Zmrzlinář
Katri Lipson
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/198748/zmrzlinar-198748.jpg
3
32
32
Román finské autorky, zasazený z velké části do Československa čtyřicátých až počátku devadesátých let 20. století, vedle ojedinělého čtenářského zážitku nabízí českým čtenářům i určitý bonus v podobě velmi neotřelého pohledu zvenčí na nás, na naše nedávné dějiny či kulturní dědictví. Zmrzlinář je tajuplná skládačka bez konce, plná náznaků, otázek, navzájem provázaných náhod a netušených souvislostí. Epizodický charakter vyvolává dojem povídkového filmu, v němž jsou jednotlivé příběhy propojené některými stěžejními motivy nebo postavami a jejich osudovými okamžiky. Ostatně první epizoda také natáčením fi lmu nazvaného Zmrzlinář začíná. Originální způsob vyprávění, v němž se svižné dialogy střídají s vnitřními monology jednotlivých postav, občas ještě okoření trefný komentář samotné autorky. Příběhy jsou zdánlivě bez konce, a to zcela záměrně – vždyť i ve skutečném životě nikdy nic nekončí, všechno se jen prolíná, jednou postavy přicházejí jakoby odnikud, jindy nenávratně mizí neznámo kam. Je až překvapivé, jak takhle fragmentárně pojatý příběh nakonec drží pevně pohromadě.... celý text
Přidat komentář
V první řadě jsem v knize hledala ten avizovaný pohled na naši zemi v dané době zvenčí - já ho nenašla. A nebo nebyl v ničem zvláštní ani jiný od těch pohledů co znám.
V druhé řadě nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila. Bavily mě jak jednotlivé příběhy, tak návaznost postav. Co mě ale neskutečně čílilo, bylo, že jakmile jsem se do příběhu začetla a s postavou trochu sžila, tak příběh prostě skončil, nebo spíš byl useknutý, postava odešla a nastoupila jiná. Prostě zlomky životů několika lidí, kteří spolu sice souvisí, ale v čase, prostoru a hlavně v životě se tak nějak míjejí - a já chtěla tolik vědět co bylo mezi tím vším a jak to spojit! V knihách mi obvykle nevadí otevřené konce, ale tady byly i otevřené začátky a prostředky a to je na můj vkus už trochu moc.
Já jsem četla recenzi, ta mě nadchla, knihu jsem si koupila. Hned první strany mě zklamaly, ale četla jsem dál a jinak nic, v postavách jsem se ztrácela, co je pravda a co ne v tom taky, ani jedna z postav mě neoslovila, děj nijaký, tempo žádné. Takže jsem byla docela zklamaná.
Od knihy jsem čekala něco jiného. Myslela jsem, že to bude na podobnou notu, jako píše M. Szczygiel. Toto byly vzájemně propletené příběhy, které jsem si musela sama v hlavě přebrat, ale moc se mi to nedařilo. Styl zvláštní, začetla jsem se, ale souvislosti moc nepochopila.
Styl knihy se mi velmi líbil, mnohdy básnické obraty a přirovnání, která bych nečekala, nicméně ty poslední dvě kapitoly se mi zdály dost nesourodé k celku. Jako dílo zajímavé, rozhodně doporučuji a dala bych i 70%, protože zpracování tématu mě velmi zaujalo, ale zakončení stáhlo mé hodnocení dolů.
Nevím, zda mě zklamala kniha nebo moje malá schopnost dešifrovat autorčina sdělení. Kniha o mé zemi a zčásti i době, ve které jsem žila. Přesto mi osudy knižních hrdinů nebyly blízké a autorčin styl také ne. Chvílemi jsem se ztrácela, vracela a znovu pročítala ve snaze pochopit děj i souvislosti. A přiznávala si, že asi nerozumím - nebo rozumím jinak, než bylo zamýšleno? Jedna z knih, ke které se snad někdy vrátím. Ale jen proto, abych si ujasnila, zda i po časovém odstupu bude pro mně stejně záhadná, nepřesvědčivá a svým způsobem nepřínosná.
Finská autorka píšící o českých reáliích, taková kombinace mi bohatě stačí ke zbystření pozornosti. Nakonec nedošlo ani k nadšení či okouzlení, ale ani ke zklamání. Vzájemně související příběhy jsou zajímavým způsobem zřetězené, je v nich stejně zamlčeného jako odhaleného, čtenář si musí hodně domýšlet. Přitom styl psaní není nijak náročný, množství přímé řeči mu dodává spád, záludnosti se skrývají spíš v dešifrování vzájemné provázanosti příběhů. Většinou se dá s trochou představivosti odhalit, ale přiznám se že v posledních dvou kapitolách jsem se už jaksi ztratil. A to nejen v ději, ale především ve smyslu zprávy, kterou mi Katri Lipson předložila.
Zmrzlinář
Moc se mi líbila forma kterou je knižka psaná. Rozhodně má své své kouzlo, i přestože je decentně depresivní není ukňouraná. Bavila mě a určitě doporučuji přečtení s upozorněním, že se nejedná o jednoduchý a prostoduchý příběh..