Zpěvy Maldororovy – Poesie – Dopisy

26.11.2023

Tvl, mne sa nad tým strašne nechcelo rozmýšlať. Williama Blakea mám radšej.
Ale inač super oddychovka.

Protosurrealismus - a Poesie (ba i dopisy) možná ještě více než Zpěvy.

Studie Bruna Solaříka ve vydání od Academie je podnětná -- ovšem neustálé užívání vykřičníků v závorkách pro zdůraznění naprosto všeho (!) působí trochu rušivě (!), ne-li přímo otravně (!).

04.03.2022

„Číst Maldorora je závrať.“

Takto se vyjádřil ve své jedné studii Maurice Blanchot a já nemůžu než souhlasit.
Má osobní zkušenost s tímto dílem je zlehka zvláštní. Jednoho dne jsem se rozhodl, že už nebudu takový poetický barbar a vrhnu se na nějakou kvalitní poezii a vize ovládající mé myšlenky mi našeptávaly jedno jméno. Světe (databáze) div se, Comte de Lautréamont nebylo ono jméno. Rilke mi vyvstával v hlavě, ale o tom někdy jindy.

Shodou náhod jsem měl zrovna doma knihu od již zmíněného Blanchota na téma Sada a Lautréamonta, a tak jsem se najednou ocitl v knihovně s výtiskem Zpěvů obohacených o Poesii a Dopisy jistého Isidora Luciena Ducasse (pravé jméno autora Maldorora) a ukázalo se, že Blanchot měl pravdu.

„Číst Maldorora je závrať.“

K dílu jako takovému se nehodlám nijak moc vyjadřovat. Ostatně pokud bych se o to pokusil, tvořil bych tu novou esej. Zde je však na místě alespoň doporučit vydání od Academie, které kromě Zpěvů obsahuje i zbylé texty Ducasse. Poesie, která technicky vzato neguje celé Zpěvy Maldororovy, je součástí tohoto vydání, které obsahuje i podrobnou studii od Bruna Solaříka na téma Lautréamont/Ducasse a výborně poukazuje na dichotomii dvou takto odlišných děl stvořených mladým buřičským autorem.
Toto vydání nemohu než doporučit.

Jednoduše řečeno: Ducassova Poezie popírá Lautréamotovy Zpěvy. Alespoň na první pohled.

Proč jsem se nevyjádřil vůbec k dílu jako takovému, ptáte se? Inu odpověď jsem již naznačil výše. Samozřejmě bych zde mohl napsat, že Zpěvy jsou rozděleny do šesti zpěvů a do hromady strof. Mohl bych zde napsat, že Maldoror je nejspíše personifikace čirého zla, která na sebe bere různé podoby a že v celých Zpěvech se vyskytuje v různých fyzických podobách, aby mohla kopulovat s malou vší a u toho oslavovat zlo způsobované těmito vlasovými potvůrkami a aby následně mohla praktikovat sexuální styk s žraločí samicí. Nabízí se však otázka: k čemu by vám to, drazí čtenáři, bylo? A co vám já mohu odpovědět?

Prostě čtěte.

Čtěte a žasněte. Avšak nezapomínejte na Blanchota a jeho citát uvádějící tento komentář. Myslete na to, že závrať je přirozená součást četby této „básně v próze“. Nezbývá než oželet fakt, že více toho mladý buřič nestihl napsat. Jeho život se totiž nese ve stylu jeho díla. Můžeme truchlit nad jeho tragikou, ale není právě ta tragičnost tím faktorem, který dodává celému autorovi onu specifickou auru?

09.06.2021

Toto vynikající dílo, ve své době nedoceněné, asi nebude pro většinu čtenářů jednoduché čtivo a myslím, že velká část milovníků knih jej nezkousne ani dnes. Kniha, která se dočkala uznání až s příchodem surrealismu, byla ve své době nadčasová. Dekadentní podobenství, fascinující temná poezie v próze, která koresponduje s tehdy oblíbenou gotickou literaturou. Hlavní postavou tohoto poetického nihilistického románu je Maldoror - zosobnění čistého zla, který k nám promlouvá v ich-formě a není divu, že oslovuje hlavně avantgardu.

18.02.2021

Slušný úlet.
Kolik Baudelairů se vejde na špičku jehly ?-)

14.05.2020

Dekadence, surrealismus, provokativní text, fascinující poezie.