Znám křišťálovou studánku
Tomáš Novotný , * antologie
V dnešním světě všelijakých zkratek, jazykových zpotvořenin a čísel se zdá skoro neuvěřitelné, že byly doby, kdy k životu patřily i básně. A to docela běžně, nejen při školní výuce či v nějakých výlučných společenstvích vzdělanců. Lidi básně četli a recitovali, aby si osvěžili jazyk, mysl i duši. A protože jim při tom bylo dobře, vedli k básničkám odmala taky svoje děti. Aby jim bylo zrovna tak. Samozřejmě, že se tím všichni nevědomky i takříkajíc kulturně vzdělávali, ale na to nijak nemysleli. Žili s poezií prostě proto, že takový život byl hezčí a příjemnější. Taky klidnější a hlubší. Knížka je připomínkou toho hezkého, co tu existovalo. Vlastně pořád existuje, jen to chtít vidět. Nejde o žádný reprezentativní výběr české poezie, jen o jakýsi pokus o malý návrat k tomu, co je škoda opomíjet. Většinu básniček budete asi znát, některé možná ne, ale to snad nevadí. Ať je vám s nimi příjemně.... celý text
Přidat komentář
Jak nemilovat tuhle národní klasiku, POKLADY ČESKÉ POEZIE , jsou tu květy naší mateřtiny s citovým poutem, které ze srdce nedostanete. Jihnete a kouzlo řeči domova vám krášlí niterný pohled na (citace) "Zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlast jedinou i v dědictví mi danou, širou tu zemi, zemi jedinou."
Obsah je procházkou v období MÁJe s Matičkou, Tomanem a lesní pannou, dcerou Slávy, Polednicí, s Karlem IV a jeho romancí kol Lesní studánky a Velkých, širých, rodných lánů i po tom co Přilítlo jaro i po Štědrém dni, Když mne stará matka, Za trochu lásky, Nekamenujte proroky, s otázkou Kdo v zlaté struny zahrát zná, pak Pokora a Štěstí a Pozdrav rodné zemi (a.j.)
P.S. Ne vše má pro mne ten jasný svit, i tisk životopisů básníků na šedém podkladu je extrémně slabý, takže skoro k nepřečtení, ale to gró je cenné.
To byla táááková krása.
Opět jsem si připomněla krásné verše, které téměř každý z nás zná.Bylo to milé pohlazení po duši a zahřálo to u srdíčka.Máme takové poklady v naší básnické tvorbě.
Miluji to a děkuji.