Zpíváš, jako bys plakala
Zuzana Kultánová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495829/bmid_zpivas-jako-bys-plakala-yMu-495829.png
3
53
53
Kolik osob může člověk milovat, ptá se hrdinka Andrea, která uvízla mezi dvěma muži. Zuzana Kultánová, autorka oceňovaného historického románu Augustin Zimmermann, napsala tentokrát příběh o současné mladé ženě, která dospívala v 90. letech. Nejprve chudá studentka, pak žádoucí milenka, a nakonec pochybující manželka a matka touží po „obyčejném životě“, nedaří se jí však si ho vybudovat. Podceňuje se a má pocit, že si ho ani nezaslouží. Andrea vede průběžně dialog se svými blízkými, se světem zmítaným krizemi, i se sebou samou. Je kritická i sebekritická. S brutální upřímností se přiznává ke svým pokleskům i selháním a líčí ponižující život otce gastarbeitera a gamblera. Nebojí se také odhalit temnou stránku mateřství.... celý text
Přidat komentář
Vnitřní život Andrey. Nepřikrášleně, pravdivě a místy na dřeň.
Zajímavé a silné, ale něco mi na zpracování drhlo.
Andrea svým vnitřním rozpoložením připomíná Sylvii Plathovou, tak jak ji zachytila Elin Cullhed v Euforii. Stejně hysterická, vlastně nesympatická hrdinka, která se plácá ve svém životě . V "knize nářků" navíc v emočním vztahu ke dvěma mužům.
Děj vyprávění je plynulý, čte se dobře. Hrdinky mi bylo vlastně spíš líto, než že by mi byla vyloženě nesympatická. Vrtalo mi hlavou, že nejspíš měla ne nijak vzácnou poporodní depresi a že je škoda, že se nedostala k žádné léčbě.. Nakonec se ale zdá, že to zvládla i sama (a tedy také měla štěstí na chlapa, který jí věrně stál po boku..), a že vnitřně dozrála a došla nějaké rovnováhy; alespoň podle závěrečné kapitoly (abych moc nespoilovala).
Zpíváš, jako bys plakala je knížka, jejíž název ji skvěle vystihuje. Jedná se o introspektivní, hodně upřímnou prózu.
Hlavní hrdinka Andrea lká nad svým životem, je to žena, která hodně o všem přemýšlí, různě překrucuje a vytváří si spoustu domněnek, kterými se potom trápí. Teskní po mužích, neví, kterého z nich opravdu miluje, dost se v tom plácá. Nejen jako partnerka, ale i jako matka je plná pochyb. Jako záblesky se zjevují negativní pocity z dětství, zejména situace s otcem - zadluženým gamblerem. Není si jistá sama sebou a vlastně ničím.
Příběh je zajímavě napsaný, střídá se vyprávění v 1.,2. i 3. osobě, obsahuje opravdu krásně literárně vyvedené pasáže, také hodně upřímné myšlenky, se kterými se nejedná žena ztotožní, ale i trochu "hluchá místa".
Nejedná se o jednolitý příběh, spíše útržky vyprávění, které různě skáčou v čase.
Autorčin styl se mi líbí, ale asi to není knížka, kterou bych s nadšením doporučovala. Bylo tam opravdu hodně sebekritiky, kritiky a pesimismu.
Tahle knížka zapadne. Kultánová je autorka se skvělejma literárníma schopnostma, což prokázala ve svojí prvotině Augustin Zimmermann a jasný, je těžký navázat na knížku, co získala Ortena a pak ji ještě nominovali na Magnesii Literu. Ale tohle se nepovedlo.
Kultánová přitom zvolila podobnou taktiku sledování mentálního rozpoložení člověka. Jenomže zatímco Zimmermann byl čímsi zajímavá persona, Andrea je spíš protiva, co člověku k srdci moc nepřiroste. Dcera gamblera, která ve všem hledá problémy, pořád je s něčím nespokojená, furt spekulující o tom, jestli by se s tamtím neměla přece jenom líp. Anebo ne, takhle je to vlastně dobrý. I když možná...
K Andree je těžký zaujmout nějakej postoj. Rozhodně není sympatická, k odsouzení je ale taky daleko. Byl tohle autorčin záměr? Těžko říct. Ale bez emocí knížka nefunguje, čtenáře k hlavní postavě nic nepoutá. Celkově docela nezajímavej lidskej příběh je navíc vyprávěnej v mnoha časových rovinách, takže čtenář, co nehltá děj, bývá zmatenej a důvodů, proč román dočíst, je pořád míň.
Myšlenkový mišmaš, ze kterého byl rádoby slepený příběh. Jako zápis do deníku by to bylo dobré, ale jako kniha to nefunguje. Plochý příběh hrající si na hloubku. Znalost stylistiky nestačí, pro psaní je potřeba cit.
Zase jsem se jednou díky anotaci spálila.
Příjemný jazykový styl, ale nevýrazný obsah. Na čtenářských fórech a na instagramu jsem narazila na nízké hodnocení knihy kvůli tomu, že čtenářům byla hlavní hrdinka nesympatická. Já dala proto, že mě její vyprávění nudilo a nijak nezaujalo.
Bohužel mě tahle kniha vůbec nechytala. Hlavní hrdinka mi byla strašně, ale opravdu strašně nesympatická a lezla mi hrozně na nervy. To bylo vždycky chvilku tak a za chvilku zase jinak. Tohle mi prostě vůbec nesedlo a za mě to bylo hrozně slabé. A ta obálka je teda taky jak pěst na oko.
Silný příběh reflektující pocity a vlivy, o kterých se ani u vínečka s nejkou příliš nemluví. Sloupává vrstvu dokonalosti a je jedinečný svou syrovostí. I tohle může být niterní pohled na život.
Výborná próza, introspektivní, chytrá. Vypravěč(ka) hlavní hrdinku nikterak nešetří a nechává čtenáře babrat se v jejím uvažování a rozhodování. Tu a tam se už už schyluje k jakémusi východisku, ale nakonec se kýžený vnitřní klid a spokojenost přece jen ne a ne dostavit. Skvělé, chytré čtení.
Zuzana Kultanová přišla do českého literárního rybníčku s tematicky velmi aktuální knihou. Příběh mladé dívky, která může mít (a v podstatě má) všechno, ale přesto není se svým životem spokojená, je výborně zpracovaný. Kamenem úrazu pro mě ovšem byla samotná hlavní hrdinka. Kdybych ji měla popsat jedním slovem, nebyla bych slušná. Je v pořádku, když má člověk pochyby, když si není jistý sám sebou a okolním světem. Jenomže Andrea je nevyspělé dítě, která blízké osoby vnímá jako hračky. Všem ubližuje a ještě se sama cítí ublížená. Nadbytečným pitváním svých pocitů ničila nejen postavy, ale i mě. Autorka zvolila skvělé téma, ale nemohla jsem bohužel (nebo bohudík) soucítit s hlavní hrdinkou.
Naprosto skvělá anotace a o to horší zklamání. Absolutně mě to nebavilo, pocity hlavní hrdinky, co vlastně neví co chce, jednou tak pak tak. Nedokázala jsem si k ní najít cestu, takže za mě bohužel..
Detailní pitvání pocitů Andrey mě příliš nebavilo. Zdálo se mi, že sama neví, co chce - možná to byl ale záměr.
Útlá knížka, ale nabitá emocemi jedné ženy. Andrea je kritická jak k sobě, tak ke svému okolí. Snaží se žít, ale nedaří se jí to. Občas mi lezla na nervy, jindy mi jí bylo líto a i to mě nutilo číst dál.
Štítky knihy
ženy Česko, Česká republika česká literatura psychologické romány 90. léta 20. století mateřství milostný trojúhelník české romány české novelyAutorovy další knížky
| 2016 |  Augustin Zimmermann |
| 2022 |  Zpíváš, jako bys plakala |
Leccos si pamatuji, leccos jsem měla s Andreou společného. Nemá mé sympatie, pochopení ano. Ale stejně jsem nebyla schopná přistoupit na způsob vyprávění.