Zmrzlina s příchutí záměru
Olga Path Štiplová
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294345/bmid_zmrzlina-s-prichuti-zameru-G3x-294345.jpg
3
70
70
Autorská prvotina někdejší známé pražské večírkové reportérky a fotografky zachycuje několik let života, kdy se dívka, původem z moravského maloměsta, během krátké doby ocitá v ostré realitě mediálních i mezilidských manipulací. Kniha se nevyhýbá popisu leckdy velmi choulostivých a ošemetných situací, spojených jak s problematickými vztahy, tak s věčným hledáním podnájmu, vyděláváním peněz a seberealizací v pohnuté fázi života. Metaforou pro nekonečnou spirálu běhu světa, který se i přes veškeré karamboly a tragické události točí stále dál a dál, je právě představa točené zmrzliny.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě moc a moc bavila, vůbec jsem to nečekala ale maximálně jsem si jí užila :-) pro mě pěkné počteníčko :-)
Musím říci, že knihu jsem si nesmírně užila. Olgy vypravěčský styl mi sedí, kniha je vtipná, strávila jsem při jejím čtení hezký čas.
Vtipná knížka. Občas jsem si ťukala na čelo, jestli to má autorka zapotřebí:) Ale bavilo mě to.
chtělo by to nesmlouvavého redaktora, který vyškrtá tak 2/3 textu, pak jako oddechovka možná
bohužel jsem si už na str. 50 říkal, zda má smysl pouštět se do dalších 250
Bystré postřehy, vtipné glosy, úsporný novinářský styl. Hodně mi vadila přemíra vulgarit, rozhodně se ke knížce nebudu vracet.
Zezačátku jsem byla touto knihou příjemně překvapená a těšila jsem se, jak ji sfouknu raz dva. Nicméně za chvíli mě začlo obtěžovat v každé druhé větě slovo Básník a pořád dokola omílané téma násilí páchaného na ženách a přitom žádné zvraty týkající se té situace. Nevadí mi ani sprostší (či drsnější) styl jakým je kniha napsána a obyčejně mě baví i knihy psané formou deníkových zápisků, ale toto mě zklamalo.
Dobře se čte a baví mě to. I když po kritikách, které jsem četla, jsem od toho moc neočekávala.
Tak tyhle dekandentní zápisky mě bavili mírou vrchovatou a několikrát jsem se musel opravdu nahlas smát :-) Ostrý jazyk jakým byly psané mě nepobuřoval, ba naopak, když se prostě peprnější slovo použije v pravý okamžik, tak je to k nezaplacení :-)) Chvílemi jsem měl chuť si některé tzv. hlášky zapisovat.
Jméno Olga Path Štiplová jsem doposud měla spojené pouze s matnou vzpomínkou na její výskyt v dokumentu Dělníci bulváru a s její Facebookovou zdí. Ani jeden z těchto dojmů pro mě nebyl inspirativní a neměla jsem tedy důvod se o ní jako o osobu dále zajímat. Její prvotině jsem však ze zvědavosti dala šanci, chtěla jsem se dozvědět, jaká v nitru opravdu je ta od pohledu kontroverzní mladá žena.
Zmrzlinu s příchutí záměru jsem si s sebou přibalila na cestu vlakem a otevřela ji ve svém poněkud meditativním cestovním rozpoložení, které svým naladěním zvládla během několika prvních desítek stran zcela vyrušit. Přede mnou se otevíraly problémy s podnájmem, hledáním zaměstnání, lásky, představy o budoucnosti a autorčin jídelníček. Kniha se mě svým vyzněním snažila strhnout na svou stranu, ale já si nebyla jista, zda si chci letní úprk z města kazit připomínkou všedních starostí, a taky zda se chci nechat pohltit textem někoho, s kým se mi špatně ztotožňuje. Situaci mi navíc ztěžovaly časté autorčiny zmínky o jejích dvou absolutně nefunkčních vztazích. Když si čtenář zvyne na neustálé fyzické napadání od prvního partnera, přijde na řadu druhý, jehož chování a jednání s Olgou je ještě méně pochopitelné a pro ženu nedůstojné. Člověk si pak jen klade otázku – proč? Proč ze vztahu neodeje? Proč si přijde po zprávě “miluji tě” opět nechat “rozbít nos”?
Kniha by se dala rozdělit na tři části – vztah s 1. despotickým partnerem, vztah s 2. despotickým partnerem a vztah ke kocourovi. To vše je občas jako šňůrkou protkáno zmínkou zejména o Ivetě Bartošové, Marii Pojkarové (autorce “hitu” Pejskové se koušou) nebo Ornele Štikové, což čtenáři nedá zapomenout, že čte dílo autorky, která působila v bulvárním tisku. O prostředí bulváru jako takovém se ale příliš nedovíme.
Publikaci by prospělo osekání o některé bezvýznamné dny, které knihu pouze natahují a čtení se díky nim zbytečně vleče.
V průběhu knihy jsem si několikrát kladla otázku, v čem by měl být tento deník natolik výjimečný, aby vyšel knižně a zda na vydání vzpomínek není pro autorku příliš brzy. Na posledních stranách jsem důvod pravděpdobně pochopila, kniha je tečkou za určitou etapou a je přesně tím momentem, kdy vám zmrzlinář předává čerstvě dotočenou, hotovou zmrzlinu. Ale nevím, zda to není málo, respektive zda je nutné se s několika lety určitého zaměstnání potažmo způsobu života, vyrovnávat tutou formou. At už je to jakkoliv, Olze přeji hodně štěstí do dalšího profesního a hlavně partnerského života, ale další knihu, prosím, zatím ne.
Od podobných knih, jako je tato, člověk neočekává nějaký velkolepý literární zážitek, hluboké filosofické myšlenky a nezapomenutelný děj. Tuším, že ani Olga neměla podobné ambice, když knihu vydávala.
Deníkové zápisky mapující roky 2009 - 2014, hledání podnájmů, zaměstnání, včetně popisu obskurních výběrových řízení do řeznictví na úsek bourání masa, fastfood přípravny hranolek nebo do sexshopu s honicími kabinkami. Bizarní spolubydlící, svérázná a tak trochu šílená paní domácí, psychopatický vztah, nevztah s nezaměstnaným hysterikem, který frčí na lysohlávkách a hraje si na Paula Verlaina...
pamflet - Ve 3:33 ráno ukousávám hlavu mikulášovi
kterýho jsem ti koupil odpoledne
z čistý lásky
jsem opilej, nesmiřitelnej,
hnusnej borec
(nechalas mě čekat)
3. ledna 2010
Dnes o půl třetí ráno mi byly Básníkem v rámci naší partnerské rozepře vyhozeny papuče z okna na zem do vnitrobloku...Velice se těším, až tam ráno budu mezi tím vším sněhem, odpadky, shnilým listím a hovny své papuče hledat. První výplata mi ještě nepřišla, takže si momentálně nemohu dovolit nové přezůvky.
5. ledna 2010...a když jsem otevřela dveře od bytu, stál tam odnasraný Básník, který mi oznámil, že zítra nastupuje jako vrátný..."Mám práci. Rozhodl jsem se, že ti z první výplaty koupím prsten a zasnoubíme se, kdybys chtěla, " oznámil mi, ledabyle opřený o futra.
10. ledna 2010
Včera večer si Básník na byt přivedl nějakou fanynku své tvorby z toho literárního webu pro amatéry, na kterém publikuje....Tak jsem vyletěla ven, vrhla jsem se na něho a strašně jsme se před tou jeho fanynkou porvali...Dala jsem mu pěstí do ksichtu, roztrhla jsem mu košili, sletěli jsme po schodech tři patra dolů a snažila jsem se zabránit tomu, aby spolu měli na mnou ten den ustlané posteli pohlavní styk, ale bohužel se mi to nepodařilo...
24. červenec 2010
Konečně mám po několika týdnech volný den. Zašívám roztrhané hadry - své i jeho, výsledky našich větších či menších partnerských rozepří. Teď jsem u svého županu a dávám osm jeho různých částí znovu dohromady. Vyhodit se mi ho nechce, protože zrovna důvod této hádky a rvačky byl tehdy tak malicherný, že to ten župan raději znovu sešiju.
2. srpna 2010
9.50- Našla jsem dnes kolem čtyř ráno za kuchyňskou linkou uříznutý blonďatý cop své bývalé paní domácí...
a podobné perly. Místy jsou zápisky vtipné, občas nudné, něco mě opravdu pobavilo, že jsem se zasmála. Autentické a prostě ze života, v reálném životě je také třeba se prokousat spoustou nudných dní, není každý den posvícení. Netřeba v tom hledat něco jiného. Možná by stačilo, kdyby tohle všechno psala Olga na nějakém blogu, nebo jako statusy na Facebooku a tak nějak tuším, že by z toho mohl být docela fajn film, třeba ve stylu Lásky jedné plavovlásky.
Pokud jde o hodnocení této knihy, jsem zaujatý, protože v knize vystupuji v epizodní roli. Nicméně kniha se mi velmi dobře četla a přečetl jsem ji na svoje poměry nebývale rychle. Líbil se mi formát krátkých zápisků. Hodnota knihy má pro mě osobně dvě roviny. Za prvé vhled do psychiky ženy, která se vypořádává se svými vztahy. Za druhé zachycování denních všedností, situací a útržků rozhovorů, které mi však svou poetikou připomínají ty filmy československé nové vlny, ve kterých "hrají" neherci.
Za začátku jsem byla nadšená. Je to přesně ten žánr knihy, který mě baví. Bavilo mě to asi prvních 50 stran. Později mě nicneříkající deníkové zápisky dost nudily. Nebylo to vtipné, poučné ani zajímavé.
Kdyby zmrzlina obsahovala pouhých 100 stran, splnilo by to svůj účel mnohem lépe.
Mno....kdo zná "autorku", tak asi ví co ho čeká....Napsat, že to jsou grafomanské zvratky, je ještě lichotka...
Ona mi slečna Štiplová maže na fejsu komentáře, tak to napíšu tady a budu o něco ostřejší :-) Kniha se měla pořádně zkrátit a zbavit všech těch prázdných dnů, potom by byla alespoň trochu snesitelná a čitelná. Jenže to by se muselo dát pryč tak 90 % stránek a i možná víc. Takhle to nemá příběh a vlastně ani nápad, je to roztahané a o ničem. Kdyby Štiplová nebyla známá na fejsu a nezviditelňovala se svým oplzlým chováním na večírcích krachlých pražských slavomanů, po tomhle modrém klenotu neštěkne ani pes a ani to nikdo nevydá. Vsadím se. A ty ilustrace jsou ještě otřesnější než text. Nenaleťte knihkupcům jako já a jděte spíš do nové Radky Třeštíkové. Ta je fajn.
Mně se knížka celkem líbila je syrová a neosekaná!
Chvilkama oddechovka jindy zase těžká přesně tak, jak to píše sám život.
...mě to baví. Téměř každá měla kdysi svého "básníka", hledala práci a několikrát podnájem, přemýšlela o tom, jaký to bude, až ten život fakt "začne", byla zvědavá na ty všechny opravdový věci, co ji čekají, plánovala kariéru a snila o fakt zajímavým džobu a pak - za pár let - skončila v nějaké šílené open space při naprosto ubíjející činnosti a nechápala, co tam vlastně dělá a proč... Co mě ale fakt hodně irituje, jsou ty ilustrace!!! Tohle by se hodilo tak možná do nějakýho románku typu Pět holek na krku, ne však do dekadentních zápisků...Kdyby tam byly nějaké dekadentní fotky Štiplové, bylo by to na plnej počet /ve své kategorii samozřejmě/. Suma sumárum - v době vystajlovaných blogů typu R. Třeštíkové o tom, že ten její příšernej /rozuměj naprosto skvělej chlap, je prostě fakt skvělej.../, vystajlovaných profilů na FB a všeho kolem, je toto příjemný svěží vítr pro určité typy jedinců. PS: dočteno, skoro bych si přála, aby to i přes silně depresivní feeling, co ve mně ta kniha zanechává, pokračovalo dál a dál...Nějak jsem po přečtení dost dobře nechápala, jak se Štiplová, která napsala tohle může oblkopovat takovýma..... včetně prostoduché kamarádky Ornelly Koktové apod., ale stačilo znovu kouknout na Dělníky bulváru a nějaká videa, co Olga vyprodukovala, nebo kde byla účinkována a leccos se objasňuje...Škoda, znát ji "jen" jako tu, co napsala tuto knížku by bylo zajímavější, ALE kdyby napsala tuto knížku a nedělala spoustu nesmyslných p.....n kolem, tak kdo by to čet, že?
Zmrzlina s příchutí záměru
Ani už nevím z jakého důvodu jsem se rozhodla knihu koupit i s autorčiným věnováním. Každopádně jsem se místy i zasmála a bylo to příjemné zpestření večera