Zpěv drozda
Walter Tevis
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/3732/bmid_zpev-drozda-J8H-3732.jpg
5
794
794
Společnost pětadvacátého století je za pomoci drog a duševní manipulace ovládána svými vlastními výtvory – roboty. Ústřední dvojice postav se nadvládě snaží vymanit. Protihráčem je jí nejdokonalejší, zároveň však poslední článek technického vývoje – robot deváté generace. Rozpoutává se souboj myslí, zápas mezi přirozenou a umělou inteligencí... Pochmurná vize budoucnosti je varováním před možným zneužitím vědy a techniky, přesto nepostrádá humanistické jádro – víru v člověka a jeho rozum a naději, že lidé, stejně jako hlavní hrdinové románu, odolají nesmyslné touze po sebezničení.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2008 , Laser-books (Laser)Originální název:
Mockingbird, 1980
více info...
Přidat komentář
Od skoro 40 let staré sci-fi jsem moc neočekával. O to příjemnější bylo překvapení. Zajímavý příběh, který rozhodně stojí za přečtení.
Skvělý nápad, dobře vykreslený svět, kde degenerující lidstvo skomírá pod láskyplnou krutovládou svých vlastních výtvorů. Aneb cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Na stranu druhou zde ale máme i dost fádní melodramatickou linku, která je možná až příliš naivní a dle mého působí až rušivě. Také celkové rozuzlení je dost vachrlaté. SPOILER: Že by tak inteligentní robot na podobné a vcelku jednoduché východisko nepřišel dříve?
Od autora jsem již četl knihu MUŽ, KTERÝ SPADL NA ZEMI. Kniha se mi líbila. Byl jsem moc zvědavý na tuto knihu. Můj instinkt mi říkal, že kniha bude pro mě a bude se mi líbit a můj předpoklad mě nezklamal a kniha byla skvělá. Časem si určitě přečtu další autorovu knihu - DÁMSKÝ GAMBIT.
Příběh se odehrává ve 25. století. Je vyprávěn z různých úhlů pohledů hlavních postav (PAUL BENTLEY – profesorem duševních věd na Jihovýchodní univerzitě v Ohiu, ROBERT SPOFFORTH – rektorem Newyorské univerzity, robotem deváté generace). V knize se vyskytují také deníkové záznamy a náboženské motivy.
Autor varuje před drogami a televizí a zdůrazňuje, že jsou velmi důležité knihy. Autor varuje před samotou a varuje před nebezpečím podlehnutí vlastní pohodlností („nic neřeš“). V knize se vyskytují autobiografické prvky.
Jedná se o sci-fi, které se nehemží technickými pojmy a složitými technickými vysvětleními. Samozřejmě je zde vykreslen svět a jeho zákony (např. zákaz čtení, individualismus na prvním místě, užívání drog a léků aj). S roboty se v této knize určitě setkáme (líbila se mi např. kategorie ROBOTI – DEBILOVÉ), ale nenalezneme zde střílečky a akční scény jdoucí rychle po sobě jako v některých současných sci-fi. Děj plyne pozvolna a pomalu. Tato kniha patří k těm kvalitním klasikám sci-fi, které mám v oblibě. Kniha je z tohoto hlediska vhodná také pro čtenáře, kteří sci-fi běžně nečtou, ale bude se jim líbit.
V knize z nakladatelství Maťa (2022) se nachází také černobílé ilustrace, což bylo milým překvapením. V závěru se nachází Doslov, který je pojmenovaný Z LESA SEM ZAZNÍVÁ JENOM ZPĚV DROZDA (Sci-fi o věčném smutku člověka), který napsal Boris Hokr. Z Doslovu se mi líbily následující závěrečné věty: „Tevis totiž dobře věděl, že když přečtete deset knih, nemusí to z vás nutně udělat architekta. Ale zároveň věděl, že postavit deset mostů z vás neudělá člověka. Je dobré si to připomínat pokaždé, když otevíráte novou knihu… nebo když k vám z lesa dolehne zpěv drozda.“
Kniha má pěknou obálku a má látkovou záložku.
Citáty:
Musím mít zase knihy. Jestli nebudu mít co číst a nebudu se moct učit a nebude nic, o čem by mi stálo za to přemýšlet, radši se snad sám zahubím, než abych dál žil.
Můj život křehce čeká na van smrti, jenž sfoukne ho jak pírko z hřbetu ruky.
Pochopil jsem že soběstačnost je mnohem víc, než co člověku dokáže zajistit droga či tichá samota.
Chtěl jsem číst, myslet a mluvit.
Já jsem člověk, až na to, že jsem se nenarodil a že neumím zemřít.
Království nebeské hledej sám v sobě.
(SPOILER)
Hodně mi to připomínalo Brave New World, ale optimističtější. Je to vlastně až utopická dystopie. Hrdinové nedojdou zásadnější úhony, jen se postupně vymaňují z toho, co považovali za svůj normální život. Bohužel, práce s charaktery není až tak tip top, ale v rámci sci-fi z 20. století je to pořád spíš nadprůměr. Jestliže jsem o Hauxlyho vizi napsala "Společnost jako perfektně fungující stroj.", tak tady bych měla napsat "Kniha o tom, jak to vypadalo delší dobu poté, co se ten Hauxlyho stroj porouchal.". Líbilo se mi to např. víc než nedávno přečtený (a mnohem slavnější) Den trifidů (přitom, kdyby se mě někdo zeptal, jestli mi přijde jako zajímavější svět s pokročilými roboty nebo svět, kde exitují rostlinní predátoři, hlasovala bych pro druhou možnost).
Nevím, co víc bych napsala, abych neopakovala klady i zápory z předchozích 154 komentářů. Snad jen takovou zajímavost (a možná už ji někdo napsal), která třeba není známá každému. Mockingbird (drozd) je doslova "napodobující pták", proto je v angličtině oblíbeným symbolem dystopií, kde se "jen napodobuje to skutečné". Překladem se tento detail částečně vytrácí, pokud si čtenář nevzpomene, že drozd je známý imitátor.
(SPOILER) Moc pěkná SCIFI, kde si autor hezky pohrává s zákony robotiky. Některé věci jsou poplatné době vzniku, jiné jsou nadčasové, ale jako celek to moc chválím, protože kniha otvírá spoustu zajímavých otázek. Může umělá inteligence něco cítit? Má umělá inteligence právo na smrt, nebo může po ní toužit? Co nás dělá svobodnými a co nás naopak zotročuje? Jak moc pro svůj život potřebujeme knihy, drogy, nebo jiné lidi? Když nemůže robot člověka zabít, může ho nechat vymřít jako druh? Může robot člověka zotročit v jeho vlastním zájmu? Co je vlastně náš zájem jako lidí? Blaho a dobro pro jednotlivce, nebo prospěch a přežití skupiny, nebo druhu?
Další ze zajímavých knih o náhledu na budoucnost ....
S hlavní myšlenkou o důležitosti vzdělání pro osobní rozvoj člověka a kvalitu jeho života ....
New York v 25 století .... a postava Roberta Spoffortha - robota deváté generace ....
Jeho setkání s Bentleym - člověkem, který umí číst, vyvolá nepokoj .... a dávnou vzpomínku na to, co mu v životě schází ....
" Svět znal kdysi velký lidi - lidi, kterejm to myslelo, který měli v sobě nezdolnou energii a napadaly je fantastický věci .... "
Setkání s Mary- Lou a soužití s ní přivede Bentleye do vězení .... a po jeho útěku je mu znalost písma záchranným bodem .... a čtení mu pomůže k návratu ....
A v závěru zaznívá myšlenka o nutnosti zachování lidského rodu na světě ....
Co jsem ?
Jsi lidská bytost a toužíš po štěstí ....
Pěkné myšlenky - a vzhledem k počtu čtenářů ani nemusím doporučovat ....
Zpočátku mě tahle kniha zcela okouzlila, má přesné dávkování melancholie a naděje. Říkala jsem si, jak jsou staré sci-fi romány hlubší než ty současné a přemýšlela nad tím, čím to asi je.
"Spatřila ho a tvář se jí zhnuseně zkřivila. Poprvé a naposledy na něj promluvila. "Dej si odchod, robote," zasyčela. "Robote odpornej. Neotravuj tady."
Spofford se otočil a odcházel, ruku přitisknutou na svém vyklonovaném srdci. V téhle chvíli na něj dolehlo, co pak v sobě nosil po celý dlouhý život: vlastně vůbec nechtěl žít. Podvedli ho - strašně ho podvedli - a opravdový, lidský život mu odepřeli. A jeho nitro se bouřilo proti existenci, ke které byl odsouzen."
Posledních zhruba sto stran bych si mileráda odepřela, konec je plytký, nebojím se říct pitomý. Škoda.
Kvalitní dystopická vize o robotech, lidech a o důležitosti knih pro přežití lidského druhu...
..."a co tedy jsem?" zeptal jsem se. "Co proboha jsem?".....
Na knihe je podľa mňa najzaujimavejsia pasáž o tzv. Smrti nafty,str.180:
,,Když se stal benzín drážší než whiskey a většina lidí zůstavala doma. To byla Smrt nafty. Došlo k tomu v době, které že říkalo jednadvacaté století. Pak vypukly energetické války.''
Zarazilo ma, že sa Tevis v roku 1980 takto vo svojej predovedi trafil. Uvádza,že ľudstvo zachránil robot/AI, ktorý vyriešil naše energetické problémy termonuklearnou fúziou. Ach, keby tak mal Walter pravdu:-)
Jedna z těch knih, kterou chcete přečíst na jeden zátah, ale přitom ji dočíst nechcete, protože pak prostě skončí.... Krásné čtení.... Rozhodně doporučuji.
Nádherný! Nářez! Knížka o (lásce ke) čtení! ...čti! Mimochodem, když tak sleduji naši domovskou planetu (a nic neposkytne člověku poznání, že demokracie je diktaturou debílků a on je ve skutečnosti světoobčanem Terry tak, jako kvalitní scifi literatura)), zdá se mi, že ze všech více-či-méně děsivých a reálných vizí jejího konce je tahle (plná "robotů-debilů" & lidí--||-) ta nejuvěřitelnější. Nádherný. Nářez. Čti.
90%?? Vazne? Za co?? To si radeji prectete tyto knihy.. Ktere vas vtahnou do deje a budete pri nich neco citit... Ne jako tahle.. Ztrata casu... Moje tipy na uzasne knizky..
* Sucho - Shusterman
*Pisek - Hugh Howey
*Silo a jeho dalsi 2 diky - Hugh Howey
Spousta komentářů čtenářů přede mnou vystihla velmi přesně podstatu knihy. Autor už několik desítek let zpátky docela přesně vystihl, kam lidstvo směřuje a současná doba mu dává plně za pravdu.
Čtení to není radostné, ale je velmi poučné.
Naše populace se ale poučit neumí a tak se aspoň z knihy můžeme dozvědět, jak to může dopadnout a asi i dopadne.
Není moc jiných možností, ale snad se najde něco nebo někdo, kdo to změní.
Současné "elity lidstva" to vedou přesně k těmto koncům, jak autor popsal v knize.
Kniha velmi zajímavá, docela přesně vystihuje mé pocity a současný stav našeho světa. Takže za mě plný počet *.
Úžasné, fantastické.
Děj knihy nás zavádí do New Yorku v roce 2467. V tomto roce žijí v Americe dva miliony obyvatel spolu se spoustou robotů různých generací. Lidé neumějí číst ani psát, jediným člověkem, který to umí, je Paul Bentley. Jak s touto dovedností naloží a jak ovlivní jeho život, to už prozrazovat nebudu. Opravdu skvělá kniha, ještě dlouho ve mně doznívá.
Naprostá klasika světové sci-fi . Koupil jsem si ji hned v roce českého vydání 1986 a od té doby ji rád čas od času z knihovny vytáhnu .
Při čtení Tevisovy knihy jsem měla nepříjemný pocit, že se k takovému způsobu žití blížíme. Nemyslím tím roboty, ale běžný život lidí zvlášť v covidové době, ale proč se mi zdá, že takový život pokračuje i teď? I když čtení bylo mírně depresivní, přece jenom občas prosvítala naděje, že ne každý človek chce jen jíst, starat se sám o sebe, brát valium, kouřit trávu a bez přemýšlení papouškovat vše, co do něho vtloukávali od malička. Ještě že máme knihy a čteme. I tento příběh by měl být pro nás varováním, stejně jako Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita.
str.294
"Z lesa sem zaznívá jenom zpěv drozda", ozval se ideobus.
Překvapil mě tím. "Ta slova jsi našel v mé mysli?" zeptal jsem se.
"Ano. Navštěvují ji velmi často."
"Co znamenají?"
"To nevím," odpověděl ideobus. "Ale vzbuzují v tobě jisté silné pocity."
"Smutek?"
"Ano. Smutek. Ale je dobře, že tenhle smutek znáš."
"Ano," přisvědčil jsem. "Já vím."
(SPOILER)
Možná se to nezdá, ale je to kniha o lásce. O lásce ke knihám, k lidstvu, ale i romantické, a to ve chvíli, kdy láska vůbec není in. Pěkně napsané, bavilo mě to od začátku do konce a ještě jsem si mohl pěkně zapřemýšlet.
Nejvíc mě dostala myšlenka, že opravení jedné chyby (roboti páchají sebevraždy, tak jim to zakážeme) způsobí mnohem větší problémy (robot se pokusí vyhubit lidstvo, aby se mohl zabít). Asimov by záviděl.
Jsem rád, že jsem četl, tohle poslouchat jako audioknihu by bylo kacířství. Ale jako film by to mohlo celkem fungovat.
To, co se mi na knize líbí nejvíce, je, že působí velice nenápadně. Tenká knížka, poměrně jednoduchý a milý příběh.. ale těch zásadních myšlenek, které jsou v ní ukryty.. člověka při čtení jemně mrazí, jak si podvědomě uvědomuje, že dnešní svět tomu v knize není už moc vzdálený..
PS: po dočtení jsem si hned nadělila další dvě nově vydané knihy autora, tak už se těším.. ;-)
Zneklidňující, depresivní, pohlcující. Ani závěrečný náznak, že vše se možná v dobré obrátí, neuklidní. Hned na začátku mě fascinoval hlavní postavou objevovaný fenomén čtení, poznávání světa skrze slovo. Slovo se zde vpravdě stává skutkem, věcí, celým lidským poznaným světem, jakkoli to zní až biblicky, tak to prostě je. Lidé bez komunikace a vyjádřených (a pojmenovaných) emocí přestávají myslet, být lidskými bytostmi, je možné je snadno ovládat, namluvit jim ve jménu jejich pomyslného dobra, pohodlí, zdraví a blahobytu cokoli. Sci-fi mě v poslední době překvapuje svojí pro mě nečekanou hloubkou. Marlowe, děkuji za doporučení. Stálo to za to.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie roboti New York americká literatura budoucnost postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 1986 |  Zpěv drozda |
| 2021 | Dámský gambit |
| 2021 | Muž, který spadl na Zemi |
| 1993 |  Kroky slunce |
| 1988 | Planéta exilu |
Sakra, jak je možné, že mi tahle kniha tak dlouho unikala? Klidně bych se jí nebál zařadit vedle takových velikánů jako je "Brave New World". Pomalu umírající svět ve kterém se nerodí žádné děti a nikdo neumí číst ani psát je popsán skvěle. Nikdo si nad ničím neláme hlavu a každý se řídí heslem, že "Se sexem je lepší se nepárat". Jak už to tak v těchto dílech bývá, pár postav se tomuto osudu vzepře. V cestě jim stojí/nestojí poslední výkvět lidské technologie z dob dávno minulých, robot deváté generace Spofforth. Faktický vládce celé planety, který má jedno (na robota) zvláštní přání.