Zpěvy páteční

Básně jsem nikdy moc nemusela a tak není překvapením, že mě nebavilo.

10.06.2023

Název mě zaujal, obsah již bohužel méně .

17.11.2022

Pro mě k dnešnímu dni zatím asi nejslabší Nerudova sbírka. Až moc národu, až moc národu.

31.12.2020

Čteno také kvůli čtenářské výzvě, dnes dotaženo, ačkoli rozečtenou jsem ji měla docela dlouho. Nějak jsem se do ní musela přemlouvat. Jsem hrdým Čechem, lásku a úctu k národu se snažím předávat i dětem ve škole. Nicméně patos a hymnická forma mi jde spíš proti srsti. Samozřejmě je kniha odrazem doby vzniku a proto její buditelskou funkci chápu. Dnes už téma značně vyšumělo a obávám se, že český národ se už za svou svébytnost takto hrdinně bít nebude. Takže: po stránce formální a co se čtivosti pro dnešního čtenáře týče nic moc, naopak se mi líbil jazyk, pestrost výrazů, odkaz na historické milníky (Přemyslovci, husité) a myšlenka národní hrdosti.

25.12.2020

Tuto knihu jsem si vybral záměrně kvůli tématu ve ČTENÁŘSKÉ VÝZVĚ 2020 – Kniha, která má v názvu den v týdnu. Chyběla mi poslední kniha, abych splnil Čtenářskou výzvu za rok 2020. Snad se jedná o první rok, kdy jsem splnil tuto výzvu, za což jsem rád. Nevím, jestli výzvu splním v příštím roce..

Kniha ZPĚVY PÁTEČNÍ je posmrtně vydaná sbírka sestavená z básní nalezených v pozůstalosti Jana Nerudy. V knize se nachází 10 básní, které jsou hymnického a patetického rázu, je v nich cítit vlastenectví. V této knize se nachází také báseň – Ukolébavka vánoční, takže se tato báseň hodí k Vánocům. Knihu jsem četl v elektronické formě, stáhnul jsem si ji bezplatně z Městské knihovny v Praze. Kniha je krátká, je přečtena během půl hodiny.

21.12.2020

Po této klasice jsem sáhla v rámci čtenářské výzvy. Trochu jsem se tím prokousávala. Nejsou to zrovna verše, které bych vyhledávala. Pro mě průměr.

13.12.2020

Moc pěkně sestavená básnická sbírka, kde společným motivem je láska k rodné zemi. Autor si hezky pohrál s češtinou.

14.11.2020

Čteno jen kvůli ČV. Poezii si jednou za čas přečtu ráda, ale tato sbírka mě moc nezaujala. Některé básně jsem si musela přečíst víckrát, abych věděla o čem autor píše.

29.10.2020

Knihu jsem si vybrala díky čtenářské výzvě. První básně pro mě byly náročné. Musela jsem číst nahlas, abych se na ně lépe soustředila. Jsem ráda, že pro mě čtení bylo postupně srozumitelnější. Od básně V zemi kalichu už jsem z knihy měla lepší pocit. Nakonec jsem ráda, že jsem si přečetla knihu od Jana Nerudy.

18.10.2020

Čteno kvůli čtenářské výzvě a nejsem si jistá, jestli jsem celé dílo správně pochopila. Možná až budu o pár let starší, dílo lépe pochopím.

09.10.2020

Čteno kvůli čtenářské výzvě s dojmy rozpornými. Patetickým jazykem poplatným své době jsme vtahováni do dob národního obrození. My, s naším cynismem, pohodlím, klídkem a teplíčkem...
A pak najednou verše dokonale vystihující náš národní charakter, ten pohyb "od pangejtu k pangejtu": A jaké děje, taký ten náš lid! / zlo —dobro, démon —bůh jej žilobně probíhá, / dnes jak by zářné z úběle byl slit / a zítra tělo ssedlou krví plíhá...

stará veteš

30.09.2020

Prvni basne jsem nepochopila, ale dalsi uz byly srozumitelnejsi :-) za me top lev.

27.09.2020

Myslím, že otázka hrdosti a lásky k národu už pro moji generaci není tolik zásadní a bolestivá jako v dobách Nerudových, takže ani Zpěvy páteční v nás nenechají natolik silné dojmy jako u Nerudových současníků.

26.09.2020

Přiznávám, přečteno pro čtenářskou výzvu.

19.09.2020

Tohle vlastenčení ve verších mě moc neoslovilo. Ale on Neruda-básník celkově není můj šálek poezie... přečteno vlastně jen kvůli/díky Čtenářské výzvě.

16.09.2020

Skvělé. Krátké, rychlé, k zamyšlení. Měla jsem tendenci si spoustu věcí podtrhávat a vypisovat pro budoucí zamyšlení - to vždy svědčí o úžasné neprvoplánové knize (v tomto případě básni).

30.08.2020

Vlastenecká sbírka, která vyobrazuje český národ jako národ trpící a porobený, dává mu ale i naději a vyzývá ho, aby v boji o své češství nepolevoval. Poprvé jsem sbírku četla v podstatě jako příběh, podruhé jako báseň. :-)

14.08.2020

Básně mne nijak nenadchli, dávám přednost spíše jiným autorům poezie. Ovšem jsem ráda, že jsem ráda, že jsem si něco od Nerudy přečetla. Některé verše byli nádherné, celé to mělo revoluční atmosféru, ale budu dávat přednost jiným autorům jako Ivanu Martinu Jirousovi, Josefu Čapekovi, Jiřímu Wolkerovi, nebo Františku Hrubínovi. Oslovila mne především báseň "Jen dál!". Avšak za nelepší považuji báseň, kterou u sebe v knize mám, ale spousta výtisků ji nemá, což mne překvapuje. Jde o báseň úplně poslední, za již jmenovanou, a to "Ku vzkříšení!"