Zpěv drozda
Walter Tevis
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/3732/bmid_zpev-drozda-J8H-3732.jpg
4
815
815
Společnost pětadvacátého století je za pomoci drog a duševní manipulace ovládána svými vlastními výtvory – roboty. Ústřední dvojice postav se nadvládě snaží vymanit. Protihráčem je jí nejdokonalejší, zároveň však poslední článek technického vývoje – robot deváté generace. Rozpoutává se souboj myslí, zápas mezi přirozenou a umělou inteligencí... Pochmurná vize budoucnosti je varováním před možným zneužitím vědy a techniky, přesto nepostrádá humanistické jádro – víru v člověka a jeho rozum a naději, že lidé, stejně jako hlavní hrdinové románu, odolají nesmyslné touze po sebezničení.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2008 , Laser-books (Laser)Originální název:
Mockingbird, 1980
více info...
Přidat komentář
Dej knihy sa odohráva približne niekedy okolo roku 2400. Ja mám ale pocit,že autor tú dobu posunul veľmi optimisticky o stáročia dopredu. Ak je človek vnímavý tak vidí..cíti..vie,že svet v ktorom sa odohráva táto krásne-smutná kniha je už pomaly aj okolo nás...ľudia ponorení do mobilov, tabletov...ľahostajnosť, povrchnosť, debilita, snaha o individualizmus, karierizmus, otupovanie zmyslov, lásky, citov, všade len povrchný sex, drogy a potreba si len chvíľkovo užívať ....kniha je krásny opis čo sa stane so spoločnosťou v ktorej toto všetko prevládne...ani nehovoriac o tom,že zanikne svet kníh. Zlomové dielo a v niečom oveľa viac aktuálnejšie ako 1984. Kniha je posledný dôkaz,že človek má rozum, city a srdce...
Klasika žánru, která mi téměř půlku života zcela unikala. "Tak tedy končí svět - bez třesku - s tichounkým vzlykem". Nebo spíš s odérem přepáleného rezistoru, na jehož výměně už nikomu nesejde?
A na poslední stránce začnete přemýšlet, co asi přijde dál...
Moc zajímavá záležitost, na orbitu mě sice nevystřelila - na to mi připadala příliš doslovná, ale za přečtení rozhodně stojí. Při tom všem uvažování nad roboty deváté generace a továrnou na toustovače se mi vybavil tenhle článek z jednoho letošního Respektu:
https://www.respekt.cz/tydenik/2016/12/tah-37-vs-tah-78
(Jo a taky jsem zjistila, že jsem čtec. Hezky pěkně. Ale moment, nejsem já spíš čtečka?)
Už je to třicet let co jsem ji četl. Dalo by se říct jedna z mých nejlepších, a kterou si, jako jednu z mála, dodnes chráním v tištěné formě jako vzácný poklad.
Dnes, v době kdy už potkám čtece málokdy a všichni v mém okolí shání 4K telku, začínám mít neodbytný pocit, že Walter tehdá někde splašil věšteckou kouli …
Chcete poctivou knihu, která má fakt depresivní atmosféru... a ještě před kamarády machrovat, že jste přečetli klasiku žánru? Ano, bé je správně, jděte do Zpěvu drozda od pana dystopisty Tevise.
Zpěv drozda je pro mne kniha, která má velmi zajímavou pointu. Nicméně samotné čtení mě moc nebavilo. Proč tomu tak bylo vlastně ani nedovedu přesně vyjádřit. Je za tím jenom takový neurčitý pocit, že mi v knize něco chybělo. I přesto si však myslím, že Zpěv drozda stojí za přečtení.
Ohodnotit tuto knihu je pro mě vcelku těžké. Celou dobu jsem čekala na něco, čím by se kniha stala výbornou a potvrdila své místo mezi sci-fi klasikou. Bohužel z mého pohledu jsem to nenašla. Možná to bude i tím, že je založena na vyvolání pocitů a zamyšlení spíše než na ději. A tím mi připomíná poezii, která se celou knihou prolíná a která si u mě zatím nenašla své místo.
Tuto knihu jsem prvně četl před 30 lety. Zcela mě uchvátila a pohltila, pokaždé, když jsem pocítil potřebu odreagovat se, znovu a znovu jsem se nořil do příběhu, který je zasazen do daleké budoucnosti, kdy se lidstvo nachýlilo ke konci své existence. Robot 9 generace, který měl ve svém umělém nitru veškeré vědění a historii lidstva, který byl tak dokonalý, že byl všemu a všem nadřazen, neměl s kým sdílet to vše, čím disponoval, byl lidštější než člověk, který jej stvořil a již dávno nežil, Lidé té doby, byli již jen bezduchá, uzavřená individua, jež jen v dostatku vegetovala a žila své zbytečné životy, až na hrstku rebelů, jak už to bývá. Kniha je tak čtivá a mimo žánr scifi nabitá tolika aktuálními tématy k zamyšlení, že byť mě provází přes polovinu života a mnoho jiných děl vzhledem k posunu času a změny úhlu pohledu již pro mne ztratilo svůj dávný půvab, vždy mě dokáže znovu zaujmout a strhnout zpět ke svému příběhu. Všem tuto knihu doporučuji a dávám jí nejvyšší hodnocení.
Zajímavá antiutopie, připomínající třeba Orwellovo 1984, Huxleyho Konec civilizace nebo i Město Clifforda Simaka. Dobře se to četlo, byť postavy byly trošku toporné a zápletka nebyla zrovna originální. Měl jsem docela často ten známý pocit "tohle už jsem někde četl...".
Ale kniha se mi líbila, je to žánr který mám rád, takže 4 hvězdy.
Pěkná čtivá kniha...Chvílemi mi připomínala Orwelův 1984, ale tahle kniha se mi rozhodně líbila víc. Děj je z budoucnosti, kdy lidé jsou tak sjetí, že je jim vše jedno i to že se blíží konec lidstva. Doporučuji, u čtení se nebudete určitě nudit!!!
Trochu mi to připomínalo knihu 1984 od Orwela, lidé jsou závislí na narkoticích a pod nadvládou robotů. Hlavní postavy robot Spoffoforth, robot 9. generace, touží se zabít, ale nemůže. Paul se naučí číst a kvůli toho skončí ve vězení. Jeho milenka Mary Lou neužívá narkotika a otěhotní. Paul uteče s vězení a po dlouhých peripetiích se setká s Mary Lou a svou dcerou. Robotu Spofforthovi pomůžou spáchat sebevraždu. Před lidstvem se otvírá slibná budoucnost...
"Z lesa sem zaznívá jenom zpěv drozda." Ano. Lidský druh je otřesen, ne-li skoro vyhlazen. A je to dobře, nebo špatně? O tom přemýšlejí hlavní hrdinové. V době, ve které se už vlastně nepřemýšlí, neboť jsou všichni lidé krmeni narkokapslemi a nesmysly o "Soukromí".
Všude kolem roboti... "Nezacláněj robote. Nezacláněj a nemel nesmysly!"
Tato kniha mě zaujala už svým názvem a tím, co jsem o ní věděla. Nebylo toho moc, ale stačilo to k tomu, abych si ji přečetla. Děj gradoval do úplného závěru, který byl... Nebudu prozrazovat. ;) Za mě určitě plný počet, neboť z této knihy mám hodně dobrý pocit, z toho, jak na mě zapůsobila. Ještě dlouho z ní budu žít. A představa, že bychom jednoho dne přestali umět číst? Hrůza!
Tuhle knížku jsem uzmula na nádraží v Přerově z regálu Kniha do vlaku, a fakt se rozmýšlím, jestli ji tam ještě vrátím. Asi jim podstrčím něco jiného, protože mě opravdu oslovila a myslím, že z ní zkusím nabídnout něco i svým studentům, ať si taky zafilozofují :)
Po přečtení této knihy mi běhá mráz po zádech. Nedávno jsem četla článek ve kterém jedna psychiatricka píše, ze antidepresiva by se mohla prodávat v samoobsluze a že na jejich predepisovani nepotřebovala studovat medicinu. Tak moc to vypovida o tom, že Walter Tevis svou knihou možná předpovídá naši budoucnost. Zaemě kniha s hlubokou myšlenkou, važme si toho že umíme číst a psát a považujme to za naše bohatství
Tuhle Tevisovu jednohubku jsem na neutrál odzíval bezmála za den. Celou dobu mě ohromovala přímo závratnou banalitou svých sdělení a já už v duchu škodolibě spřádal nějaký cynický komentář. (Na můj vkus tam voe bilo málo akce, seksu, drok a z těch klykihákú mně voe pálylo tam něgde za vočyma...apod.) nakonec se ale ve mě všechno pomlelo a...sakra, radši to dál nebudu rozmazávat. Za 5***** a nechme to tak být.
Třicátý sedmý den už hrdina hulil už jen dva jointy denně. S takovou náloží bych snad taky zvládl to sebeupálení stoicky :o
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie roboti New York americká literatura budoucnost postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 1986 |  Zpěv drozda |
| 2021 | Dámský gambit |
| 2021 | Muž, který spadl na Zemi |
| 1993 |  Kroky slunce |
| 1988 | Planéta exilu |
Velmi čtivě a poutavě napsaná dystopie, která mně osobně nejen svým tématem, ale i svým stylem hodně připomněla 1984. Nemyslím, že by se Tevisem načrtnutá budoucnost měla do puntíku splnit, avšak rozhodně předkládá mnoho idejí, které stojí za zamyšlení a některé z nich jsou tak vizionářsky přesné, až z toho mrazí. Jako třeba tento úryvek, který si hlavní hrdina čte z jedné prastaré publikace, ten je aktuální až běda:
"Současná demografie vykládá snížení počtu obyvatel planety mnoha různými, často zcela protichůdnými teoriemi. Nejpřesvědčivější obvykle uvádějí jeden nebo více z těchto faktorů:
1. obava z přelidnění;
2. zdokonalování sterilizačních procedur;
3. vymizení rodiny;
4. stoupající zájem o "vnitřní" prožitky;
5. ztráta zájmu o děti;
6. všeobecná nechuť k převzetí jakékoli zodpovědnosti." (s. 169)