
Chce to silné citlivé naladění na takový typ textu. Znovu bych si knížku nevybrala, ale určitě mi rozšířila obzory.

19.10.2023

vynikající "expresionistický" rozbor chlapeckého citového i tělesného dospívání před cca 120 lety, latentně přítomné ovzduší rakouské monarchie s její pevně určenou společenskou hierarchizací a měšťáckou morálkou; zničující systém výchovy založený na bezmezné podřízenosti autoritě (rodič, učitel, kněz), tělesných trestech a ponížení - pak se máme divit, že z tak frustrované generace vzešly dvě světové války

"Neboť první vášeň dospívajícího člověka není láska k jedné, nýbrž nenávist ke všem."

17.09.2023

Jak sám Musil tvrdil, jde o román ideje. Už tady můžeme vypozorovat styl, díky kterému se stane tak slavný. Děj ustupuje rozšafnému esejismu, který míří do světa idejí i do nitra člověka. Postupem času se kniha začala číst také jako psychologická analýza a předpověď hrůz dvacátého století, zejména nacismu (kniha poprvé vyšla v roce 1906).

Zmatky chovance Törlesse mě skutečně motivovaly, abych se někdy v budoucnu pustil do Muže bez vlastností. Některé pasáže jsou tak strhujícím a přesným introspektivním popisem, že něco takového čtete málokdy. Jasně, někdy se v tom množství vzletných souvětí ztratíte, ale stojí to za to

08.05.2023

Autorova prvotina a jedno ze zásadních děl expresionistické moderní literatury 20. století. Popis osobnostního vnitřního zrání mladého hlavního hrdiny v kulisách vojenského výchovného ústavu za dob rakouského mocnářství. Není rozhodně bez zajímavosti, že tento ústav se nachází v Hranicích na Moravě, kde i sám autor v mládí studoval.

Jedním z hlavních motivů je sebeuvědomování si vlastní osobnosti (svého vlastního já) hlavním hrdinou, tříbené popisem jeho vnitřního myšlenkového pnutí a zmatků při prožívání žité reality. Popis těchto dějů je ve svém výrazu úsporný. Výrazný aspekt je i nejednoznačnost postojů hlavní postavy k prožívaným situacím např. při konfrontací s krutostí a zvráceností mezilidských vztahů ve svém nejbližším okolí. Zrání pocitů i tříbení postojů vůči takovým situacím je doprovázená určitou ambivalentností vůči nim a postupným vývojem Törlessova jednání. Toto okoušení reality prostřednictvím vlastního myšlenkového zrání, to vše skrze konfrontaci s nejistotou, způsobuje rozdílnost mezi reálným konáním (zážitky) a jejich myšlenkovou reflexí. Výše popisované zrání osobnosti tedy souvisí se zpracováváním vlastních pocitů a myšlenek v jejich konfrontaci s prožitou realitou. Na konci takového procesu přichází poznání a formování vlastních postojů.

Důležitým rysem díla je mimo výše uvedené i rozrůznění hranic v myšlení a konání hlavního hrdiny, v přecházení mezi různými stavy a polohami v nich. Nejednoznačnost myšlenek a činů je prostředkem dozrávání osobnosti hlavního hrdiny a jeho následných postojů k prožitým skutečnostem, popsaných expresivní formou.

31.01.2023

Začnu tím, že se nejedná o lehké dílo. Jsou tam dlouhé esejistické pasáže, které vyžadují stoprocentní koncentraci. Stačí na chvíli soustředit mysl jinam a můžete si celou jednu stránku přečíst znovu, protože se ztratíte. A možná se ztratíte i tak, protože to filozofování je někdy opravdu nad rámec běžného chápaní. Zmatky chovance Törlesse totiž doslova kopírují svůj název. Jsou především o vnitřním sporu mladého člověka, který se ztrácí ve vlastních myšlenkách a hledá východisko a porozumění pro svůj vlastní pochod mozku. Morální hodnoty, otázka sexuality, volba mezi jednou a druhou stranou. Parta chovanců, která se v rudé komoře proměňuje v cosi úplně jiného. Temného. V noci utvářejí ze svých zvrácených představ realitu, hrají si na boží soud a druhý den usedají zpět do školních lavic, v povaze naprosto neslučitelné s tou večerní. Kdyby do toho všeho Törless tolik nefilozofoval, bylo by to mnohem snesitelnější.

Možná, že nejsem na dílo dostatečně intelektuálně připravená. A možná, že to jsou všechno jenom několikastránkové nicneříkající úvahy o matematických imaginárních číslech, které pohřbívají jinak velice dobře vymyšlený sled událostí o pubertální krutosti.

16.07.2022

Při čtení se mi vybavilo jiné tápání pubertálního jedince, Kdo chytá v žitě. A ve srovnání s tímhle o 50 let mladším dílkem, je Törless mnohem vyspělejší a taky zajímavější. Pravda, poněkud proustovsky víc ponořený do sebe, ale to vůbec nevadí. Ve srovnání s Törlessem je Holden normální dement.

23.05.2022

Šestnáctiletý mladík vypadlý z rodného hnízda do prostředí chlapeckého internátu, které, se všemi spolužáky a profesory, slouží jako obří projekční plátno pro náhle propuknuvší intenzivní introspekci... jakoby poprvé otevřel oči do světa, který se bez daných, pevně definovaných hranic rozmývá v cosi naprosto nejednoznačného, nestabilního a stále unikajícího uchopení. Smysly a pocity, psychologie, filozofie a morálka v pohybu hledání a zpochybňování, fascinace mnohoznačností a subjektivitou vnímání.
Musilova prvotina nebudí žádné velké emoce ani nedočkavé obrácení stránek, nato je příliš odtažitě analytická, a přitom zároveň expresivní dost abstraktním způsobem, ale některé pasáže stály opravdu zato.
"Vnímal vášnivost melodií jako údery křídel velkých temných ptáků, jako by dokázal vycítit křivky, jež zanechával jejich let v jeho duši. To už nebyly lidské vášně, jimž naslouchal, ne, to byly vášně, které prchly z lidí jako z příliš těsných a všedních klecí."

23.02.2022

Na to že to psal autor ve svých dvaceti nebo dvaadvaceti je to slušný. Zkušenost s kadetkou je popsána dobře, ale je to často takové protokolární. Rozhovory Musilovi moc nejdou, občas to působí jako u výslechu; na druhou stranu ono to tak asi má působit. Největší síla je tak v těch esejistických vsuvkách a sebezpytování. Kdybych předtím nečetl Muže bez vlastností, tak bych asi hodnotil lépe, takhle spíše slabší čtyři hvězdy.

25.09.2021

Kniha stará přes sto let a má pořád co říct. V době, kdy vyšla, musela vzbudit pohoršení svým obsahem. Ale budiž ji to přičteno k dobru.
Kniha má vcelku málo stran, ale nečte se zcela snadno. Styl psaní je poplatný době vzniku a chvíli trvá než si zvyknete. Ale stojí to za to. Místy hodně filosofování nad maličkostmi, jindy nad hlubokými věcmi. Některé pasáže prostě musíte číst znovu a není to na škodu.
Autor si uměl pohrát se slovy a i to kruté a sexuálně násilné uměl popsat a dát tomu hloubku.

11.05.2021

Kontroverzní události v internátu, kvůli kterým knihu nechtěl nikdo vydat, jsou jenom pozadí, záminka. Podstata je v duševním sebezkoumání mladíka, který hledá způsob, jak se stavět k věcem okolo sebe - morálka je ještě nesamozřejmá, nevyhraněná, pocity se mění každou chvíli, trvá jenom tušení, že všechno má dvě strany, fyzickou a hlubší prožitkovou. Filosofický román je to zajímavý, každá domněnka o vztazích mezi realitou a vnímáním se testuje na extrémním případě ponižovaného Basiniho, ale podání je (úměrně mládí vypravěče) horečnaté, mnohomluvné, nepřehledné. Čtenářsky velmi náročná kniha, alespoň pro mě. Závěry jsou nejasné, cesta je v tomto případě nejméně stejně důležitá jako cíl.

07.02.2021

Velmi důležitá kniha. Ponor do strategického myšlení mladíka, který zkouší hranice možného a zjišťuje, že jsou propustné a že vlastně neexistuje dělící čára mezi řádným, slušným a povoleným a něčím zlým, slizkým a nedovoleným. Uvědomění, kdo jsem, že jsem to já a co se sebou mohu udělat, jak mohu jednat s druhými - a že i když druhého zneužiji a poškodím, klidně se pak mohu stáhnout do pozice, že za nic nemohu, že (se) prostě hledám. Takto to fungovalo ve 20. století u mnoha pachatelů zla. Doslov paní Grebeníčkové uhodil hřebíček na hlavičku.

24.01.2021

Na internátě vojenské školy bylo za Musila asi pěkně divoko. Ale nebudu se pouštět do rozborů o tom, že něco bude na tom, když vás přitahují uniformy. Sexuální eskapády bandy chovanců střídají morální eskapády a sebereflexe ve stylu: "Nechal si to tam strčit... 'a líbilo se ti to? a jak se ti to mohlo líbit?! Přemýšlej! Předkloň se! Víc!' Vykřikl bolestí." V tomhle ohledu mi to připomnělo 'Tajnou historii' Donny Tartt, taková skupinka lidí, co se dopouští přečinů a reflektuje se jak morální to je nebo ne. Na dvaadvacet let slušné dílo (a na rok 1906 i provokativní, doslova vidím jak tohle čte nějaká panička u polívky a zaskočí jí u toho), podobně jako 'Rumový deník' Huntera S. Thompsona, ten ho taky napsal ve dvaadvaceti, ale tam až takový strkání věcí sem a tam, pokud si pamatuju, nebylo. 'Zmatky' jsou dobrou ukázkou toho, že Musil má nesporné literární kvality, ale ty teprve vybublávají napovrch, takže tohle není nic, co by člověku vytřelo zrak. I tak se těším na 'Muže bez vlastností', soudě z těch několika kapitol, co jsem zatím četl, to je úplně jinej level.

31.12.2019

Potenciál obrovský, výsledek - alespoň pro mne - mizerný. Z problematiky šikany a zašmodrchaných vztahů (i sexuálních) na internátě se dalo vytěžit mnohem víc. To by se však Musil nesměl zabořit do lepivého bahna nepřehledných promluv a vnitřních monologů či pocitů mladého Törlesse, ze kterého, především pomocí nekonečného mlácení prázdné slámy, udělal naprosto nepravděpodobného mimoně. Vším zmíněným autor hází ne klacky, ale přímo klády pod čtenářovy nohy a naprosto mu tím zamezuje jakékoliv vtažení do děje, o ztotožnění se s hlavním hrdinou ani nemluvě. Ač pouhých 216 stran, dočteno jen s vypětím všech sil.

14.02.2019

Pro mě zásadní rozbor tohoto díla napsal Rudolf Starý ve své knize "Potíže s hlubinnou psychologií" strana 22. Tato kniha je součástí hlubokého probuzení na počátku 20. století, které vedlo ke vzniku psychoanalýzy, k novým uměleckým proudům, ale hlavně uvědomění, že skutečnost není monolitem nezávislým na prožívajícím.

Pro mě je fascinující vidět, že ani po 100 letech není pro některé jednoduché to poznat. Někdo může chápat jen to fyzično, někdo může moralizovat, a někdo už vidí zvláštní stíny za kulisami věcí a vztahů, tak, jak to poznávali někteří lidé už právě na přelomu 19. a 20. století.

27.10.2018

Výborně napsaný román umožňuje více interpretací. Pro mě to byl pěkně vystižený popis hledání mladého muže, který se na prahu dospělosti pokouší zorientovat v intelektuálním i fyzickém světě. Na straně jedné je to snaha pochopit nebo alespoň částečně proniknout do zákoutí filozofie, matematiky, historie. Na straně druhé je to hra těla a fyzických vášní: fyzické násilí, návštěva prostitutky, bití nebo ponižování spolužáka. A k tomu ta věčná a velice znepokojivá otázka: jaký vlastně jsem? Kde je hranice mých možností? Co mohu dokázat? A aby toho nebylo málo, autor hledání těchto "velkých pravd" zpochybňuje, vždyť pravda a spravedlnost mohou mít různé podoby (anebo nemusejí existovat vůbec). Snad poněkud znepokojivé, ale velmi přesvědčivé - je ovšem možné, že jiný čtenář pochopí knihu úplně jinak. Ale samozřejmě i to má svůj půvab.

13.05.2018

Sú isté veci, ktoré sú určené zasahovať do nášho života v dvojakej forme. Ako také uznávam osoby, udalosti, tmavé, zaprášené kúty, vysoký, studený, mlčiaci, zrazu oživený múr… (s.159)
… nemýlil som sa, keď sa nevedelo odvrátiť moje ucho od tichého kvapkania na vysokom múre, moje oko od utajeného života prachu, ktorý zrazu osvetlila lampa. Nie, nemýlil som sa, keď som hovoril o inom, tajnom, nepovšimnutom živote vecí! … nie veci žijú, … ale ja som bol tou druhou podobou, ktorá toto všetko nevidela iba očami rozumu. Ako cítim, že ožíva u mňa myšlienka, tak cítim aj to, že vo mne niečo ožíva pri pohľade na veci, keď myšlienky mlčia. Vo mne je niečo temné, hlboko v podvedomí, čo sa nedá merať myšlienkami, život, ktorý sa nedá opísať slovami, a predsa je mojím životom… (s.162-3)
Ale tento nedostatok slov skvostne vychutnával, ako istotu oplodneného tela, ktoré už cíti v krvi pomalý príchod budúcnosti. (s.165)

30.06.2017

Kvalita knihy je v silném nepoměru k mládí autora – od debutového románu bychom čekali začátečnické chyby, od dvacetiletého mladíka nevyzrálý text plný klišé. Ale to by nebyl autor monumentálního Muže bez vlastností! Místo toho jsou Zmatky chovance Törlesse plnohodnotnou literaturou, která sebevědomě obstojí v silné konkurenci středoevropského románu dvacátého století. Kniha je silně neobvyklá i svým námětem – homosexuálními praktikami mladých mužů na internátní vojenské škole, respektive přesvědčivě prokreslenou psychologií hlavní postavy, pohybující se myšlenkově na hraně filozofie, morálky, etiky i estetiky.

23.03.2017

V oné době, v níž se děj románu odehrává, byly vlastně všechny školy rozdělené na chlapecké a dívčí. To napomáhalo rozvoji erotických praktik mezi stejným pohlavím, i když ti mladí lidé nebyli homosexuálně orientováni. V takové Vojenské kadetní škole byly pro tohle "ideální" podmínky a navíc se propojovaly s šikanou slabších jedinců. Ačkoli Musil ve své knize nepopisuje přímo detaily podobného jednání (jako je tomu v dnešní próze),jeho popis je sugestivní! Mladíček Torless je nejvíce šokován poznáním, že v našem světě neexistují žádné absolutní hodnoty mravní.

Šestnáctiletí puberťáci se nazvájem nazí bičují, nutí jíst výkaly, souloží spolu a pak o tom debatují jako profesoři filozofie.