Zpěv drozda
Walter Tevis
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/3732/bmid_zpev-drozda-J8H-3732.jpg
5
794
794
Společnost pětadvacátého století je za pomoci drog a duševní manipulace ovládána svými vlastními výtvory – roboty. Ústřední dvojice postav se nadvládě snaží vymanit. Protihráčem je jí nejdokonalejší, zároveň však poslední článek technického vývoje – robot deváté generace. Rozpoutává se souboj myslí, zápas mezi přirozenou a umělou inteligencí... Pochmurná vize budoucnosti je varováním před možným zneužitím vědy a techniky, přesto nepostrádá humanistické jádro – víru v člověka a jeho rozum a naději, že lidé, stejně jako hlavní hrdinové románu, odolají nesmyslné touze po sebezničení.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2008 , Laser-books (Laser)Originální název:
Mockingbird, 1980
více info...
Přidat komentář
Po knize jsem sáhl jen kvůli čtenářské výzvě. Moc se mi do "Budoucnosti" nechtělo.
Ale kniha je velmi čtivá, děj odsypá, téma velice zajímavé. Vřele doporučuji
Kniha u které jsem se většinu času nemohl zbavit dojmu, že jsem to už četl. Ať už se jednalo o reminiscence na Zamjatina (deníková forma vyprávění), Bradburyho (zničené knihy a vlastně celá kultura) nebo Orwella (omezená slovní zásoba). A mám pocit, že i s tou zdrogovanou společností přišel před Tevisem Stanislaw Lem (Futurologický kongres). Ale celé to bylo namíchané tak, že mě to přesto bavilo, vtáhlo a přimělo přemýšlet nad stavem společnosti dnešní, protože je to v prvé řadě její kritika, která autora vedla k tomu napsat tuto knihu. Tento prvek byl pro mě přes to všechno nový, neokoukaný a přes depresivní děj v něm byla cítit naděje, která celý příběh krásně uzavřela.
K téhle knize jsem se dostal jen díky čtenářské výzvě. Protože sci-fi příliš nevyhledávám, pátral jsem po knize o budoucnosti, ve které by se to nehemžilo mimozemšťany a nelétalo nadsvětelnými rychlostmi. Zpěv drozda byla výborná volba, jsem mile překvapen, jak hlubokomyslně a mnohovrstevnatě může být sci-fi napsáno. Často mě mrazilo v zádech z toho, kam až to lidé mohou dotáhnout, jakých absurdit jsou za určitých okolností schopni. I takhle může vypadat totalita. Kniha má melancholickou, místy až depresivní náladu ale zároveň (a to oceňuji nejvíc) celou knihou silně prostupuje hluboká naděje a nezlomná víra v člověka a jeho schopnost nepoddat se a uchovat si svoji přirozenost za každou cenu.
Ani si nepamatuji, kdy jsem měla pocit naprosté dokonalosti mnou čteného příběhu a kdy mi 5 hvězdiček připadalo tak zoufale málo... čtěte, je to jedna z nejkrásnějších knih (a to jsem se jí léta vyhýbala, protože přece sci-fi nečtu). Krásná pocta čtení a knihám ... a nejen to. Na své si přijdou milovníci němých filmů, básní a třeba i ti, kterým se líbil Motýlek. Dočetla jsem dnes v pravé poledne a byla jsem šťastná za ty obyčejné skutečnosti, že umím číst, že mám děti a že si můžu dát k obědu vaječnou omeletu (a drozdi mi zpívají na zahradě každý rok - zatím ještě zpívají...).
"Čtení je rafinované a rozsáhlé předávání myšlenek a pocitů jiným osobám konspirativí cestou."
Co je to rodina? Co je to kniha? Co je to omeleta? A hlavně - co je to čtení?
Úžasně nadčasový příběh, který jsem zhltla raz dva. Nejdřív jsem nevěřila, že mi sci-fi z roku 1986 bude mít co říct, ale byla jsem překvapena. Bob, Bentley i Mary Lou mi byli sympatičtí a New York plný drogami oblblých lidí byl vykreslen s až děsivou samozřejmostí.
Nejsou tady roboti, kteří by lidem vládli přímo. Stačí jedna deprimovaná "duše", aby odsoudila zbytek světa ke konci?
Jako milovnici čtení mě Tevisova vize samozřejmě zaujala. Zpěv drozda je čtivý a nápaditý. Přes to všechno jsem se ale nedokázala do příběhu pořádně ponořit, něco málo tomu chybělo.
„Z lesa zaznívá jenom zpěv drozda.“
... krajina ztichla, na Zemi se snaží dožít svůj vykořeněný a neúprosně osamělý život zbytek lidské populace, který v nevědomí míří ke své totální zkáze ... na Zemi už nejsou války, nepokoje, násilí ... ale ani radost ... New York je velmi klidné místo k životu ... lidé jsou „přibiti“ k televizorům, .. nevědí vůbec nic o tom, co bylo, neznají ani svou minulost, ani minulost nikoho jiného ... zapomněli číst, ... heslem, téměř zákonem je: „Když si s něčím nevíš rady, pusť to z hlavy.“ ... řízení světa přenechali robotům, ... posledním „výkřikem“ lidského snažení je robot 9. generace – umělá inteligence, jež lidé (před mnoha generacemi, ještě předtím, než úplně a nadobro zblbli :-)) „darovali“ lidskou mysl, se všemi jejími emocemi ... vrcholem této technologie je robot Spofforth, dokonalý „prototyp“ člověka, ... a fatální chyba lidské vynalézavosti .
Je mnoho způsobů, jak sami sebe vyhubit, a nepotřebujeme k tomu ani války či jiné katastrofy, stačí pouhopouhá náhoda? ... chybný úsudek? ... vědecký omyl? ... dokonalému Spofforthovi bylo přeci jen něco odepřeno ... sex a svobodná vůle ... oboje z čistě pragmatických důvodů ... fyziologické vybavení potřebné k sexu není třeba, když se nemůže rozmnožovat a svobodné vůle jakbysmet, přáním člověka přeci je, aby Spoffort lidem „sloužil“ navždy, byla mu tedy dána do vínku nesmrtelnost ... jen při tom jeho tvůrci tak nějak pozapomněli, že mu byly předány lidské emoce a tak se z nejdokonalejšího robota stala nejinteligentnější, ale také nejfrustrovanější myslící entita.
Máte před sebou zajímavý příběh, o tom, jak člověk nad sebou může vyřknout ortel smrti a ani o tom nemusí mít tušení ... tenhle příběh by měl být pro nás všechny varováním, .. co se může stát, když si člověk „hraje na Boha“ ...a „daruje“ umělé inteligenci vědomí ... je to příběh o tom, jak lze zcela lehce a přirozeně nastoupit na cestu do pekel :-).
„Tak tedy končí svět
Bez třesku
S tichoučkým vzlykem.“
PS: můj obdiv má komentář "tsal" - děkuji, je naprosto dokonalý :-).
" My life is light, waiting for the death wind, Like a feather on the back of my hand. "
Jsou knihy, které jsou skvělé, snad i geniální, s potenciálem změnit vám život, a vy se k nim přesto nikdy nevrátíte. A pak jsou knihy, které možná nejsou nejlepší z nejlepších, ale dotknou se vás u srdce a stanou se stálou součástí vašeho života. Takovou knihou je pro mě Zpěv drozda.
Příběh budoucího Adama, Evy a Boha neoplývá adrenalinem, ani přemírou zápletek. Emoce vzbuzuje konstantně od začátku do konce, odzbrojujících citových nárazů se však nedočkáte. Postavy nejsou ani zvláštní, ani ničím výrazné, mohla by se jimi stát většina z nás. Styl psaní rozhodně není špatný, ale zároveň se nevyznačuje ničím speciálním, co by ho povzneslo nad jiné dobré autory. Ovšem hlavní myšlenka knihy, ta pro mě bude vždy vysoko.
Zatímco si Bradbury ve svých 451 stupních Fahrenheita vystačil s likvidací jakékoliv vyšší kultury, Tevis šel ještě dál a lidstvo nezbavil jen podnětů k přimyšlení, ale i myšlení samého. Všechna práce se hodila na roboty, podpora individualismu došla tak daleko, že se jakýkoliv bližší kontakt mezi lidmi stal protizákonným, sex se změnil na vyprázdněnou útěchu základní tužby, kultura zcela vymizela a myšlení nahradilo drogové opojení. Situace je tak mnohem depresivnější, protože jak se můžete probudit ze spánku, který si sami nevědomky ordinujete? Přesto se to dvěma lidem povede. Po malých krůčcích zjišťují, že kolem nich existuje svět, v němž je možné všechno. Člověk jen musí umět to, co nás dostalo ze stromů do měst - zformulovat myšlenku. Vyjádřit názor. Knihy a četba, potažmo filmy, které zde sehrály roli buditele vlastně nejsou až tak důležité. Místo nich by mohlo být cokoliv, co vás donutí se na chvíli zastavit a přemýšlet. Zpěv drozda pro mě tedy není jen oslavou četby, ale hlavně oslavou všech těch maličkostí všedního života, které nás dělají, kým jsme. Zároveň je také varováním před tím, čím bychom se mohli stát.
K této knize se velmi ráda vracím, vždycky mi připomene jak je život proměnlivý a jak se z tupé ovce může stát někdo mimořádný. Přečteno třikrát a ne naposledy.
Fasvcinuje mě, jak některý knihy, byť značně letitý, dokážou bejt nadčasový a jak z nich může člověka mrazit v zádech.
Tohle je jedna z nich.
Neuvěřitelný.
Závěr mi přišel malinko odbytej, takovej jako kdyby to autor už chtěl mít za sebou, ale i tak je to na plný počet bodů.
Skvělá kniha, ke který se určitě ještě vrátím...
Táto kniha vo mne zanechala oveľa hlbší dojem než Bradburyho 451 stupňov Fahrenheita. Aj keď v oboch knihách figurujú knihy, pán Tevis lepšie a konkrétnejšie opísal ponurý svet, v ktorom žijú ľudia v samote a introvercii, svetu vládnu roboti a ľudstvo pomaly vymiera a pácha verejné a skupinové samovraždy. Aj vo všetkej tejto depresii a drogami nasiaknutej atmosfére zostáva kniha neuveriteľne ľudská s množstvami krásnych momentov, ktoré čitateľovi vnesú do duše a srdca hrejivé pocity.
Z postáv sa mi najviac páčila kočka Biff
Už od začiatku a počas celej knihy som nad príbehom a svetom budúcnosti premýšľal, dumal na tým, či sa aj my nerútime do podobného osudu. Čo sa stane, keď prestanú vychádzať knihy a zostanú nám len elektronické čítačky? Ľudia celkovo málo čítajú, nenájdu si čas v tejto rýchlej dobe na knihu, väčšinou sú konzumentami „telestien“, pri ktorých nemusia zapojiť mozog. Už dnes sa ľudia snažia vyvinúť „múdru“ umelú inteligenciu a vyrábajú sa prví androidi. Tuhne mi krv v žilách, keď si predstavím, že by sa mal uskutočniť za dve sto rokov scenár ako v knihe. No ja tu už našťastie nebudem.
„Z lesa sem zazníva jenom zpěv drozda“…
Naprosto perfektní kniha,mrazilo mě z ní...Představa,že z nás bude jednou stádo tupých ovcí je děsivá...
Příběh jednoho POZOR SPOILER proporcionálního regulátoru s poškozenou přímou zpětnou vazbou a špatně podchycenými zpětnými vazbami systému (přece nejde brát v úvahu jenom natalita? :o)...
Pro mě docela rozvláčné, a nepochopil jsem, jestli systém bral nějak v úvahu posloupnosti číselných řad populace, nebo byl fušersky nastavený na jednoduchost záchodového splachovadla...
Co je špatnýho na tom, bejt furt zdrogovanej, o ničem nepřemýšlet a užívat si beze strachu z platby alimentů?? :-) Dobrá kniha, zářivá budoucnost naší rasy. Utkví v paměti i dlouho po přečtení!
Velmi čtivě a poutavě napsaná dystopie, která mně osobně nejen svým tématem, ale i svým stylem hodně připomněla 1984. Nemyslím, že by se Tevisem načrtnutá budoucnost měla do puntíku splnit, avšak rozhodně předkládá mnoho idejí, které stojí za zamyšlení a některé z nich jsou tak vizionářsky přesné, až z toho mrazí. Jako třeba tento úryvek, který si hlavní hrdina čte z jedné prastaré publikace, ten je aktuální až běda:
"Současná demografie vykládá snížení počtu obyvatel planety mnoha různými, často zcela protichůdnými teoriemi. Nejpřesvědčivější obvykle uvádějí jeden nebo více z těchto faktorů:
1. obava z přelidnění;
2. zdokonalování sterilizačních procedur;
3. vymizení rodiny;
4. stoupající zájem o "vnitřní" prožitky;
5. ztráta zájmu o děti;
6. všeobecná nechuť k převzetí jakékoli zodpovědnosti." (s. 169)
Dej knihy sa odohráva približne niekedy okolo roku 2400. Ja mám ale pocit,že autor tú dobu posunul veľmi optimisticky o stáročia dopredu. Ak je človek vnímavý tak vidí..cíti..vie,že svet v ktorom sa odohráva táto krásne-smutná kniha je už pomaly aj okolo nás...ľudia ponorení do mobilov, tabletov...ľahostajnosť, povrchnosť, debilita, snaha o individualizmus, karierizmus, otupovanie zmyslov, lásky, citov, všade len povrchný sex, drogy a potreba si len chvíľkovo užívať ....kniha je krásny opis čo sa stane so spoločnosťou v ktorej toto všetko prevládne...ani nehovoriac o tom,že zanikne svet kníh. Zlomové dielo a v niečom oveľa viac aktuálnejšie ako 1984. Kniha je posledný dôkaz,že človek má rozum, city a srdce...
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie roboti New York americká literatura budoucnost postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 1986 |  Zpěv drozda |
| 2021 | Dámský gambit |
| 2021 | Muž, který spadl na Zemi |
| 1993 |  Kroky slunce |
| 1988 | Planéta exilu |
Skvělé, nadčasové. Moje "obědová" kniha, což na jednu stranu bylo dobře, neb jsem ji nezhltla na posezení, ale vychutnávala po kouscích, na druhou stranu mi obědové pauzy přestávaly stačit, páč jsem měla stažené hrdlo dojetím a nemohla jíst. U závěrečné kapitolky i slza skápla, no nebudem to rozmazávat, letos moje nejlepší čtení!