Zoo na zámku
Gerald Durrell
Prosté vyprávění anglického přírodovědce a beletristy o tom, jak založil na anglickém ostrově New Jersey vlastní zoologickou zahradu. Ve vyprávění o vlastní zoologické zahradě, navazujícím na knihu Zoo v kufru, líčí autor své zkušenosti i veselé příhody s nejrůznějšími zvířaty, přičemž uplatňuje osobitý humor a dokumentuje velké profesionální znalosti.... celý text
Literatura světová Humor Příroda, zvířata
Vydáno: 1980 , PanoramaOriginální název:
Menagerie manor, 1964
více info...
Přidat komentář
Je to vlastně retro, pohled na práci pokrokové ZOO na počátku šedesátých let. Maxvell v Jasné vodě vůkol popisuje mimoděk tehdejší britské ZOO (kniha vyšla poprvé roku 1959, což je i letopočet vzniku ZOO v Jersey) asi jako koncentráky pro zvířata. Durrell se svým týmem posunul vnímání a funkci ZOO obecně, z lepších zvěřinců se z nich postupem času stala ochranářská zařízení. Durrelllova činnost byla samozřejmě limitována tehdejší úrovní znalostí, z knihy se člověk o zvířatech dozví mnoho pravdivých informací, ale i věci pochybné či přímo zavádějící. Například "redleg" (těžko říct, proč překladatel nepoužil pěkný český termín chytridiomykóza) likvidující Durrelllovy pipy americké nemá nic společného s tvrdostí vody, ale jeho původcem je plíseň. To tehdy nemohl ale nikdo vědět, choroba ovšem dodnes likviduje obojživelníky po milionech a léčba je velmi obtížná.
Krasne zvireci pribehy z jedne male Zoo. Z dnesniho pohledu nektere veci jsou uz nepochopitelne, ale management chovu zvirat v zoo se vyviji a jak byl zrejme pohled G. D. ve sve dobe nadcasovy, dnes se to tak jiz rict neda. Uzasna je myslenka, kdy kvantitu zacala nahrazovat kvalita chovu. Paradoxne v dobe psani vetsina druhu byla hojneji zastoupena a hlavne... Meli sve biotopy... Od te doby se odchovy v ZOO dari vyrazne lepe, ale domovin ubylo a lidi je o nejakych tech par miliard na Zemi vice... :(
Za nejvetsi prinos G. D. pro dnesni dobu povazuji jeho smysl, povzbudit zajem deti o zivou prirodu... O vzbuzeni otazek co, jak, proc... A verim, ze svymi knihami (nebo spise knizkami) dokazal zazehnout mnoho plaminku zajmu, lasky a vasne ke svetu kolem.
Není jak mít svou vlastní ZOO, také bych to brala. Hezké popisky o chovu různých zvířat, někdy jsem nevěděla, o co jde, tak jsem si to chytře vyhledala na netu, a tak jsem poznala spoustu nových zvířat. Někdy úsměvné zážitky, někdy smutné .... jak už to se zvířaty chodí ...
Milé historky ze ZOO, které nikdy nezklamou. Celkově mi knížka přišla nepromyšlená. Kapitoly uvozují úryvky z dopisů adresované Durrellovi, s obsahem kapitoly ale nijak nesouvisí. Také přechod mezi vyprávěním o jednotlivých zvířatech často chybí, prostě jen přijde další odstavec a s ním něco zcela jiného.
Durrell nikdy nezklame. Líbí se mi jeho historky se zvířaty, jeho zápal pro ochranu živočišných druhů. Tak by měl přemýšlet každý. A parádní kresby musím taky pochválit.
Zarazila mě snad jediná informace a to, že v pavilonu primátů se podávalo mléko nebo sunar. Nechápu proč a myslím, že to není moc přirozené. Ale vzhledem k roku, kdy kniha vznikla, se to možná dá pochopit.
PS: asi máme stejný názor jako Camilla928, jejíž komentář jsem četla až po napsání mého příspěvku:)
pěkné odpočinkové čtení, zábavné historky... jen mě trochu rozčilovaly okamžiky, které by dnešní milovník a chovatel zvířat nikdy snad nedopustil, jako to, že krmí zvířata čokoládou, na všechny nemoci podává automaticky ATB a zvířata si pořizuje od překupníků.... avšak vzhledem k roku vydání, můžeme říci, že lze přimhouřit oko, protože je jiná doba a mnoho poznatků jak se o zvířata starat máme právě díky lidem jako byl pan Durell
Poměrně útlá knížka, Durrell popisuje opět vtipné příhody se zvířaty i běžné starosti se ZOO. Nevybočuje ze standartu, kniha vhodná pro pěkně strávené odpoledne.
Jako dosud vše od Durrella výborné. Kromě různých veselých i smutnějších příhod se zvířaty má člověk i možnost seznámit se se zákulisím a těžkostmi spojenými se zakládáním a provozem zoologické zahrady a v neposlední řadě i o jejich významu a účelu.
Jako vždy u Durrella, bezvadné. Člověk si přečte každý rok, zas a zas. Škoda, že je ještě spousta knih a povídek nepřeložených.
ZOO na zámku mi připadá trochu jiné než ostatní knihy od Durrella. Je trochu méně vtipná a trochu více osvětová. Ale i tak se pořád jedná o velmi milé čtení, při kterém si člověk příjemně odpočine, pobaví se a ještě se dozví řadu zajímavostí.
Tato knížka byla moje první - a od té doby jsem přečetla úplně všechny. Myslím, že k tomu není co dodat...
Tako kniha mě opět nezklamala, četla jsem ji již před lety a znovu jsem se pobavila, co vše zažil Gerald se zvířaty ve své zoo.
Moje první setkání s Durrellem - a asi jsem čekala víc. Ano, text je místy velmi vtipný, autor sympatický, ale chyběla mi nějaká kompozice, byl to prostě sled více či méně náhodně řazených příhod a zkušeností. A taky jsem si chvílemi připadala, jako bych četla populárně naučnou knihu, ne beletrii. To není sice na škodu, ale přece jen jsem měla na začátku jiné očekávání. Aspoň jsem se poučila o rozličných živočišných druzích. Nechápu ale zařazení úryvků dopisů na začátcích kapitol, neměly prakticky žádnou souvislost s následujícícm textem. Nějakou další Durrellovou knížku si klidně přečtu, ale asi to nebude hned příští týden.
První kniha od Durrella, která se mi dostala do rukou, mě velice potěšila. A vím, že nebyla poslední.
Autorovy další knížky
| 1983 |  Mluvící balík |
| 1986 | O mé rodině a jiné zvířeně |
| 2008 | Ptáci, zvířata a moji příbuzní |
| 1996 | Zahrada bohů |
| 1988 | Ostrov v nebezpečí |
Durrellův vizionářský pohled od základu změnil, co to je zoologická zahrada. Tohle je příběh "Mekky", kde revoluce začala.