Žoldnéři
Tomáš Bartoš
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26624/bmid_zoldneri-12Y-26624.jpg
4
130
130
Polovina dvacátého třetího století. Krvavé korporační války o vládu nad Sluneční soustavou pominuly, přišel čas absolutních profesionálů, hi-tech žoldnéřů. Jen ti mohou provést na Plutu extrémně utajený výsadek a bez krveprolití získat kontrolu nad vědecko-průmyslovou základnou. Jenomže něco se zvrtne a ke slovu přicházejí orbitální obranné komplexy, flotily termojaderných křižníků, ultimativní pozemní zbraně… …v říši metanového ledu při mínus dvěstěčtyřiceti stupních pod nulou je lidské tělo tak neskutečně křehké…... celý text
Přidat komentář
Wow! Tak to bylo žrádlo! Military sci-fi jak má být! Pokud jste technický a technologický fanoušek s bujnou fantazií, tak mohu vřele doporučit. Hodně zajímavé nejen po technické stránce. Pyramidálně masakrální! Okamžitě chci alespoň dvě pokračování.... nebo radši tři! Není to tolik potroublé jako u Kyši (Kotlety) nesouloží se tam pořád a ani se tam nevyskytují nereálně nesmrtelní hrdinové.... všechny palce nahoru! Děkuji autorovi a jdu šmejdit jestli něco nevydal...
Tohle byla pořádná akční jízda. Vezměte si prostředí Věci od Carpentera a zasaďte do něj Vetřelce od Camerona. Dostanete Žoldnéře od Bartoše. Na začátku rychlé seznámení s hlavním týmem, reportérem a jejich misí. Potom se už jde na věc a jako vždy - nic nejde přesně podle plánu. Protože jak brzy zjistí, nejsou tady tak úplně sami a v základně se ukrývají tajné oblasti a tajné výzkumy. Četlo se to skvěle a vůbec to nenudilo.
Řeknu vám, že v aktuálních vedrech je výlet do světa o teplotě 55 Kelvin více než příjemný. Lidstvo neuváženě vyškrtlo Pluto ze seznamu planet sluneční soustavy, takže zde můžeme potkat různé, často nepřátelsky naladěné entity. Autor se snaží přesvědčit vážené čtenáře, že Pluto jako vzdálená výspa, Dálný východ sluneční soustavy, musí lidstvu nadále zůstat! Drobné nejasnosti ve vyprávění jsou zřejmě způsobeny složitým přenosem datového signálu z velké vzdálenosti od matičky Země.
Vynikající military sci-fi světového formátu. Pro fanoušky tohoto subžánru je to "must have" titul. Pokud jste také magoři do vojenské techniky a zbraní obecně jako já, tak si užijete i podrobné popisy zbraní budoucnosti a vojenské výstroje včetně všech těch exoskeletů, hologramů, laserů, elektromagnetických karabin atd. Pro ostatní budou tyto podrobné popisy spíše otravné. Co se týče dějové linky, tak ta mě upřímně bavila a závěr byl prostě super. Neznámý nepřítel je dostatečně zajímavý a jeho motivy nejasné. Co se týče hlavních postav, tak ty mi k srdci nijak nepřirostly. Jsou to vcelku šablonovité postavy jakých je ve sci-fi žánru mraky a jejich osud mi byl víceméně lhostejný. Výjimkou je možná novinář Becksyth a žoldnéřka Spiceová.
S hodnocením tohoto díla půjdu proti proudu. Sci-fi tématika není dominantně to, do čeho se obvykle pouštím, ale rozhodl jsem se dát tomuto žánru šanci. Vysoké hodnocení a kladné komentáře mě zviklaly. Počáteční loudavé tempo, které autor nasadil, někde v polovině knihy začíná zrychlovat, přičemž se stále nic podstatně akčního (anotace láká na military sci-fi) neděje. Někde v polovině mi hlavou bleskla myšlenka, že knihu odložím mezi nedočtené. Výživnější řežba, kdy praštěj kosti a ledový povrch Pluta oživí ohlušující střelba hi-tech zbraní, je až na posledních několika desítkách stran.
Docela mě mrzelo, že nejsou nijak hlouběji vykresleny charaktery hlavních protagonistů, jejich minulost, život před podpisem smlouvy atd. Je to prostě taková sebranka nadupaných a testosteronem překypujících cápků, jejichž partu doplňuje (jak jinak než překrásná a fyzicky dokonalá) žena, která nejenže disponuje doktorátem z informatiky, ale taky se nebojí ušpinit si boty při nakopávání znepřáteleného "emzáka" do koulí. Na prd je, že jsem si k ani jedné postavě nedokázal vytvořit žádné pouto. Jak už bylo napsáno v jednom komentáři přede mnou, bylo mi celkem jedno, kdo tam zařve a kdo přežije. Ani kvůli jednomu členovi nebudete chodit po baráku a hledat kuchyňské utěrky, abyste si otřeli slzy z obličeje, natož hledat psychoterapeuta, jemuž budete platit litr za hodinu, aby vám vysvětlil, že to fakt byla jen kniha a ten compaňero, se kterým jste strávili několik dní v imaginárním světě (a který nakonec fakt natáhl brka), byl vytvořen perem autora.
Velmi divně na mě působil styl psaní, takové prazvláštní skákání od jedné postavy ke druhé, docela mi dělalo problém se zorientovat, k některým pasážím jsem se musel vracet a přečíst je znovu a některé mi nedávaly smysl ani po několikátém přečtení. Neegoisticky musím uznat, že fantazii mám celkem rozvinutou, ale na sci-fi v tomto podání nemá. Autor se asi (nedokážu posoudit, nejsem znalý v oblasti vesmíru a už vůbec ne v prostředí ostatních planet Sluneční soustavy) vyzná, a to jak ve fyzice, fyzikálních zákonech, chemických procesech, tak v armádním vybavení a zbraních. Jenomže pro jedince nepolíbené výše vyjmenovaným (prostě pro obyčejné pobíječe much, jako jsem já) to může být docela oříšek, nicméně pevně věřím, že kovaní fandové sci-fi knih a filmů si dojdou na své.
Nejmrzutější je ale fakt, že když už se prokoušete až na téměř úplný konec knihy a dojdete na to, proti jakému nepříteli ostřílená parta žoldnéřů stojí, čtenář nemá šanci se dozvědět žádné detailnější informace - původ a vznik, odkud se vzal, jaké má úmysly a hlavně proč škodí. Na jednu stranu je pěkné mít moře informací o daném vybavení a ultra/hyper/kulervoucímu arzenálu žoldáků, ale to hlavní - pekelně nasraný "mimozemšťan" - je prostě zahaleno rouškou tmy. Konec sice dost akční, ale paradoxně ochuzený o hlavní informace, jež čtenáře zajímají nejvíc, což je, když nad tím teď při psaní tohoto komentáře přemýšlím, naprosto katastrofální...
Nu, klasická parta žoldáků, kteří se z ničeho a nikoho neposerou a příběh, ze kterého se dalo vytřískat mnohem víc.
U tejto knihy som presvedčený, že by to vedel byť celosvetový bestseller. Príbeh nemá slabé miesta, a to som to za tie roky čítal opakovane niekoľkokrát. Spolu s pôvodnými Fabianovými Mariňákmi je to top Miltary scifi, čo som kedy čítal.
Po dočtení této knihy mám silný dojem, že se čeští autoři v žánru military sci-fi mohou směle srovnávat i s předními světovými autory tohoto žánru. Rozhodně to platí i v tomto případě. Rozjezd je sice opravdu trochu pomalejší, ale aspoň se tu v klidu představí jednotlivé postavy a také záludnosti extrémního prostředí, v němž se příběh odehrává. Následující děj je pak vyváženou směsicí strhujících akcí a krátkých chvilek klidu, což je ovšem jen klid před bouří. I když mé zkušenosti s žánrem stále ještě nejsou moc rozsáhlé, domnívám, že je v knize spousta originálních nápadů včetně toho, proti komu nikoli nesmrtelní hrdinové příběhu stojí.
Maximální spokojenost, takže nejvyšší hodnocení je z mé strany zcela na místě.
Tak nějak jsem nevěděl, že se tomuhle druhu sci-fi říká military :D. Nicméně jsem zjistil, že mě zaujalo hned na první dobrou!
K vlastní knize: chvíli mi trvalo než jsem si zvykl na "skákavý" styl vyprávění a než jsem se trochu zorientoval v postavách. Příběh je postaven na schématu "Predátor", ale je na něm "navěšeno" spousta originálních prvků. Vyznění knihy je sice až příliš optimistické, ale jsem hrdý pozemšťan, tak proč ne :)
Akční scifárna, místy malinko zabržděná, převážně na začátku, ale pak už to valí. Nápadově i dějově plynulé. Pro oddech a zábavu. Takové 4starsy.
Mrazivé a syrové, až to bolí. Tvrdá atmosféra plná nebezpečí. Na horké dny nic moc, ale pokud to člověk čte za zimních večerů, dostane se do děje snadněji. Za mě super akční militárka v zajímavém prostředí.
(SPOILER) Na začátku pomalý rozjezd, bylo celkem těžké se začíst, moc mě to nebavilo... Postupně jsem byl vtahován do děje, až jsem se nemohl odtrhnout a poslední třetinu přečetl na jeden zátah. Dal bych tomu tam 90%. Tak těch zbývajících 10% za stříbrný dolar po dědečkovi a za to, že Spiceová přežila.
Nečekal jsem moc, ale dostal neskutečnou nálož. Postavy jsou skvěle popsané. Na to, kolik se jich tam pohybuje je to až k neuvěření. Občas mi lezly krkem ty detailní technické popisky zbraní, ale pak jsem to přestal vnímat a začal se vážně bavit. Asi to není kniha úplně pro každého, ale pokud tomu dáte šanci, tak určitě neuděláte chybu.
Dokonalá kniha. Prostředí neuvěřitelně krásně popsáno tak, že fantazie nemá problém vykreslit cokoliv, co se právě odehrává a že se toho odehrává mnoho. Postavy jsou výtečně popsány, nechybí jim vtip ani brutálnost potřebná ke splnění i toho nejnáročnějšího úkolu a přesto jsou to stále lidé se srdcem. Jednoznačně TOP kniha mého žebříčku.
#Astroparagáni, rock´n´roll, taktické nože, taktické průhledové displeje a vůbec spousta uspokojivě tlumeně lomozící taktické výstroje nezbytné k tomu, aby drsně hláškující komando žoldnéřů (stižených hnačkou zaměnitelnosti, ergo vlažným zájmem o jejich osudy..vyjma Backsyhta; tomu jedinému jsem něco přál a za rámeček by si to nedal) bez nároku na vděk (protože supertajná, sebevražedná, semilegální mise) ochránilo zájmy korporátně-politických bezobratlovců, jež se jako vedlejší produkt náhodou slučují s přežitím korporátní konzum konzumujících obyvatel Sluneční soustavy.
4 vysilující, ale poctivé ****
PS: Jeden z míň profláknutých, zde prezentovaných, fightsongů https://www.youtube.com/watch?v=exlGc8eFXI0
Nejsem fanda technických popisů. Pušku si dokáži představit i bez návodu na její konstrukci a tak mě začátek moc nebavil. Ale jak se dostali na planetu a začli řešit co se tam vlastně děje a zejména po objevení "ledových mužíků" (jak moc mi připomínají postavu Glaciuse ze hry Killer Instinct) mě kniha strhla pro mě (v době kdy jsem ji četl) naprostou originalitou!
Dnes bych ji možná vyčetl nezanoření do hlubší podstaty oněch ledových bytostí, ale možná právě tato vznášející se mystičnost mě nejvíce drží v napětí a stále ve mě vzbuzuje pocity úchvatnosti! Vřele doporučuji.
Na nejvzdálenější planetě Sluneční soustavy na Plutu, kde se teploty pohybují hluboko pod bodem mrazu, se rozhoří boj o tajnou vědeckou základnu, který záhy přeroste v zápas o přežití celé lidské rasy. Bartošovi Žoldnéři jsou ukázkovými představiteli military science-fiction v té nejryzejší podobě, jakou si lze vůbec představit. Autor se přitom dokázal vyvarovat vábniček, které často toto koherentní a vážné téma posunou až na hranici pitoresknosti a utopí ho v kvantech krve. Bartoš místo toho zvolil trochu jiný přístup. Jeho až profesorsky chladný styl zůstává stále pevně nohama na zemi a i v těch nejvypjatějších momentech se nenechává strhnout k maskulinní bezmyšlenkovité řeži. Jeho soldateska se probijí nástrahami s chladným srdcem a otevřenou myslí. Jeho superhrdinové nejsou neporazitelní, ale krvácejí a umírají stejně jako ostatní. Ději přitom nechybí ani desetinka vysokooktanového paliva, ženoucího ho nezadržitelně k cíli a k závěrečnému rozuzlení. Bartoš naládoval své Žoldnéře tajemstvím, napětím, emocemi a inteligentním příběhem. Já mu za to tleskám…
Military sci-fi patrí k mojím obľúbeným subžánrom, ale k tejto – možno povedať už domácej klasike – som sa dlho nevedel dostať. Keď som to konečne napravil, výsledok, ako vidieť podľa hodnotenia, ma veľmi nenadchol. Prečo? Základné ingrediencie nie sú síce práve originálne – špeciálna jednotka na odľahlej planéte, tajné laboratóriá, neznámy nepriateľ – ale to by problém nebol. Akciou je kniha nabitá, tak ako aj evidentnou erudovanosťou a rozhľadom autora vo vede, vojenskej technike i vojenskej hantýrke. Postavy sú tiež relatívne zaujímavé. Tak v čom je problém? V tom, že to dokopy, aspoň u mňa, nefunguje. K postavám som si nevedel vytvoriť vzťah, a za celú knihu som sa ich nedokázal ani poriadne zatriediť, a bolo mi v podstate jedno, kto prežije a kto nie. Akcia bola zmätočná a neprehľadná. Tajomný nepriateľ, jeho motivácia a predovšetkým jeho konanie absolútne nepochopiteľné (tak dlho sa tam schovávali, sem-tam niekoho uniesli, ale hlavný útok podnikli, až keď dorazili žoldnieri, WTF?). Keď to porovnám s Fabianom, ktorý píše podobné sci-fi, tak Žoldnéři výrazne zaostávajú, a to vo všetkom (aj v porovnaní s ostatnou Fabianovou knihou, Dies irae, ktorá je jeho najslabšou).
Žoldnéři
Moc fajn military scifi. Ti naši čeští autoři to psát umí, asi jsem v zahraničí nenašel žádného, který by se vyrovnal těm našim - třeba Fabiánovi nebo Jakubovi Maříkovi.