Změna osvětlení
Julio Cortázar
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/159477/bmid_zmena-osvetleni-159477.jpg
5
38
38
Nečekejme od Cortázara snové přízraky ani stupňovanou nejistotu a šokující odhalení podle receptáře klasického hororu. I když slavný argentinský autor nepopíral, že jeho povídky lze považovat za fantastické, je v základu každé z nich prožitek změny či nejistý pocit nám dobře známý nebo snadno představitelný, a nikoli vědecká hypotéza či metafyzická abstrakce. Začínají zpravidla jako všední příhody obyčejných lidí v každodenních scenériích: školačka přijede na prázdniny ke známým na venkov, inženýr se vrací po dálnici do hlavního města, žena se při toulkách cizím krajem zastaví v provinční galérii, mladý muž ochutnává bonbóny, které pro něho připravuje jeho snoubenka... Skoro bychom řekli, že sama realita pracuje na autorově imaginaci a rozvíjí koncízně načrtnutý příběh. Jenomže co je vlastně realita, jež po chvíli rozostří obraz a začne se ukazovat v jiném, znepokojivě cizím osvětlení? Všechno, co si běžně uvědomujeme, je nám přiměřené, schematizované, interpretované. Jsme zvyklí vnímat skutečnost jako konkrétně prožitou situaci a sama otázka po smyslu věcí je svou povahou perspektivní a situační. Cortázar útočí na tento stereotyp proměnami a nejednoznačností situací, jež vytváří pro své postavy. Každá povídka je jakoby samostatně rozvrženou hrou, v níž máme zahlédnout cípek jsoucího světa a vytušit v náznaku pravdu života. Dychtivě hledanou i budoucí úzkost.... celý text
Přidat komentář
Já byl v němém úžasu, když jsem to poprvé četl. S něčím takovým jsem se do té doby nesetkal. Od čistě vizuálních a formálních hrátek s textem až po jemný "magický realismus", který mně osobně vyhovuje daleko více, než tolik oslavovaný magický realismus Gabriela Garcíi Márqueze. Ten Cortázarův mi totiž přijde odhalovat Pravdu, povahu věcí a "jízdní řád" vesmíru - pokud tu tedy o něco takového jde - mnohem hlouběji a přirozeněji.
Cortázar ve svých povídkách dokáže trhnout oponou. Na mou duši. Přečtěte si to.
Bonboniéra neskutečných povídkových klenotů. Po jiných latinskoamerických spisovatelích jsem měla velká očekávání, ovšem Cortázar je ještě překonal. Nevím, která povídka mne zaujala nejvíce, protože jsou odlišné a přece se doplňující. Krásný poeticko-filosofický styl.
Tyto povídky jsem sice četl velmi dávno, ale občas ke knize zabrousím. Jeho Zvětšenina nemá chybu. I některé další povídky. Jeho krátké texty jsou úžasné...
(...) jen děti se dívají na věci pevně a zpříma, ale jen do té doby, než je naučí hledět také do prázdna, dívat se aniž by viděly, se zdvořilou netečností k okolí, k jakémukoliv kontaktu, každý usazený ve své bublině, ohraničený závorkami, pečlivě střeží své minimum volného prostoru před cizími koleny a lokty, (...)
-str. 81
Těch úryvků, které by sem stálo za to přepsat, je nespočet, tak jsem vybrala alespoň jeden, ze kterého je snad patrný autorův zvláštní styl, který plyne s lehkostí a který vás bezděčně unáší, aniž byste si to zprvu uvědomili, až jste naprosto lapeni a s každou dočtenou povídkou se cítíte přeměněni, lehčí a vzdálenější, zatímco toužíte po další, protože Cortázarova hra se slovy je tak brilantní, že jí nelze odolat, a vlastně ani není důvod se o to snažit, protože tolik zatajených dechů a tolik různých světů a příběhů nelze jen tak někde ochutnat.
Brilantní výběr Cortázarových povídek, který bohužel lehce shazuje poměrně hodně překlepů a mizerná práce editora.
Takhle silný dojem ve mě zanechala už jen jedna sbírka povídek, Buď prosím tě zticha od Raymonda Carvera. Co povídka, to klenot, i když mají povídky jen pár stránek, jsou natolik obsažné, že by se každá z nich dala rozepsat do románu. Moje nejoblíbenější je Slečna Cora, je vůbec možné, že něco tak subtilního a senzitivního napsal muž? Pouze řečnická otázka, pochopitelně. Důkaz, že právě muži jsou bytostnými romantiky.
Část díla
Axolotl
1956
Bestiář
1951
Co vidí kočky
1980
Deník povídky
1982
Dopisy synovi
1959
Autorovy další knížky
| 2001 | Nebe, peklo, ráj |
| 1990 | Změna osvětlení |
| 2007 | Výherci |
| 2002 | Konec hry |
| 2004 | Příběhy o kronopech a fámech |
Změna osvětlení, nebyla pouhou změnou osvětlení, ale velkolepým, oslnivě zářícím ohňostrojem...
Co povídka, to literární skvost... A v nich byla ukryta jakási marnost - absurdnost...
Rozcestí času, Kirké, Nocí naznak, Všechny ohně oheň a Mučivé sny, se mi vážně moc líbily.