Zostaň so mnou
Ayobami Adebayo
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420178/bmid_zostan-so-mnou-3zq-420178.jpg
4
594
594
Yejide dúfa, že sa stane zázrak a jej sa narodí dieťa. Túži po ňom aj jej manžel a svokra. Yejide vyskúšala všetko. Radikálne rozhodnutie svojich príbuzných však nedokáže uniesť. Román Zostaň so mnou sa odohráva na pozadí spoločenských a politických nepokojov v Nigérii v osemdesiatych rokoch a je príbehom o krehkosti manželstva, rozpade rodiny, sile smútku a všetko pohlcujúcej túžbe po dieťati. Ayobami Adebayo napísala román o tom, ako sa zúfalo a niekedy ničivo snažíme uchrániť seba a svojich blízkych pred žiaľom.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Koktejl tématu neplodnosti, zátěže vztahu a loajalitě vůči rodině vs vlastní přání byl přitažlivý. Zajímalo mě, jaký příběh to bude. Je to velmi napínavě napsáno, že se kniha čte jedním dechem. Bylo mi moc líto Yejide, když se konečně
dočkala a zemřely jí 2 děti. Ale co mi hodně vadilo, bylo rozuzlení. Impotence? Jako vážně by svou ženu mohl takhle roky oblbovat a jí by nebylo nic divného? To mi přijde hodně uměle vykonstruované. A pak reakce Yejide na zjištění, že její manžel požádal svého bratra o "zajištění pokračování rodu". Když už jí to dost lezlo na mozek, bylo to od jejího manžela pozorné a obětavé. Viděl, jak moc ona po dětech touží, a chtěl jí to splnit. Měla mu být vděčná. Tak co vlastně chtěla? A že opustila vlastní dítě a přišla tak o 15 let společného života, to bylo velmi smutné a pro dítě kruté a nefér. Nevím nevíìm.
3.5* Na jednu stranu neskutečně čtivé a dramatické, ale na mě to ve chvílích bylo až moc.
Tohle není první kniha z Nigérie, kterou jsem četla, takže chování postav a jejich dialogy odpovídaly tomu, co jsem očekávala. Ono se to může zdát v momentech trochu přitažené za vlasy, ale já tomu všemu, co se v knize stalo, věřila. Bohužel moje frustrace a vztek na některé postavy (a v momentech na všechny zúčastněné) trochu zkazila celkový požitek z knihy.
Celkově bych knihu hodnotila něco mezi 3 a 4 hvězdami, ale po závěru knihy jsem se přiklonila spíš k těm 3*.
Tato kniha je nejen nádherná po vizuální stránce, protože ten obal knihy je opravdu překrásný, ale i po stránce příběhové. Myslím si, že tato kniha si zaslouží pozornost čtenáře, protože poskytuje nový pohled na neplodnost z jiného prostředí, které se od nás odlišuje morálně i kulturně, kde tradice je víc než moderní myšlení.
Byla to láska na první pohled. Jeden oční kontakt a vnitřní magnet zafungoval naprosto spolehlivě. Přitáhl je k sobě silně a najednou bez sebe nemohli být. Zní to jako prefabrikovaná romantika, ale skutečnost je mnohem složitější. Jsme totiž v Nigérii a tamní společnost a rodinné vztahy fungují úplně jinak, než jsme v Evropě zvyklí. Zvlášť v případě, že se ženě v manželství nedaří otěhotnět, do věci se začne montovat tchyně a společnost přijímá polygamii jako něco běžného.
Ač mi příčina celé zápletky přijde vykonstruovaná a nereálná (hvězda pryč), tak všechno ostatní je popsané s velkým citem a pochopením. Pro bolest ze ztráty, pro bezmoc, pro tendenci upínat se ke stéblům, která mají sklony se v našich prstech přetrhnout a uvrhnout nás do propasti vlastních běsů a trýzní. I když se to nezdá pravděpodobné, nikdy bychom neměli přestat doufat. Protože se může stát, že některé stéblo navzdory veškeré pravděpodobnosti bude dostatečně pevné a udrží tíhu celého lidského života.
Prostřednictvím velmi emotivního příběhu ne úplně typické, vzdělané a na místní poměry poměrně emancipované ženy dává autorka nahlédnout do prostředí Nigérie, její odlišné kultury, místních tradic, zdejšího postavení ženy včetně běžného mnohoženství i důležitosti, aby žena a manželka byla i matkou. Příběh je vyprávěný střídavě z pohledu Yejide a jejího manžela Akina, což mu přidává na zajímavosti.
Kniha pojednávající o nedávné minulosti života rodiny v Nigérii.Je až neuvěřitelné jak mohou tradice a neznalost ovlivnit život.I přes vysokoškolské vzdělání hlavních protagonistů vítězí názor a tradice,hluboce zakořeněné, nejbližších členů rodiny,kterým se bojí čelit.Tojí za přečtění.
Olomo lo l'aye – tomu, kdo má děti, patří svět.
Zůstaň se mnou je kniha nigerijské autorky, ale její příběh by se mohl odehrát kdekoli. (Tím chci říct, že třeba Půl žlutého slunce je výsostně nigerijská záležitost; tady bych za pár měsíců situovala příběh prostě na africký kontinent.)
Všude na světě se lidé milují, zakládají rodiny, vychovávají děti a zajišťují provoz domácnosti. Bonus nigerijského prostředí se v knize nijak výrazně neprojevil; samozřejmě tady hraje roli legální mnohoženství a velmi exotické - alespoň pro mě - byly detailní popisy kadeřnických úkonů. Mě osobně mnohem silněji než třeba volby zmanipulované vojenskou juntou zasáhly ty kusé (a dále nekomentované) informace o ozbrojených lupičích; připadalo mi, jako by autorka nechtěla ve své (první?) knize čtenáře odradit hrůzostrašnými scénami, což já kvituju s povděkem.
„Dobrá, láska je zkouška, ale v jakém smyslu? Zkouška čeho? A kdo ji podstupuje? Ale věřila jsem, že láska je schopná v nás odhalit to dobré, kultivovat nás a pomoci nám poznat naše lepší já.“
Výborná kniha o životě v Nigérii, o manželstvích a jejich pravidlech, o právech žen, o tamějších tradicích a historii.
Má již několikátá kniha o Africe a osudech jejích obyvatel. Vždy si uvědomím, jak musíme být vděčni za to, kde žijeme, tedy obzvláště my ženy. Na jednu stranu ty starší do všeho mluví a dělají jen potíže a ty mladé musí pouze spoléhat na svůj osud a rozum svých rodičů. Muž, jako vždy, je pánem, kolem kterého se vše točí a přes všechny své nedostatky má prostě a jednoduše moc a všechna práva. Mladá, vzdělaná žena, s vlastní hlavou a názory nemá ve spoustě afrických zemí pražádnou šanci. A i z toho nejrozumnějšího a nejvzdělanějšího muže se stává to samé, jako z jeho předků.
Situace je v podstatě bez východiska a ani nejmodernější doba, vzdělání, technologie a sociální sítě tyto tradice nepřekonají.
Poslouchala jsem jako audioknihu, která je senzačně načtená. Byla to opravdu radost poslouchat, doslova pohlazení, a připojená hudba také neměla chybu. Příběh je napínavý, plný překvapení. Nemohu než doporučit.
(SPOILER) Knihu jsem si zakoupila proto, že mě zaujala obálka, anotaci jsem nečetla. O to víc mě vyrazil dech obsah, a to hned od začátku. Náhle jsem se ocitla v Nigérii, v zemi, o níž jsem měla jen základní znalost a dozvídala se o zcela odlišné kultuře. Připadalo mi, že Yejide a Akin tam vlastně vůbec "nepatří". Popisy o polygamii mi doslova vadily, četla jsem vždy jen chvíli a musela si dávat pauzy. To jsem ještě neměla tušení, co mě teprve čeká. Kolik toho hlavní hrdinové dostali naloženo, jak jim komplikovaly život tradice. Smutné, bolestné, složité. Chápala jsem Yejide. I Akina. Nemůžeme soudit, když v oné situaci nejsme. Na závěr mám pocit, že za nedostatek odvahy byla Yejide potrestána. Lze to takhle vůbec formulovat? Odvahy? Vlastně asi nelze. Že se bála podívat pravdě do očí? Obdivuji autorku za napsání tohoto emocemi nabitého poučného románu. Kromě rozšíření znalostí o Nigérii a srpkovité anémii, si odnáším uvědomění si, že nedostatečná partnerská komunikace může napáchat škody takové, jež nejdou napravit. Čas nelze vrátit.
Zajímavý drsný příběh, pohled do zcela jiné kultury. Myslím, že je to úspěšný debut nigerijské spisovatelky, ale mám dojem, že z takto silného příběhu by šlo vytěžit více.
Pomocí knížek vždy ráda poznávám odlišné kultury a obvykle očekávám, že to čtení bude bolet, protože si neumím představit žít jinde než v ČR a přizpůsobovat se jiným pravidlům. Hlavní hrdinka této knihy byla velmi silná a v podstatě dost emancipovaná žena, která měla strašnou smůlu a protrpěla si to nejhorší, co ženu může potkat. Vůbec jsem nečekala, že mě kniha tolik zasáhne. Jedná se o velmi silný příběh dotýkající se otázky mateřství, který je okořeněn historií Nigérie. Vše je odhalováno postupně, takže se kniha velmi rychle čte.
Knihu z takového prostředí, kde má muž více manželek, jsem četla poprvé. Už jenom tímto námětem je zajímavá a zaujala mě. Samotný děj příjemně ubíhal a zas a znovu mě napínal. Hlavní hrdinky mi bylo opravdu líto. Konec knihy mě naprosto šokoval. Rozhodně jsem ho nečekala. Knihu moc doporučuji.
Vůbec jsem se do knihy nemohla začít, chvilkama mě nebavila, ale něco mi říkalo, že mám vydržet... A udělala jsem dobře, protože konec byl krásný
S autorkou se presuneme do Nigerie, kde sledujeme osud manzelskeho paru. V cele knize se muzeme setkat s ruznymi tradicemi, zvyky, obyceji i porekadli, ktere jsou takodlisne od naseho evropskeho prostredi. Najdeme tam hodne informaci o mistni kulture, coz cteni teto knihy jest vice obohacuje. Muzeme blize poznat rodinne vztahy Yejide a Akina, ktere jsou vystaveny zkousce, ze se nedari pocit potomka. Jsme svedky Yejidinyho zoufalstvi a bolesti, zivotni rezignace, zrady a vycerpani.
Pribeh je vypraven z pohledu jak. Yejide tak Akina a tim se autorce povedlo nam dat komplexni pohled na celou situaci a problematiku. Jsou zde bravurne vykreslene vsechny pocity. Dalsim plusem je verohodne zasazeni pribehu do politicke situace a spolecnosti v zemi.
Knihu mohu s klidnym srdcem doporucit.
Musím říct, že jsem z knihy docela zklamaná. Četla jsem samé pozitivní recenze, a proto jsem si knihu musela také přečíst. Příběh je opravdu tragicky a smutný. Nápad je dobrý, ale něco mi tam chybělo. Ze začátku jsem měla velký zmatek v postavách, později jsem se začala orientovat. Do půlky knihy mi to přišlo, takové nezáživné, potom mě to začalo trochu bavit. Konec jsem čekala jiný.
Kniha je o tom, kam až dovede člověka touha a láska, ale hlavně strach a obavy. Děj se odehrává v pro mě neznámé Nigerii. Příběh je poutavý a stojí za přečtení.
Na román jsem narazila náhodou a rozhodně nelituju. Dozvěděla jsem se hodně o životě v Nigerii, tamní kultuře, postavení žen v rodině a vlastně i trochu o politické situaci a úrovni nemocnic. Překvapivé, místy pro mě nepochopitelné, skvěle napsané - autorka mě hodně překvapila a píšu si ji na seznam těch, od kterých chci číst víc knih.
Skvělý román, které vypráví dvě hlavní postavy- manželé (muž a žena nejsou to gayové) Příběh přesně pro ty , kteří mají rádi Nigérii , jeji tradice a zajímá je téma Manželství v cizině. Místo v knize najdou také zbožňovatelé místního afrického jídla a kuchyně.
(SPOILER) Kniha rozhodně není napsaná špatně, prolínání časových období, vyprávění z pohledu muže i ženy jí přidává na čtivosti. Ale naprosto odlišné vnímání světa a kulturní rozdíly postav pro mě byly tak nepřekonatelné, že jsem se do nich nedokázala vcítit a tím ani do celé knihy. Závěr byl téměř bizarní, tušila jsem, že Akin je neplodný, ale že není ani akce schopný a jeho žena při svém vzdělání čeká, kdy z toho nic vzejde dítě, postupuje vyšetření, poutě, seance u šamanů, to bylo už přitažené za vlasy, stejně jako jeji prozření po letech a útěk. Kdyby autorka zůstala u toho, že "střílí slepými ", byl by děj mnohem reálnější.