Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539499/bmid_znamenita-mrtvola.jpg
3
1626
1626
Neotřelá orwellovská dystopie, která jde ve zkoumání temných hlubin lidské duše až na dřeň. Samec, samice. Bytost. Stvoření. Šlechtěný druh. Speciální maso. Ale ne člověk. Nikdy ne člověk. Svět změnil virus, který znemožnil konzumaci zvířat, lidskou populaci ale nenapadl. Ve společnosti se tak postupně stal přípustným a později dokonce systémově podporovaným kanibalismus. Hlavní hrdina Marcos je tiše rozežírán vlastní ztrátou a ve svém smutku proplouvá prostředím jatek, kde mezi procesy bourání, půlení a usmrcování řeznickou pistolí umírá mnohem víc než jen němí jednotlivci pěstovaní ke konzumaci. Ztráta lidskosti, víry a morálky čpí z každého koutu ulice. Může se v soukolí obludného systému krutosti vůbec ještě něco změnit? A dokáže také Marcos potlačit své nejhorší instinkty? Výstižná literární alegorie hierarchické struktury kapitalismu získala prestižní argentinské literární ocenění Premio Clarin de Novela. „Hledáte-li něco neotřelého a máte-li silný žaludek, pak si troufám tvrdit, že Znamenitá mrtvola uspokojí váš apetit. Dobrou chuť!“ – Recenzárium.cz. „Neúprosně temný a znepokojivý pohled na způsob, jakým se společnosti přizpůsobují páchání zvěrstev.“ – KirkusReviews.com.... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno:
2023
,
OneHotBook
Originální název:
Cadáver exquisito, 2017
více info...
Přidat komentář
Tak toto byla jízda, kniha na kterou jsem se moc těšila a rozhodně jsem dostala víc, než jsem čekala. Nemít malé dítě, knihu přečtu za odpoledne, takto jsem na to potřebovala odpoledne a druhý den ráno. Nešla odložit. Krutost byla ještě umocněna hodně strohým, neosobním stylem psaní. Nejvíce děsivé a znepokojivé však bylo, že kdyby kniha stejným způsobem pojednávala o těch tzv. hospodářských zvířatech, která jsou společností dána jako jedlá, jednalo by se o běžný text a popisované situace by s nikým moc nedělaly. Doufám, že si knihu přečte co nejvíce lidí, co nejvíce z nich se nad ní zamyslí a možná něco změní... Kéž by :)
(Jinak docela vtipné mi přišlo nošení deštníku jako ochrana před virem, něco mi to připomínalo )
Když jsem poprvé uviděla tuhle knihu a přečetla si anotaci a recenzi, řekla jsem si, fuj, to je hnus, to číst nebudu. Postupně, jak recenzí během pár dní přibývalo, mi to ale nedalo a začala jsem přečtení této knihy brát jako takový "must have". Jednak kvůli rozšíření obzorů, jednak kvůli současnému trendu, a také kvůli potenciálu, který kniha vzhledem k tématu má. Myslím, že bude námětem mnoha diskuzí.
Obálka je fantastická. Je tak odporná, až je nechutně dokonalá.
Styl je strohý, popisný, bez emocí.
Označování hlavní postavy jako "on" je divné a než si zvyknete na tento styl psaní, nevíte, o kom je zrovna řeč, zejména pokud je ve scéně více lidí. I z toho důvodu není hlavní hrdina příliš sympatický. V druhé půlce se pak charakterově trochu promění.
Téma je drsné, hnusné, zarážející, nutící k zamyšlení. Při čtení si člověk nesmí scény přiliš představovat. Okrajové zmínky o demagogizaci - např. zvířecí virus, deštníky proti ptákům atd. - ještě více nutí k uvažování nad fungováním dnešní společnosti. Konec je brutální konec, i když ne úplně nečekaný.
Některé věci jsou poněkud nedotažené -zákaz nočního vycházení?, mléčné výrobky?, menstruace u samic?
Ale každopádně je téma dobře a někde až do detailů zpracované (zpracování masa, kůže, obětování, černý trh, pohřby...). Za to 4.
Dystopie, na kterou jsem nemohla přestat myslet už od té doby, co se o ní začalo mluvit a byl spuštěn předprodej.
Ten námět! Ta obálka! Ta myšlenka, která nikoho nenechá chladným! Takovou knihu jsem musela mít!
•••
Zvířata jsou vymýcena díky viru, který je smrtelným pro lidi. A co udělají lidi? Najdou si způsob, jak si obstarat maso. Jiné lidi, ke kterým se jako ke zvířatům chovají – kusy/maso/samci/samice jinak je nenazývají. Slovo jako kanibalismus je zakázané a večer je zákaz vycházení.
Marcos Teja je pravá ruka ředitele mrazíren. Svou práci nenávidí. Drží hubu a krok, jen kvůli nákladné hospitalizaci svého otce s demencí v domově důchodců. Jeho život je na kousky a potom co jako dárek dostane prvotřídní samici se mu zkomplikuje ještě víc.
•••
Začátek se přiznám, že mě šokoval a vůbec jsem nevěděla jestli budu pokračovat ve čtení dál. Jste totiž doslova vhozeni přímo do mrazírny a prostředí jatek. Postupně se ale příběh docela rozvíjel a mě zajímalo co bude dál.
Celá kniha je psaná dost podivně. Tak nějak stroze, chladně, bez citu, odtažitě a člověk si na to těžko zvyká.
Autorka skvěle popsala svět, ve kterém se příběh odehrává. Je vážně uvěřitelný a v takovém světě by vážně nikdo žít nechtěl. Škoda, že postavy jsou dost jednotvárné a chladné. Ale možná to byl účel, aby vynikl pokřivený svět?
•••
Věřím, že nejsem jediná kdo má z knihy smíšené pocity. Upozorňuji, že není pro každého! Detaily autorka vážně nešetřila.
Na jednu stranu skvělý námět, nápad. Na druhou dost zvrácené, ale člověk se zase trošku zamyslí.
Dokážu si představit delší knihu a více se dozvědět o světě, ve kterém nežijí zvířata a lidé si jsou vlastní potravou. Informace o novém světě jsou dost osekané a člověk chce vědět víc. Tohle je velká škoda, autorka z toho mohla vytřískat víc.
Tak těchto 3 a půl hodiny čtení si vysloužilo 3 a půl hvězdy. Na víc se nezmůžu.
Může z vás kniha udělat vegetariána? Ano. Alespoň u mě a minimálně na měsíc.
Argentinská autorka skvěle popisuje zvěrstva, o kterých se lidem (snad) v této době ani nezdá. Chov lidí na porážku, znásilňování, lov těhotných žen, hromadný masakr, pojídání novorozeňat nebo ... scéna se štěňaty. U většiny jsem měla podivný pocit v žaludku, u posledního se mi chtělo plakat.
Zprávu jsem přijala, není nic nového, že vláda manipuluje společností nebo že se uchyluje ke lžím, aby světem pohnula ke svému obrazu. Je jasné, že se svět a lidstvo pomalu ale jistě řítí do záhuby. Něčeho takového se ale dožít nechci. ‼️
Co se mi tedy příčilo byl styl psaní. U něčeho takového člověk raději emoce necítí, přesto jsem se vůbec nebyla schopná do příběhu vžít. Popis děje byl strohý a jednoznačný, na mě příliš jednoduchý, přesto jsem schopná pochopit důvod, když píšete dystopickou povídku s tak děsivým tématem. K hlavní postavě jsem si nevytvořila absolutně žádný vztah, což je ke konci vlastně dobře. ️
Tejo přemýšlí nad lidskostí a v podstatě odsuzuje vraždění a pojídání lidí, jenže žije ve společnosti, která tohle všechno považuje za normální... Z hlavního hrdiny vyzařuje hodně smutku a jeho vyrovnávání se se svým životem ve společnosti, kterou opovrhuje... Trochu mi tato kniha připomíná román 1984, kdy sice není tolik popisována ideologie zaštiťující všeobecné dobro, ale jsou zde drobnosti, které na vládu odkazují a zároveň je zde ukázáno, že hlavní hrdina propagandistickým řečem o viru nevěří a všechno co se ve světě děje je jen z důvodu snížení populace a ovládání obyvatelstva.
Kniha pro mě měla nečekaný závěr a určitě bych ji doporučila všem, které upoutal román 1984 a zároveň jsou fanoušky mrazivých dystopií. Je však třeba si trochu obrnit nervy, jelikož je v knize popisováno porcování lidí a další věci, které nejsou pro slabé povahy.
Úpřimně si nejsem jistá, co si o téhle knize myslet. Byla nechutná, zvrácená a velice znepokojující. Asi bylo fajn si to přečíst, ale bylo to někdy trochu moc. Každopádně si myslím, že nebyla dostatečně dlouhá, ráda bych si přečetla trochu víc informací o "novém světě", zejména proč byl dán zákaz vycházení, jak se ze začátku rozhodlo, jací lidé se budou jíst a jací ne atd..
Nejvíce šokující kniha tohoto léta. Téma kanibalismu v syrové formě, kdy se autorka s ničím nemazlila a jatka, kde se poráží chované kusy vykreslila pěkně do detailu, včetně samotné porážky, koželužny, chladíren, ale i samotného chovu jako takového, kdy jsou chovným kusům vytrhávány hlasivky, aby nedělaly hluk. Přijde Vám to nechutné? A jíte maso? Zvířata jsou až na ty hlasivky zpracovávána stejně a ne nadarmo se říká maso jako maso. Do téhle dystopie samozřejmě muselo přijít něco navíc a to je černý obchod s bílým masem a odpadlíci, kteří požírají mršiny. Cítila jsem znechucení při čtení téhle knihy? Ne. Ale ta myšlenka, že se musíte bát o život, aby Vás někdo na ulici netrefil a nesnědl je hodně znepokojující. A celé to naráží na to, jak se jako lidstvo chováme. Takže suma sumárum, chápu, že tahle kniha není pro slabé žaludky a mnoho lidí z ní bude znechucených, ale za mě je to dystopie, která se neskutečně povedla a cenu Clarín za horor fiction si rozhodně zaslouží. A smekám za ukončení příběhu, protože jsem čekala cokoliv, ale tohle ne.
Moje hodnocení: 9/10 - mohla by být delší, jinak nemám co vytknout.
Keď som to dočítala ostala som mrkať zmätene na poďakovanie. Ta kniha je bahno, odpad, hnus - ale to je účelové. Distopický svet ktorý, autorka vystavala sa zakladá na predpoklade, že by naša civilizácia padla na ľudskom egu. Ukazuje nám aké sú naše presvedčenia, normy, kultúry ovplyvniteľné a ako sme schopní prekrúcať si realitu pre komfort určitých skupín. Kniha to ale podáva obscénne, bizarne. Dáva do pomeru človeka ako schránku a človeka ako komplexnú bytosť. Plus je to vyburcovane do absolútneho extrému. V takom svete žiť nechcete, a cely čas ste vlastne radi, že to čo čítate je vymyslené. Kniha je skvela, ale nie je pre každého.
No doufám, že se nikdy nikdo nerozhodne tuto knihu zfilmovat.
Každopádně je to opravdu zajímavá kniha, něčím mi hrozně připomíná Farmu zvířat a Bílou nemoc. Nevím jak tu knihu pojmenovat ale je to taková novodobá Buřičská literatura. Velmi morbidní a hodně k zamyšlení. Nic pro slabší povahy.
Musím uznat, že to bylo originální a při čtení z knihy sálá ponurá atmosféra. Ale to je za mně vše. Jinak děs. Většina knihy jsou podrobné popisy bourání lidských těl na jatkách, naprostá ztráta lidskosti, chladnokrevnost, děj téměř žádný. A ta scéna se štěňaty! Dočetla jsem knihu až do konce, protože jsem čekala, co z toho vzejde, co tím autorka chtěla říct. Pokud to má mít ale nějaké poslání, já ho nepochopila. Tohle není ani horor, je to zvrácené.
Syrové a děsivé čtení, ve kterém je spíš spousta popisu než aby se tam něco dělo a není to příběh pro každého. I přesto jsem nedokázala přestat číst, protože jsem prostě potřebovala vědět, jak to dopadne. Kanibalismus, detailní popis práce na jatkách, způsob 'života' chovných kusů a mnohem víc mi během čtení naháněli husí kůži. Přesto jsem však ráda, že jsem ji nakonec přečetla, protože mě donutila přemýšlet o masu a celkově o tom, co by bylo lidstvo schopné udělat, kdyby zvířata přestala existovat. Marcos je fajn hlavní postava, připadal mi sympatický, i když jsem si někdy přála, aby se zachoval trošku jinak (scéna se štěňaty - kdo ví, ten ví). A ten konec?! Prostě z ničeho nic BUM a konec. Rozhodně jsem nečekala, že by to skončilo takhle.
Znamenitá mrtvola je opravdu znamenitá. Hned na začátku jste vrženi do procesu porážky a bourání masa a já jako holka, co vyrostla na farmě, jsem to četla s pokyvováním hlavy, protože takhle to opravdu je, takhle to funguje, tyhle principy jsou skutečné...a pak vám dojde, že ale nepřemýšlíte nad krávou, ale nad člověkem. A když sledujete proces vykrvení, zase si říkáte jojo, tak to dělají. A zase vám dojde, že tam visí člověk. Dojde vám, jak je to vlastně zvrácené. Ale autorka tady vlastně nepředstavuje žádnou utopii. Celá kniha je skvostným příkladem toho, co se stane, když lidem dojde lidskost. Je pravda, že jsem u žádné stránky netrpěla tolik, jako když šlo o nevinná zvířata, psy a štěňata, ale...tak to je. S lidmi mi už asi soucit došel, se zvířaty nikdy.
Když jsem někdy na jaře zjistila, že tahle knížka vyjde a co je jejím ústředním motivem, trošku jsem si povzdechla, že očekávaný zájem Marcose o darovanou samici je nasnadě. Ale od poloviny knihy jsem si začala říkat, že pes bude zakopaný úplně někde jinde a nakonec jsem měla pravdu. A já za to autorce děkuju! Přerod Marcosova vědomí a svědomí je fascinující, stejně jako děsivý. Co všechno je člověk schopný obětovat pro to, co skutečně chce? Dokonce i vlastní lidskost.
Možná se na konci nedovíme, jak to vlastně s tím virem skutečně bylo, ale ničemu to nevadí. Protože to podstatné už se stalo, z lidí se stali tvorové horší než zvířata. Ta aspoň ve většině případů zabíjí jen pro potravu. Lidé pro vlastní potěchu. Co všechno autorka vymyslela je pro mně fascinující a zvrácené a já to vítám, i když to zní divně. Nic z toho, co napsala, není tak daleko od pravdy. Tohle je člověk, tohle je lidstvo. Tohle je pravda. Jednou to přijde. V jakékoliv podobě. A my si to stejně neuvědomíme a nezabráníme tomu.
Jak bylo zmíněno v knize, nejhorším virem je člověk sám.
Půlení. Řeznická pistole. Porážková linka.
První slova dystopie Znamenitá mrtvola jasně definují, jakým směrem se bude útlá a znepokojující kniha ubírat. Nefunguje jako varováním před budoucností, kdy jsou kvůli údajně smrtícímu viru vyhubena zvířata a povolen kanibalismus, ale spíš jako reflexe naší současnosti. Agustina Bazzterica prostě vzala rutinu na jatkách, prasata a krávy vyměnila za lidi a všechny procesy od násilné inseminace, nehumánního chování až po bourání masa, aplikuje na nich. A ne, není to otravný veganský manifest.
Hlavní postava Marcus, kolečko v soukolí, ledově klidný a odlidštěný vedoucí jatek si sice uvědomuje, jakých zvěrstev je součástí, částečně jimi pohrdá, ale byznys s lidským masem je pro něj zdrojem peněz na nákladnou léčbu otce a tak prostě odvrací zrak. Jeho prostřednictvím čtenář sleduje veškeré masakrování a stahování z kůže, pracovní rutinu. Naprosto bez emocí, což ještě podněcuje autorčin věcný a strohý styl a Marcusem tady hne pouze osobní tragédie, smrt syna. „Kolik lidí budou muset porazit, aby zapomněl na to, jak Lea uložil do postýlky, přikryl, zazpíval mu písničku a druhý den ráno ho našel mrtvého?“ zazní například. Kanibalismus je zde jen forma, jejímž prostřednictvím Bazzterica upozorňuje na problémy. Pracuje s vládním režimem, který uzákoní legální zabíjení, poukazuje na fakt, jak podobné systémy pracují s jazykem, kdy se z lidí stávají pouhé kusy a v těchto chvílích si nelze nevzpomenout na Smrt je mým řemeslem. Všudypřítomná smrt a dehumanizace se později střetne se zakázanou láskou, utajeným vztahem, jehož rozřešení je už jen stvrzující tečkou za celým příběhem.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie kanibalismus argentinská literatura pandemie virové nákazy hispanoamerická literatura postapokalyptické romány
Skrýt reklamy
Nejhorší je, že takový svět by byl docela dobře možný.