Zpívají ptáci i v pekle?

29.12.2015

Unikátní svědectví anglického vojáka vězněného v německých zajateckých táborech ve Slezsku, mj. v Adolfovicích u Frývaldova (Jeseníku).Popisuje krutosti německých vojáků a dozorců vůči civilistům ve Francii i vůči zajatcům a po osvobození naopak násilí páchané Rusy na Němcích i na českých ženách. Horace zvaný Jim zdůrazňuje drobná vítězství, kterými vzdorovali proti věznitelům např. metání výkalů ze zamřížovaného vlaku na vojáky na nádražích. Jedním z vítězství mělo být i zmermomocnění německé dívky, dcery majitele kamenolomu, kde pracovali. Z chvilkového sexu se vyvinul milostný vztah, prohloubený tím, že z Němky se vyklubala Slezanka se židovskými předky, která neváhala svého milého hledat poté, co byli zajatci převezeni do jí neznámého tábora. On pak neváhal 2x - 3x týdně v noci utíkat z tábora v lesích a scházet se s ní v lesním kostelíku nejen "za účelem sexu". Při svých nočních výletech kradl v okolních vesnicích králíky a zajišťoval tak svým spoluvěznům maso. Rose mu také během několika měsíců přinesla součástky, aby si v táboře mohli smontovat rádio a poslouchat na BBC zprávy z fronty. Velmi mě překvapilo, jak Horace otevřeně beze studu popisuje své sexuální potřeby, čímž se vymyká většině válečných memoárů, v nichž hlavní hrdinové myslí hlavně na vlast a své povinnosti a nikoli na sex. Je však pochopitelné, že mladí mužové se bez sexu obejdou jen stěží - viz kamarád "očichávač prstů". Zajímal by mě i pohled do nitra Rose.Proč se vlastně s Horacem jako sedmnáctiletá v opuštěné dílně vyspala? Mrzí mě, že se autor dopustil chyby v dataci. Píše totiž, že zajatci přijeli spolu s Rusy do osvobozené Prahy už 24.dubna, což je ovšem nesmysl.

22.12.2015

Výborná kniha. O 2. světové válce čtu moc ráda a stále mě dokáže něco překvapit. Autor byl přímým účastníkem války (byť po téměř celou dobu spíše pasivním) a dokázal tu dobu popsat nejen drasticky, ale také s humorem (ta poslední věta mě uprostřed dojetí úplně dorazila :) ).