Zpěv drozda
Walter Tevis
Společnost pětadvacátého století je za pomoci drog a duševní manipulace ovládána svými vlastními výtvory – roboty. Ústřední dvojice postav se nadvládě snaží vymanit. Protihráčem je jí nejdokonalejší, zároveň však poslední článek technického vývoje – robot deváté generace. Rozpoutává se souboj myslí, zápas mezi přirozenou a umělou inteligencí... Pochmurná vize budoucnosti je varováním před možným zneužitím vědy a techniky, přesto nepostrádá humanistické jádro – víru v člověka a jeho rozum a naději, že lidé, stejně jako hlavní hrdinové románu, odolají nesmyslné touze po sebezničení.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2008 , Laser-books (Laser)Originální název:
Mockingbird, 1980
více info...
Přidat komentář
Tohle by se asi mělo číst...
Vždy, když vzpomínám na hodiny literatury na střední škole, přemýšlím, kdo je tou autoritou, která jednu knihu vyzdvihne na seznam povinné literatury a druhou zatratí do šedé zóny zapomnění. Doufám, že to není nějaký robot 9. generace.
Socha Soukromí v New Yorku. Neptej se a pusť to z hlavy. Výuka čtení je zločin. Se souložením je třeba se moc nepárat. Jestli Walter Tevis odhadl vývoj z hlediska vědeckotechnického je mi jedno, z hlediska společenského má ale jeho dílo spoustu tref do černého. Ani se nedivím, že tu knihu u nás vydali ještě za komančů, protože jisté pasáže Tevisovy kritiky se jim ideologicky hodily, ačkoli bych rozhodně netvrdil, že je Zpěv drozda nějaké socialistické dílo, to určitě ne. Deníkové vyprávění se mi líbilo. Div je, že Zpěv drozda nemá filmovou adaptaci, o kvalitní futuristické sci-fi je mezi diváky vždy zájem. Jen tohle by asi nebylo moc akční.
Skvelá kniha, ani niet čo dodať, treba si prečítať. Pred ňou som čítal 1984 od Orwela ale táto je omnoho lepšia (pre mňa), prirodzenejšia, vyrovnanejšia aj keď tiež trošku ukecaná. Autor v nej predostiera veľmi „triezvi“ pohľad na možnú budúcnosť, rovnako tak na účinok drog (aspoň na určité aspekty pri dlhodobom užívaní), a takisto na ženské pokolenie:). Chybičky vidím najmä logické a to hlavne keď sa v jednej kapitole postava vyjadrí že niekoho nemiluje a v ďalšej zistíte že vlastne nevie čo je to láska… Najviac vyzdvihujem bizardnosť Tevisovho sveta! Prečo? Pretože takým by sa kľudne mohol stať, svetom v ktorom sú ľudia iba atrapy a pred robotmi sa môžu povyšovať jedine tak pohlavnými orgánmi, lebo svojim životom sa dostali doslova pod úroveň týchto dokonalo mysliacich výtvorov niekdajšej ľudskej spoločnosti. Docela by sa mi páčilo filmové spracovanie. Ale vlastne chvála bohu že viem čítať.
vyborna knizka. najskor som sa bala ze to bude zas rovnake ako fahrenheit albeo 1984 ale nakonec sa to rozvinulo v pekny pribeh. moja najoblubenejsia pasaz - tovaren na vyrobu toastovacov :)
Pro mě bohužel docela zklamání. Námět bezesporu velmi zajímavý, ale kniha mě od druhé poloviny nebavila a měla jsem problém ji dočíst. Možná jí dám v budoucnu ještě šanci.
Představa budoucnosti? Ne, pomalu, ale jistě tam spějeme. Už nyní jsme oblbováni a místo tužky používáme tlačítka.
Takový pocit jsem měla po přečtení knížky. Je v ní obsaženo mnoho myšlenkových úvah, nejen o budoucnosti, jak bude vypadat a fungovat náš svět, ale také o budoucnosti lidstva samotného.
My nechceme umřít, ale musíme. Ale co Bob, námi vytvořený robot? Chce umřít, ale nemůže. Jaká ironie...
Chcete si popovídat? Nastupte do ideobusu. Ten jediný Vám odpoví. Rušit soukromí druhé osoby je totiž zakázáno!
Kniha Vás sama donutí zamyslet se. Jednou ji přečtete a budete se k ní chtít vrátit.
Nádhera,patří zatím k mým nejoblíbenějším. Příběh,vize,postavy,ruzné odkazy,nadčasové uvahy,všechno skvěle promícháno. Výsledek drží čtenářovu pozornost a nepustí do poslední stránky :-)
Jedna z mých oblíbených knih, které jsem četla poprvé před 15 lety na škole a od té doby jsem se k ní vrátila a opět si ji se zájmem přečetla (ikdyž už tento krát poněkud bez napětí, jak to skončí, protože paměť ještě více-méně zapracovala). Nezklamala ani po těch letech a už jsem ji párkrát doporučila ostatním. Manžela také nezklamala a to na čtení až tak moc není. Tevis popisuje tzv. "postapokaliptickou" budoucnost velice poutavě a příběh vás určitě vtáhne do děje. Koho nadchne ZPĚV DROZDA od Waltera Tevise, tak toho určitě nezklame ani MALEVIL od Roberta Merleho a bude mít stejně poutavý zážitek při čtení... Vyzkoušejte. Nedá se to tak úplně srovnávat, ale obě patří mezi mé TOP oblíbené, k nimž jsem se po letech ráda vrátila.
obsah knihy jednou větou - nikdo už neumí číst a jeden týpek se to naučí, ale prakticky nikoho to nezajímá páč jsou všichni zfetovaný kkti
hl. postavy - Bentley (týpek co umí číst), Mary Lou (žena ze zoo), Bob (robot 9. úrovně)
kdy a kde se děj odehrává - 25. století, New York a pak i částečně jinde
jo je to docela dost dobrý, i když snad k něčemu takovýmu nesměřujem, to mi nikdo nenamluví ;-)
Jedna z mých nejoblíběnějších knih. Představa budoucnosti v této knize mě naprosto nadchla (jestli se to o takto pesimistické představě budoucnosti dá říct) hlavně proto, že mi přijde až děsivě reálná. Četla jsem ji už téměř před rokem a ještě teď si na ni občas vzpomenu (asi proto, že ji doporučuji prakticky na potkání:)). Občas když se porozhlédnu kolem sebe, tak mě napadne, že už se nám tato budoucnost pomalu blíží. Člověk si po přečtení této knihy uvědomí hodnotu knih a umění číst a psát, které dnes bereme jako samozřejmost. Knížka dává plno nápadů k zamyšlení a úvahám a co se mě týče, tak také chuť číst víc a víc knížek klidně i jen proto, abychom takovouto budoucnost co nejvíce oddálili:)
Melancholická, postkatastrofická sci-fi, která těží především ze skvěle vykreslené atmosféry upadající společnosti 25. století. Jde vlastně o dost komorní drama dvou lidí a jednoho melancholického robota. Příběh je poměrně jednoduchý a přímočarý, takže se dobře čte a i přes množství filosofujících pasáží kniha nepostrádá napětí. Hlavní postavy často přemýšlí o smyslu života v marasmu, který je okolo nich, ale psychologie hlavních i vedlejších postav je až na robota Spoffortha poměrně dost prvoplánová. Příběh, jako by vzdáleně kopíroval děj nějakého hollywoodského němého filmu (které postava Bentleyho často cituje), se vší tou až přílišnou dějovou předvídatelností, se kterou se všechno nakonec krásně vysvětlí a uzavře. Ale i tak se jedná o špičkové sci-fi a o to nejlepší v rámci subžánru dystopií.
PS -pro ty co knihu již dočetli - Kniha začíná být vlastně nejzajímavější až v samotném závěru, v momentě, kdy se nabízí otázka, jak lidstvo naloží se svou znovunabytou "svobodou".
Začal jsem číst a... byl jsem vyděšen. Vyděšen, že pomalounku polehounku do takovéto situace směřujeme.
A to žiju jako optimista.
Když nám tuto knihu za komoušů při jedné besedě doporučil Ondřej Neff, očekával jsem klasické sci-fi. Což ani zdaleka není, jedná se o román a i když je téma podobné, jako jiné knihy, či filmy, tenhle je jiný a velmi silný. Ani jeden ze tří protagonistů není vyslovený hrdina, spíše naopak, v určitých částech knihy nám můžou připadat až nesympatičtí. Mění se i úhel vyprávění a všechno spěje až do velmi "lidského" finále. Stejně jako u Kroků slunce se dá číst víckrát a zcela určitě si ho budete pamatovat.
Tevisova vize budoucnosti je velmi originální - lidstvo je neustále zdrogováno, zdegenerovalo v bezduché trosky ploužící se vymírajícím světem. Nad upadajícími zbytky civilizace bdí jen Robert - robot deváté generace, který je rektorem na pochybné New Yorské univerzitě.
Přece jen ale celé lidstvo není na cestě k záhubě. Objeví se totiž člověk, který umí číst...
Robot toužící po smrti, muž, který umí po staletích analfabetismu číst a poslední těhotná žena na světě tvoří hlavní postavy tohoto kvalitního románu. Popisy budoucnosti vyvolají u čtenáře až nevěřícné překvapení, poetičností popisu se blíží až Bradburymu.
Kniha, v ktorej Tevis domýšľa do konca, čo by sa stalo, ak by sa mal naplniť sen celej západnej civilizácie o ľahšom, pohodlnejšom a bezstarostnejšom živote.
A všetky povinnosti prenecháme Tým druhým...
Jsme prázdní lidé
Jsme vycpaní lidé
Skláníme k sobě hlavy plné slámy.
Hrůza!
A seschlý šepot jenž se z nás dere
je dutý jak vítr čeřící spálenou trávu ...
První dvě třetiny, kdy sis mohl jen domýšlet, co se stalo jsou výtečný. Ke konci spousta humanistických po lopatě podaných řečí, který trochu nudily... i když pokec s ideobusem a poslední dvě stránky jsou v top momentů celý knížky...
Říkám si, nejen proto, že pracuji v knihovně, zda skutečně nespějem k tomu, že lidé přestanou umět číst a psát. Zda skutečně klesáme na drogové dno a až někde pod vrstvou bahna si uvědomíme ... Některé pasáže mi nepřipadaly pět set let vzdálené ... velmi dobře napsáno.
Poslední dobou se mi čím dál víc líbí díla zobrazující postapokalyptickej svět. Ať už jde o filmy, či knížky. Tahle kniha je jistým způsobem podobná Chvalozpěvu na Leibowitze, nebo mi to tak připadá, protože jsem je četl relativně ve stejném období? Každopádně "falloutovská" atmosféra ze světa úplně čiší. Porozumnění umělý inteligence a její polidštění tu nahazuje k zamyšlení fakt, jak vlastně rozlišit člověka od dostatečně pokročilýho stroje? Co když je ten stroj potom lidštější, než lidé sami?
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie roboti New York americká literatura budoucnost postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
1986 | Zpěv drozda |
2021 | Dámský gambit |
2021 | Muž, který spadl na Zemi |
1993 | Kroky slunce |
1988 | Planéta exilu |
Představte si svět, kde knihy, čtení, čtenář, psaní jsou jen neznámá slova, ozvěny z daleké minulosti, které pamatuje jen hrstka lidí. Lidstvo v 25. století přežívá jen díky všudypřítomné marjánce, "narkokapslím", robotům-debilům /to je přesný výraz z knihy/ a robotům vyspělejší generace, kteří řídí svět. Zákony Soukromí a Individuality a motto "Neptej se a pusť to z hlavy" jsou do lidí cpány horem dolem od raného dětství. (A žádné děti už se stejně nerodí...) Co se stane, když všechno to dosud normální a přirozené chování vědomě poruší muž, který se sám od sebe naučí číst a psát a žena, která do sebe přestane cpát drogy proti plodnosti? --- Pro mě jeden z nejlepších sci-fi příběhů za hodně dlouhou dobu.