Zpátky ve hře
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/409381/bmid_zpatky-ve-hre-nv3-409381.jpeg
3
244
244
Výbor krátkých próz Michala Viewegha se jmenuje podle jedné ze třinácti povídek, která knihu také uzavírá. Autor svou oblíbenou postavu – Oskara – vystavuje kritickým životním momentům: manželskému stereotypu, nevěrám či jisté smrti, kterou sice Oskar přežije, ale s těžkými následky. Jedním z nich je i rozvod. V povídkách si vychutnáme jejich literární rozmanitost i další autorovy přednosti, včetně ironie, nadsázky i melancholické grotesknosti. Po dlouhé zdravotní indispozici se náš nejpopulárnější autor ocitl zpátky ve hře... celý text
Přidat komentář
Šedý průměr z pozdější autorovy tvorby byl pro mne jen dalším důkazem toho, že autor je už za vrcholem své tvůrčí činnosti.
Přečteno spíše z pokory a úcty vůči autorovi, které to má těžké... Nebylo to špatné a snad BUDE lépe.
Tak tato kniha byl pro mě přešlap. Vzala jsem si ji s sebou na dovolenou a předpokládala jsem, že se pobavím. To se ale nestalo. Povídky nudné, předvídatelné, na jedno brdo. Snad jedna, dvě, byla průměrné, jinak ani nestojí za to, je dočíst.
Po zklamání z Výchovy dívek v Čechách mě tato kniha překvapila pro změnu příjemně. Viewegh je sice "starej prasák", ale tady to nevadilo. Povídky jsou příjemné - vtipné i dojemné, v některých je dokonce zkombinováno obojí (a ta kombinace je citlivá, nerušivá). Zajímavý je ve dvou povídkách pohled na stejnou situaci očima muže a ženy. Povídky zabývající se poruchou paměti jsou docela drsné. Zvlášť když autor vycházel z vlastních prožitků. Půjdu asi proti většině, ale mně se kniha líbila.
Zajímavé. Smutek, úsměvy, hluboké myšlenky a soucit s autorem,který znatelně čerpal z vlastní zkušenosti. Melancholie smíšená s vtipem. Jelikož nejsem moc čtenář povídkové tvorby dávám tři hvězdy.
Moje první kniha tohoto spisovatele. Nemůžu tedy porovnávat jeho tvorbu před a po. Ale vypadá to, že hodně čerpal z vlastních zážitků a člověk musí obdivovat, jak se s tím s humorem popral.
Nejsem fanouškem knih Michala Viewegha a neumím moc číst povídky, na mě jsou to krátké úseky, ale tato kniha se mi velmi líbila a vlastně i dost dojala. Myslím, že se autorovi výborně podařilo vyjádřit pocity a stav "odcházejícího" člověka a možná působivěji něž kdyby to bylo přímo popisné. Asi dám knihám MV ještě šanci :-)
Chápu, že napsat knihu po zdravotní komplikaci, kterou spisovatel prodělal, muselo být nesmírně těžké a namáhavé, ale přesto nemohu dát lepší hodnocení než tři hvězdy.
Povídky se četly rychle, některé se mi líbily, jiné zase ne, na zkrácení deštivého odpoledne na dovolené docela fajn.
První kniha, která autorovi vyšla po jeho zdravotním kolapsu. S přihlédnutím k tomuto faktu jde o obstojný kousek, protože je evidentní, že Viewegh byl ve stavu, kdy udržet myšlenku či strukturu textu bylo nesmírně obtížné.
Aneb nehodnoťme rybu podle toho, jak umí šplhat po stromech.
Upřímně mě autor svým stylem nezaujal. Povídky se často opakují. Chápu, že autor čerpal ze svých osobních zkušeností a zážitků, ale kdyby tomu nechyběl vtip, sarkasmus, tak by to bylo rozhodně lepší a hlavně ty vulgarismy byly nevhodně použity. Dalo by se to napsat lépe. Jediné plus je to, že to přečtete rychle.
Knížku jsem dostal, moje první kniha od autora. Čte se dobře, nicméně ty příběhy mi vesměs nepřipadly až tak zajímavé. Taková jednohubka.
Celkově mi kniha přišla slabá. Pár povídek - často hodně předvídatelných, téma se stále opakuje, necítím ani, že by autor prošel nějakou vnitřní změnou, spíš to bylo pro mě smutné čtení..
Taková zbytečná kniha, kterou rozhodně nepotřebuji mít v knihovně a vracet se k ní..
Musím přiznat že sem se trošku bále když se mi tato kniha dostala do ruky,knihy od pana Viewegha mám ráda,ale musím konstatovat že posledních pár knih co jsem od něj četla mě nebavila a nudila.Tahle mě mile překvapila a sem se i místama musela smát.Kniha není na pět hvězd,ale zaslouží si určitě přečíst.
Nad knihou jsem se docela zasmála. Některé povídky se mi líbily více, některé méně. Musím se přiznat, že jsem tak příjemnou knihu vzhledem k autorovi nečekala. Nemám ho příliš v lásce neboli není to můj cup of tea....
Zpátky ve hře je kniha povídek o životě, který už není takový, jaký kdysi býval. Ale musím konstatovat, že nechybí ta typická autorova nadsázka a ironie, která k jeho knihám vždy patřila a patří i nadále. A zmizela ta sebelítost, která mi tolik vadila.
"Myslet pozitivně, opakoval si do omrzení, co mi ještě může život nabídnout, nýbrž co i v tomhle stavu můžu já dát životu, odříkával si jednu z psychoterapeutických pouček, která mu jakýmsi zázrakem utkvěla. No jasně! Každej je kurva chytrej jak rádio, mluvil polohlasem sám k sobě, ale ať si to zkusej..."
A o tom to je, že my nevíme, jaký to je! Přečetla jsem to na jeden zátah. A je o čem přemýšlet.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Ta povídka o Švédce, která strávila skvělou dovolenou se svým mrtvým manželem, je výborná. Ale jinak...