Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492192/bmid_znamenita-mrtvola-x2q-492192.jpg
3
1648
1648
Když Agustina Bazterrica v roce 2017 zvítězila se svojí mrazivou dystopií v prestižní literární soutěži Clarín, jistě netušila, že se děj její knihy zanedlouho částečně stane skutečností, a její román tak získá na aktuálnosti a naléhavosti. Svět se nevratně změní ve chvíli, kdy se objeví smrtící virus, který přenášejí zvířata: od divoce žijících po domácí mazlíčky, všechna musí být utracena a jejich maso už se dál nesmí jíst. Vlády čelí situaci drastickým způsobem: uzákoní chov, porážku a konzumaci lidí. Kanibalismus se stane součástí každodenní reality a společnost je rozdělena na dvě skupiny: na ty, kteří maso jedí, a ty, jejichž maso je konzumováno. Marcose Teja, provozního ředitele v mrazírnách Krieg, opustila po smrti malého synka manželka a on žije jen prací, kterou nenávidí a dál ji dělá jen proto, aby mohl svému otci trpícímu stařeckou demencí hradit pobyt v luxusním geriatrickém centru. V den, kdy dostane darem mladou ženu, „samici“ určenou na chov pro maso, se jeho mysl vydá na nebezpečnou cestu, která ho temnými zákrutami dovede až do situace, jež je těžko představitelná i pro členy společnosti tak zvrácené, jako je ta, v níž je nucen žít. Dá se vůbec hovořit o nějaké lidskosti, když musí být zemřelí zpopelněni, aby nebyli snědeni? Kým je vlastně ten druhý, jsme-li tím, co jíme?... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno: 2022 , FobosOriginální název:
Cadáver exquisito, 2017
více info...
Přidat komentář
Podle nadpisu jsem od knihy čekala něco jiného než o čem vlastně doopravdy knížka pojednávala. Ale i tak to bylo celkem příjemné překvapení. Nebylo to nic světoborného, ale ani neurazilo. Knížka se rychle četla a do dvou dnů jsem ji měla přečtenou. Na to aby si to ale člověk přečetl znovu to není :) dávám 4 hvězdy jako průměrné knížce
Hrozně divný styl vyprávění, někdy mě nutilo přečist věty vícekrát. Nepravděpodobný příběh, který ale člověk nutí zamyslet se na lidskostí. Rozhodně ale hype co byl kolem knihy nechápu, čekla jsem mnohem lepší knihu.
Není to tak dávno, co se kolem Znamenité mrtvoly točil svět. Byla to celebrita mezi knihami, naprostý bestseller. Je opravdu tak dobrá?
V prvé řadě musím říct, že jsem měl po dlouhé době chuť knihu po chvíli odložit a přestat číst. Může za to styl vyprávění, kdy de facto chybí přímá řeč. Dialogy, pokud bych to tak měl nazvat, probíhají nějak takto:
"Pan Urami se zastaví a řekne mu, že chce černé kůže. Jen tohle a žádné další vysvětlování. On mu zalže a prohlásí, že co nevidět dorazí jedna dodávka. Pan Urami přikývne a rozloučí se s ním."
Pro mě, milujícího rozhovory a interakce mezi postavami naprosto nekomfortní věc. Nicméně člověk přivykne všemu a vzhledem k tomu že mě zajímalo, o čem vlastně příběh může vyprávět, četl jsem dál. Nakonec jsem knihu přečetl během večera, neboť porce stran není příliš velká.
Pokud bych to měl jednoduše shrnout, jedná se o zajímavý námět, který je však zpracován neskutečně ploše. Sice je v knize několik dobrých myšlenek, nutících čtenáře se zamyslet nad sebou samým, ale celkově mi přijde kniha dosti ošizená. Je tam mnoho věcí, které by stáli za to rozvinout, dovysvětlit, zdůvodnit a rozkreslit, proto nemohu jinak, nežli knihu shodit do šedého průměru. škoda, neboť potenciál by to mělo...
Skvělá, ale šílená kniha.
Příběh, který je dle mého názoru ne až tak nepravděpodobný. Současná společnost je čím dál tím temnější a je schopná všeho.
Od knihy jsem čekala možná o trochu více, každopádně se mi líbila myšlenka v závěru knihy.
Člověk člověku není bratrem, jak víme a zde se ještě kousek posunulo všeliké dělení na lidi méně a více cenné. Na mě to působilo jako začátek proměny společnosti, kdy se prolomí silné tabu a postupně se zavádí nová norma. Takový náznak, co to dělá, byl vidět u neteře a synovce hlavního hrdiny, kdy se k všeobecné uživatelské nepříjemnosti této věkové kategorie přidalo ještě takové temnější cosi, co jim pomáhá vyrovnat se s podivnými novinkami. Nejen, že je to zajímavý námět, zajímavě zpracovaný, ale navíc nutí k myšlení a čtenář si v textu může najít to svoje, co ho bude fascinovat, nutit přemýšlet, představovat si, jak dlouho by asi zavedení takové pozoruhodné normy trvalo....anebo pohoršovat a nadavovat. Každý podle svého apetitu.
Šílené, odporné. Četlo se to dobře, závěr překvapil.
Vracet se ke knize určitě nebudu.
Skvělé ALE!
Recenzi píšu až po delší době, protože jsem si to celé musela nechat projít hlavou. Takže: námět za 1, jazyk a styl psaní a popisů 1, ale napětí za 3, osudy a motivy postav 3 -, odpovědi na čtenářovy otázky za 5.
Rozhodně by mě více zajímalo, jakým způsobem byla vybrána první linie lidí určená k chovu, větší náhled do jejich chovu apod., než že hlavní hrdina uviděl po x letech psy až ho to dojalo.
Konec jsem nečekala, ale opět místo jednoduchého řešení mohlo být vše více propracované. Navíc, když už to vypadalo na chvilku napětí, byla situace mávnutím kouzelného proutku úspěšně vyřešena. Takže zase nic. Kdyby to autorka ještě doladila, alespoň by nemusela být před každou novou kapitolou volná strana a nová kapitola by nemusela začínat až na konci strany, pro nabobtnání počtu stran.
Nevadí mi, když kniha šokuje. Dokonce mi ani nevadí, když je krvavá a násilná. Mám problém, když z příběhu cítím manipulaci a vydírání. Jíst zvířata je v pořádku, jíst lidi v pořádku není a nikdy nebude. Vadí mi, že mi autor podsouvá, že je to v podstatě totéž. Že pocity můžu a žen s vyoperovanými hlasivkami jsou stejné, jako mají kuřata, krávy nebo prasata. Vege lobby musí nad tímhle dílkem jásat. Já s dovolením potlačím zvracení a na tuhle nechutnost se budu snažit rychle zapomenout. Jo, a k večeři si klidně to kuře dám.
Tahle kniha měla jednu dobu obrovský hype a já se nedivím. Je opravdu odporná a dá se pochopit, že o tom lidé mluvili. Jenže ta nechutnost je bohužel to jediné, čím zaujme. Vyprávění z 3.osoby je zmatené, styl psaní absolutně nepoutavý a celé to působilo trochu jako delší slohovka Grety Thurnberg ze 6.třídy. Postavy si nestihnete nijak zvlášť zprotivit ani oblíbit. A ten konec? Co to mělo být?
Upřímně jsem si tuhle knihu dlouho "šetřila" a těšila se na ni. Rozhodně NEdoporučuji. Je to odporné, nechutné a literární kvality se hledají jen velmi těžko.
2*
Nejvíce znepokojující na tomto příběhu je pravděpodobně to, že ho za znepokojivý považují hlavně ti, kteří jedí maso.
Námět mě zaujal, ale myslím, že autorka nedokázala dostatečně naplnit jeho potenciál.
Takový příběh musí být postaven na logických základech, což se zde nestalo. Věci se tu prostě dějí, aniž by čtenář věděl proč.
Líbil se mi způsob, jakým Bazterrica píše. Nelíbil se mi konec, který je většinou recenzí, zejména na Goodreads, považován za nejvíce šokující část. Vždyť jeho žena snad mohla mít děti, ne? Tak proč se tak hlavní hrdina rozhodl? A ta reakce jeho ženy na to všechno? Mhm, JASNĚ.
Nevím, co na této knize spousta lidí má, ale já bych fakt chtěla vědět pointu a smysl téhle knihy. Co se nám Agustina Bazrerrica snažila říct? Že jsme všichni pokrytci? Protože to už tak nějak tušíme všichni dávno.
Ale co je na tom všem zhola nejvtipnější? Všichni ti komentující, kteří v souvislosti s knihou tvrdí, jak je tato kniha neskutečně disturbing a šokující, ale pak si k večeři dají třeba kuře.
No mám dost.
A mně se to líbilo! Čekala jsem to mnohem horší, když vidím recenze tady. Co mě teda hodně rozčilovalo, byl chaotický způsob psaní - samé on, jemu, často jsem nevěděla, o kom se vlastně mluví. Navíc konec byl zbytečně uspěchaný. Nebýt těchto dvou věcí, tak bych hodnotila i 5*. Celé to působilo jako takový náčrt budoucího, propracovanějšího díla, které bych si teda moc ráda přečetla, ale nevadí. Námět super.
(SPOILER) Kniha bude nutně vyvolávat kontroverze. Minimálně tím, jak samoúčelně působí. Děj je totiž značně jednoduchý a slouží jen jako záminka ke všem těm hrůzostrašným a nechutným výjevům, jenž nám autorka s gustem servíruje. Já ale za největší slabinu považuji něco úplně jiného a to (ne)vývoj hlavního hrdiny. Zdá se totiž, že ten prochází jakousi proměnou, hromadí se v něm vzdor, pochyby o etičnosti a legitimitě celého systému, aby v samotném závěru všechny tyto tendence, tyto náznaky popřel a zase se zařadil mezi ostatní zrůdy, jimiž zároveň na předchozích stránkách tolik pohrdal. Tato "šokující" otočka mi přišla až příliš vynucená a hraná na efekt. A vlastně docela hloupá.
Logiku nehledej - ale jinak je to nechutně uvěřitelné. Docela si dokážu představit dobytky lidi, co žerou lidi pěstované jako dobytek... Musím se přiznat, že při popisu jatek jsem se cítila špatně, že kupuju maso v obchoďáku, protože znám spoustu dobytka, který je mnohem chytřejší než spousta lidí. A celkem jsem rozuměla hlavnímu hrdinovi. Ale vegetariánka se ze mě nestala, takže mě karma určitě časem vytrestá.
Nemám ráda, když ze mě kniha, film nebo hra dělají hlupáka nebo ignoranta, tahle dělá obojí. Vývoj postav, svět, stav společnosti jsou jen málo propracované, vše ustupuje snaze šokovat. I ve chvílích, kdy je to bezúčelné a kontraproduktivní. Zcela zbytečné násilí na štěňátkách.
Celkově je kniha nepropracovaná, nejde do hloubky a nevyužívá potenciál poměrně zajímavého nápadu. Hlubší myšlenku postrádá, ač se čtenáře všemožně snaží přesvědčit o opaku.
(SPOILER)
Čekala jsem víc. Na to, jaké měla zprvu kniha ohlasy, tak fakt jsem se na ní těšila. Dokonce začátek mě celkem zajímal, některé popisy byly opravdu nechutné, nesměla jsem si to představit do detailu. Třeba popis výkladní skříně v řeznictví byl pro mě nechutný. Pravděpodobně tahem této knihy je obal, který opravdu upoutá. Jdete tak knihkupectvím a vidíte zabalené maso. Až na druhý pohled zaostříte, že je to kniha. Vezmete ji do ruky a přečtete anotaci, která také umí dost zaujmout. Tak to bylo alespoň u mě.
Bohužel mě zklamala, kniha byla místy nezáživná a celkem depresivní. I ten styl psaní.. Furt jsem hledala nějaké stéblo, kterého se chytnout, čekala jsem nějaké napětí, něco, co mě do knihy vtáhne, namísto toho tam bylo plno, dle mého názoru, zbytečných popisů. Třeba jak Marcos najde v opuštěné ZOO štěňátka. Jak si spolu štěňata hrají je rozepsáno asi na 2 stránky. Nebo popis jeho snu, nějak mi nedával smysl, proč tam byl a hlavně tak dlouhý. Do hlavního hrdiny jsem se nedokázala vžít a nebylo ani moc čeho se chytnout a na co se těšit. Až když Jazmine byla těhotná, byl nějaký bod, kterýho se chytnout. Ale jinak mi přišla kniha bez nějaké dějové linie. Nápad si myslím parádní, ale určitě se dal více využít jeho potenciál. Kniha mě úplně neoslovila..
Musím uznat, že autorce, zajímavý nápad na knihu, rozhodně nechyběl. Je ovšem pravda, že styl jejího psaní je vskutku neobvyklý, ale vlastně proč ne. Kniha se dobře četla a určitě v člověku něco zanechá. Individuální je, zda něco pozitivního a nebo negativního. Za mě zajímavá kniha, která vybočuje z řad ostatních. A námět na obálku jednoznačně 10/10.
Wow. Fakt teď nevím, jak tohle dílko okomentovat..
No popravdě, prvních pár kapitol jsem si říkala, co to sakra čtu. Pak se to rozjelo a hodně mě to chytlo. Ale. Je tam hodně ale...
Zkrátka - byla to jedna velká magořina, místy docela děsivá, k zamyšlení.
Závěr? Poslední dva odstavce jsem si musela přečíst dvakrát. A ano, fakt to tak skončilo.. no zajímavá zkušenost. Tři hvězdy dávám, kdyby byla možnost, je to 3,5.
Hvězdičku dávám pouze za myšlenku - tedy, co kdyby na místo dobytku byli lidé
Příběh naprosto předvídatelný, místy nedával vůbec smysl, není prostor si k žádné postavě utvořit vztah. Prvních asi 100 stran bylo dobrých, úplně něco nového ale potom už o ničem. 3. Osoba mi v knihách dělá problém kor když on je označení pro 3 postavy během jedné strany. Kolikrát mě to fakt vytáčelo. Potenciál to mělo ale uspěchaným koncem a linkama který nikam nerostly ani nevedly se z toho stala kniha která vůbec nemusela vzniknou. Za mě tedy velké ne
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie kanibalismus argentinská literatura pandemie virové nákazy hispanoamerická literatura postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 2022 |  Znamenitá mrtvola |
| 2024 | Devatenáct pařátů a jeden temný pták |
Kniha mě chytla od první strany a na rozdíl od většiny komentujících musím říct, že ten strohý a odosobněný styl vyprávění je zde dle mého názoru zvolen naprosto perfektně. Ani jednou jsem neměla pocit, že bych se v příběhu ztrácela.
Se scénami z jatek jsem problém neměla, ale našlo se i pár scén, které byly nechutné, ale pro děj úplně nepodstatné a působily jen jako snaha autorky ještě více tlačit na pilu a šokovat (např. nejméně jedna celá strana, která detailně popisuje zabíjení štěňat, nebo sex na zakrváceném řeznickém stole, zatímco je při tom sleduje její zaměstnanec).
Co se týče konce, tak ano, chápu autorčin záměr, ale určitě tady byl ještě prostor pro rozepsání, nemuselo to skončit tak náhle.
Zajímavé zamyšlení nad masným průmyslem, lidskou rozežraností, pokrytectvím a krutostí.