Zpěvy sladké Francie
Hanuš Jelínek
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/271166/bmid_zpevy-sladke-francie-5hS-271166.jpg
4
37
37
Pozoruhodný výběr a nádherné překlady skvostů francouzské lidové poezie, která se skrývá v šansonech většinou neznámých autorů, rozhodně nesmí chybět v knihovně milovníků francouzské literatury. Některé jen málo známé písně, stejně jako písně, které můžeme slyšet zpívat i dnes nejen ve Francii, nás provázejí událostmi francouzské historie, životem a cítěním někdejšího francouzského venkova, ale jsou i básnickým vhledem do duše Francie.... celý text
Přidat komentář
Příjemné čtení. V lidových (zlidovělých) písních se odráží esprit národa. Ten francouzský je mi sympatický.
Neoslovila ně vůbec, ale jak čtu komentáře, asi jen proto, ze nemám k francii a francouzštině žádný vztah.
Zpěvy rozverné, milostné, poučné, tragické …Včetně známého Cestáře, Dezertéra a Švarného tambora. Ten je zde v plné verzi, jednou tak dlouhé, než jsme se učili ze školního zpěvníku při hudební výchově. Jak tedy tamborova žádost o ruku princezny dopadla? Král sice v sedmnácté sloce souhlasí:
„Tambore švarný, máš mít moji dceru,
tambore švarný, máš mít moji dceru,
a bum a bum, ratata bum,
máš dostat moji dceru!“
ovšem poslední devatenáctá sloka svatbou přesto nekončí.
Dobrou polovinou knížky jsem se nepročetla, ale prozpivala a vzpomněla si na letní tábory kde frčeli Tři tamboři, na představení o francouzské poezii které jsme nastudovali s dramaťákem/středoškolská studia a první setkání s Dagobertem, dobrým králem/ a připomněla si mou milou Mathurinu, co uměla víno pít.....a další krásné básně a další krásné vzpomínky.
Tyto básně se mi četly opravdu krásně ... některé byly smutnější, to je pravda ... ale byly napsány srdcem ... líbilo se mi to ...
K Francii, francouzštině i francouzské kultuře mám opravdu blízko, a tak u mne tato kniha osmé téma ČV dokonale splňuje. :-) Jen je škoda, že sbírka neobsahuje aspoň některé z písní i v originále. Mohl to být zajímavý doslov knihy.
Jsou to krásné písničky; některé jsme se učili zpívat v hodinách francouzštiny. A stojí za to si uvědomit, že z doby, kdy si obyvatelé území, jež se později stalo Francií, zpívali, že Dagobert dobrý král naruby gatě sobě vzal, se v našich krajích, poněkud opožděných ve vývoji, nedochoval ani řádek, ani notička. I v tom spočívá rozdíl mezi západní civilizací a Střední Evropou.
Autorovy další knížky
| 1997 |  Zpěvy sladké Francie |
| 1930 |  Nové zpěvy sladké Francie |
| 1936 | Starofrancouzské zpěvy milostné i rozmarné |
| 1983 | Básnické překlady |
| 1947 |  Zahučaly lesy: Kniha vzpomínek |
Jedním slovem: Krása.