Zpívají ptáci i v pekle?
Horace Greasley
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/257815/mid_zpivaji-ptaci-i-v-pekle-uCZ-257815.jpg
4
67
67
Když Hitler na jaře roku 1939 přepadl Československo, bylo Horaci Greasleymu 20 let a za rok se ocitl v severní Francii tváří v tvář mocné německé armádě. Nebojoval dlouho – už koncem května 1940 padl do zajetí. A tehdy začíná jeho neuvěřitelná anabáze po zajateckých táborech od Francie, přes Belgii a Holandsko až do Polska. Zhroutit se vedle silnice z naprostého vyčerpání a špatné výživy znamenalo kulku do týla, mrtvá těla byla ponechána osudu. Horace přežil, ale řada jeho kamarádů takové štěstí neměla. Po další strastiplné cestě se dostal do zajateckého tábora v Supíkovicích na Jesenicku. A právě tady začal jeho neuvěřitelný milostný příběh s německou dívkou. První vydání. 344 stran + 4 strany obrazové přílohy.... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno: 2015 , Ikar (ČR)Originální název:
Do the Birds Still Sing in Hell?, 2013
více info...
Přidat komentář
Příběh opravdu neuvěřitelný...ale napsaný dle mého soudu výborně, před Horácem smekám!!!
Skoro by se dalo říct, že kniha je špatně zařazená. Tak trochu je to válečný erotický román. Ten příběh se mi zdá až neuvěřitelný. Kniha se mi ale četla dobře. Nevím, jestli bych jí doporučila. Pokud je to všechno opravdu pravda ...
*Musíme i nadále učit své děti, že válka je hrozná a zbytečná. Politici, kteří války vyhlašují, musí zpytovat své svědomí. Oni nikdy netrpí. Trpí jen mladí muži a mladé ženy z jejich země a ze zemí, s nimiž válčí.*
*Řekl: " Všechno to natočte- nafilmujte to- vyslechněte svědky- protože jistě přijde čas, kdy se přihlásí nějaký parchant a řekne, že se nic takového nikdy nestalo." Byla to prorocká slova.
Divím se, kolik lidí kritizuje toto válečně svědectví jen kvůli tomu, že tam autor, potažmo vypravěč, zařadil i popisy sexu. Copak se to opravdu nedělo? Copak se i za války nerodily děti nebo to musely být děti plozené jen válečným násilím? Když čtu knihu z druhé světové války a obsahuje sexuální násilí, nikdo se nad tím nepozastavuje, každý ví, že se to dělo. Ale evidentně se děl i dobrovolný sex napříč znepřátelenými národy a já jsem naopak ráda, že i o tom někdo napsal. Navíc ten, kdo to fakt zažil. Ať už má tolik let, kolik má, některé věci se prostě nezapomínají a jisté věci se dělají pořád stejně. Kniha je pro mě opravdovým svědectvím o osudech zajatců dovlečených do zajateckých táborů na našem území a nad občasným přílišným hrdinstvím hlavního aktéra je prostě třeba se povznést. I tak vám ta kniha má hodně co dát a osvětlit něco z této kruté doby.
Kniha mě zaujala na první pohled, protože se problematikou zajateckých táborů na Jesenicku zajímám už 12. let. Také díky tomu, že se s manželkou Horace Greasleyho Brendou a jeho synem Stevenem znám osobně. Na Jesenicku jsem našel už 1400 zajatců, u mnoha z nich jsem v kontaktu s rodinami z Francie, Anglie, Skotska, Nového Zélandu nebo Ruska. Tyto příběhy jsou si velice podobné a dokazují zrůdnost nacistického režimu. Osobně jsem navštívil místa Horacova zajetí, jak v Supíkovicích tak v Adolfovicích. Našel jsem i základy původní dřevěné kaple, kde se milenci tajně scházeli.
Jak už jsem psal, těch příběhů je hodně a jsou si velice podobné. V případě západních zajatců se velice často stávalo, že v průběhu března začala evakuace okolních táborů a dlouhý pochod, o kterém se zmiňují téměř všichni. Hlídkující strážní už nebyli tak dominantní v dodržování zažitých pravidel a velice často se stávalo, že se těmtio klukům podařil útěk a připojovali se k malým skupinkám odboje, partyzánům. Jako důkaz pro to mám jejich vzpomínky a fotografie z této činnosti. Před dvěma lety jsem v České Vsi založil muzeum a starám se o válečnou expozici, kde jsou tyto a podobné příběhy k dispozici. Pokud budete mít chuť a čas, můžete nás navštívit. Kontkat je zde: https://www.facebook.com/zajatecketabory.ceskaves/
Popravdě ,začátek super .Bylo to velmi slibné .A tak jsem si říkala,že to bude zajímavá kniha.V momentě kdy jsem došla do bodu ,kdy se tam začala odvíjet erotika v zajateckém táboře mně to přestalo bavit .Ano sex k životu patří ,ale nevím zda je pro mně uvěřitelný příběh o hrůzách z války ,kde se současně píše i o erotice .
Mohla to být dobrá kniha vzpomínek britského vojáka ze zajateckého tábora, kdyby všechny ty historky ze zajetí nepřebíjela silná erekce hlavního hrdiny a detailní popis souloží. Romantika mi nevadí, jsou to koneckonců "autentické" vzpomínky, ale tohle fakt ne... Dále se mi moc nechce věřit tomu, že by autor knihy do vzpomínek veterána vůbec nezasahoval. Spíše použil jeho vzpomínky jako základ k napsání erotického románu z prostředí zajateckého tábora ve Slezsku. Část s pražským povstáním se mi zdá přitažená za vlasy úplně.
Knihu spíše nedoporučuji.
Jedna z mála knih na toto téma, která mě až tak nebavila. Kniha je spíš o tom, jakej je Horace borec.
Podle komentářů jsem ke knize přistupovala s minimálním očekáváním, ale nakonec jsem byla mile překvapena. Na jednu stranu moc nevěřím tomu, že by autor do příběhu vůbec nezasahoval, na to to bylo příliš čtivé. Nicméně si nemyslím, že by člověk s takovýmto životním příběhem zapomněl i ve skoro 90 letech na to, co prožil. Vždyť je známo, že staří lidé si velmi dobře vybavují vzpomínky z dětství, dokáží nám převyprávět básničku, kterou se jako děti učily. Jak už jsem psala, příběh je velmi čtivý, zajímavý. Další plus dávám za příběh Horace a Rose, který se nezvrhl v žádnou romantickou blbinu. Doporučuji.
Kladu si otázky, proč Horace Greasley čekal tak dlouho se sepsáním svých vzpomínek z doby, kdy se dostal do německého zajetí. Možná, aby měl jistotu, že další svědci oněch událostí již nebudou naživu a tím nepotvrdí ani nevyvrátí pravdivost příběhu? Kdo ví....
V mých očích knihu shazuje sám stínový autor, Ken Scott, který tvrdí, že "...každý detail tohoto vyprávění je pravdivý." Copak je 89 let starý muž, bez jakýchkoli poznámek, schopen převyprávět detailně a objektivně vzpomínky, staré 66-71 let? Hmm, možná superman. I když, kdo ví.. Z vyprávění mi Horace Greasley vychází jako narcistický a neohrožený hrdina, s nejméně pěti životy navíc, který vše ví, vše zná, od všeho má klíče a nebýt jeho, spadne snad celá zeměkoule. Ta jeho občasná falešná hra na skromnost na mne dvakrát nezapůsobila. V knize se nachází dost zvláštních a těžce pochopitelných věcí v chování Horace i Rose. Je na čtenáři, jaký postoj ke knize zaujme a čemu uvěří. Pro mne se kniha stala díky výše zmíněnému málo uvěřitelnou. Přesto je vhodné zmínit, že je velmi čtivá, zanechá ve čtenáři díky líčení zrůdností, kterých se umí dopustit člověk na člověku, nemalý dojem.. Četby nelituji, ALE......
Pro mě jedna z nejsilnějších knih z období druhé světové války. Vylíčená krutost německých okupantů i ruské armády nemůže nechat klidného nikoho. Život válečných zajatců v táboře vylíčen z lidského hlediska, první kniha, která si dovoluje přiznat, že k tomuto životu patřil i sex a nejnižší lidské potřeby. Právě proto je kniha bolestně skutečná.
Nedocteno, asi jsem timto tematem uz prehlcena, nebo nevim, ale kniha me nicim nezaujala, nebavila me od sameho zacatku, takze jsem cca polovine zaklapla..ac je to tema valky, zajatecke tabory atd..tak je tu na me moc erotiky :D divne, toto se fakt nepovedlo
Na toto téma jsem četla již více knih a musím říct,že tato kniha me dost nebavila,zklamala . Bylo mi s ní zle...Přežiju všechno a přečtu ale co je moc to je moc.. Chápu,že je to příběh s takovéto prostředí a že je to realita a takové nadávky a ehm erekce? To jako vážně??? Co to tam má co dělat?... Je mnoho jiných a lepších knih na tohle téma tohle pro mě bylo zklamání. Nezlobte se na mě ale nechápu jaký smysl mělo vydat takovouhle knihu,která nestojí pomalu ani za hodnocení.. V knize že mi líbil jen úvod a pak prolog. Kdyby se kniha držela takového děje jako prolog neřeknu ani popel ale erekce a sex a řezání toho...? Jsem téhož názoru,že kniha by měla mít název něco o řezání penisu....
Opravdu na tohle nejsem zvědavá. Zvedal se mi žaludek. I když možná že je to realita ale ne číst jsem fakt nemusela a ani vědět.
Ráda čtu knihy, které se odehrávají v koncentračním táboře. Musím přiznat, že žádná kniha, která byla z tohoto prostředí mě nezklamala. Každá výpověď člověka co zažil takovou hrůzu ve mně nemůže zanechat dojem, že kniha je špatně napsaná. Přesto k této knize mám pár výhrad. 1. Kniha by se měla jmenovat " věčně nadržený penis v pekle"
2. Vadily mi slova typu č...ku, k..da atd.... proč překlad nezvolil jiná slova?
3. Konec- opravdu se voják podivuje nad jménem Jakub,ale žádná emoce, že se mu narodil syn...
Důvodů, proč jsem se pustila do této knihy, je hned několik. Podobný žánr je můj oblíbený a ačkoliv je to možná trochu zvrácené, knihy z prostředí koncentračních táborů, apod. čtu velmi ráda. Mimo jiné, v oblasti, kde se nacházely zajatecké tábory, bydlím, proto bylo jasné, že tohle si přečíst musím.
Samotná kniha mě však až tak nenadchla. Samozřejmě zde byly situace, činy, gesta, hrůzy, neuvěřitelné okamžiky, které mě při četbě šokovaly, na druhou stranu mě hlavní hrdina strašně štval tím, že veškeré jeho bytí se týkalo pouze toho, jak si zajistit další soulož. Pokud to byl jeho prostředek, jak si život ulehčit, jak mít naději na normální život, fajn, ale chvílemi mě to fakt rušilo. Neseděly mi tam i některé jiné záležitosti - třeba, když je převážely ze Supíkovic do Adolfovic, jeli náklaďákem tři hodiny - reálně se jedná o 20 km (možná to byla jen matoucí zástěrka pro zajatce, možná opravdu nepřesnost). Ale celkově hodnotím pozitivně, kladně.
Kniha jako celek, fascinující svědectví, co si spojenečtí zajatci museli vytrpět. Na druhou stranu jsem si občas připadala, jak když čtu milostný román a ne knihu o válce. A opravdu si nedokážu představit, že si Horace ve svých 89 letech na všechno ze svého raného mládí pamatuje tak detailně, jak se nás kniha snaží přesvědčit. Zajímavý je i pohled na válku a utrpení ze strany spojeneckých zajatců, většinou jsem četla příběhy od lidí v koncentrácích (Žide apod.).
Tak nějak mě netěší styl vyprávění.Nejde o srovnávání.U těchto knih je každý příběh jedinečný už tím,že lidé po přežití svých osudů jsou schopni se k nim vracet,ať už kvůli svědectví,varování...Scott píše ,že si nedělá žádné zásluhy na této knize.Propůjčil jí pouze své prsty.Nevím.Horace vyprávěl svůj příběh,když mu bylo 89 let a prožití hlubokého citu,který se stal velkou částí děje mi přijde sepsaný povrchně a já v něm ten cit ztrácím.Jako mladý muž prožíval všechno jinak,přesto některé situace popsané v knize mě ruší.Tím je to jiné,možná zajímavé.
Velmi strhující děj,akorát to nedopadlo úplně nejlíp.Ale tak nějak to na světě chodí.
Zpívají ptáci i v pekle?
Bylo to čtivé a sice tam byly některé sexuální scény popsány možná až moc podrobně, na druhou stranu je vidět, že pro autora byly tyto potřeby důležité, tak proč je vynechávat. Konec mě rozesmutnil.