Zpíváno z dálky

19.06.2022

Kdybych nemusela číst do školy ke zkoušce, ani bych se do těchto básní nepouštěla. Já asi nemám ten cit a ocenění poezie této doby. Určitě se najdou jiní čtenáři, kteří lépe docení sbírku Zpíváno z dálky.
Jinak spisovatel František Hrubín je vynikající autor...ale navždy ho budu mít spojeného spíš s tou dětskou literaturou.

30.03.2020

Hrubín je moje láska již od dětství, leč tyto sbírky se mi zdají těžce uchopitelné (tím se velmi blíží poezii Zahradníčkově, jak často upozorňovala dobová kritika). Leč bohužel, když jsem si četla texty moudrých literárních hlav, jak mám tuto poezii chápat, nic z toho jsem v těch verších neviděla. Možná moje chyba. A středoškolákům nedoporučuji.

18.01.2020

Některé těžce vyložitelné verše Hrubínovy dokáží ve Vás vyvolat nesčetné pocity, stačí se zaposlouchat do jejich tónů. Jeho básně, především lyrické, jsou spjaty především s vnímáním a s prožíváním okolní přírody a krajiny.

30.08.2018

Ze školních let si pamatuji jiné básně - zde se objevuje i jemná erotika :

V loktech mých hned mřeš, hned počínáš
pod světlými kyticemi rukou.
Když je v útlé pěstě zatínáš
kéž se na zlý úsvit nedotlukou !

Ach má lásko, proč se zachvívá
tělo tvé, ta slza v řasách stínů
a proč moje ústa bláznivá
na tvých ústech stíhají svou vinu ?

Kéž tu vinu pojmenujete
vy rána, jež soudíte tak přísně:
oblázky slov krví omleté
chladná vlna vrátí na břeh písně.

Naprosto souhlasím s Alef - kouzelné ...

24.04.2018

Básníci jsou většinou niterně spojení s krajinou ve které žijí ... nejinak je to i u pana Hrubína ... a tak se čtenář může zaposlouchat do nádherných lyrických tónů básní, které zpívají ... vyznání rodné krajině ...

„Pod nebem, šťastné písni zapřeným,
stoupá z duší útlý dým naděje,
zde ležíš, země ...“

... krajině, kterou se rád toulá, a je to především krajina v noci, protože Hrubín je „básníkem noci“ - nočních objetí, nočních krajin ... šerosvitů a stínoher, nočních úzkostí a strachů, zatmívání a rozbřesků ... (potichoučku jsem se přidala a sledovala jeho kroky se zatajeným dechem) ...

„V tom jitru průsvitném, kdy stín a světlo
znovu se utkávají,
z kožichu lučin na slunci jsi vytřás
zlatý prach včel, můj kraji.“
...
„Za hvězdou hvězdu polyká
slzící obzor, přivíraje
pod víčky nebes spící kraje
s písní, jež ze strun uniká,
ze strun, jež plný souzvuk spojí
na těle jako na nástroji.“

Tak krásně o ní zpíval, jako o ženě ... a jeho vyznání bylo plné obdivu ... ale také touhy a erotiky ... pan Hrubín, byl básník, který miloval krajinu ... a ženy ... z každého slova ... z každého písmene ... jeho láska a obdiv vyzařuje ...

„Živote, postůj v milencích,
když v sobě došli tiché slávy,
než na tělech jim zpopelaví
ruce jak růže ve věncích,
než jim krev boky rozechvělé
jak světlé břehy podemele!“
...
„Žíznivé ruce mé se opíjejí
na přání milenčino,
neboj se, noci, sladké vlasy její
rozlíti jako víno.

Mdlé prsty světel rozhrnují kvítí
na kraji tvého lůna.
Na konci louky odcházejíc svítí
nahými zády luna.“

Byl to krátký noční výlet ... byl to sen? ... pak se mi vůbec nechtělo probouzet :-).

07.09.2017

Krásné obrazy, mám chuť si ta slova šeptat a jen tak se z nich těšit... "v tísni se ticho žehná písní"... "rozlévejte se, srdce přelitá / a vy se chvějte, oči vrchovaté!"... Milostná lyrika mi tentokrát nějak nesedla, víc mě oslovily básně s tématikou času, lidského života.

Vy ještě nezřetelné stopy,
vy stopy přede mnou,
vy, jimiž půjdou kroky mé,
doneste pozdravení

tomu dni, kdy své oči sklopí
před září příjemnou,
ten já, ten o němž nevíme,
mí dnové zaslepení!