Zpověď farářky
Martina Viktorie Kopecká
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521014/bmid_zpoved-fararky-y9z-521014.jpg
4
219
219
O životě farářky už jste četli. Teď se připravte na cestu do jejího nitra. Faráři i farářky jsou neustále připraveni naslouchat ostatním. Co se ale děje v jejich duši? Martina Viktorie Kopecká dává v nebývale otevřené zpovědi nahlédnout do svého vnitřního světa. Co si myslí o celibátu a založení rodiny? Jak vnímá vážné nemoci a odcházení svých farníků? Je ze služby někdy unavená? A jaké podoby může mít duchovní praxe v době zaměřené na výkon a hmotné statky? Sbírku nadčasových úvah doplňují rozhovory, v nichž nejznámější česká farářka vůbec poprvé promlouvá i o nečekaných tématech.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě velice oslovila, její čtení mě bavilo a zlepšovalo mi den. První kapitola ohledně soutěže Star Dance byla popsána vtipně, ale zároveň velmi otevřeně. Další dny jsem četla třeba jen 10 stránek a pak se věnovala jiným činnostem, jen abych se měla další dny těšit na nové postřehy paní farářky. Příští rok si chci přečíst Deník i Zpověď hned po sobě.
Autorka je farářka Církve československé husitské. Vystudovala teologii, psychologii, speciální pedagogiku a neurofyziologii. Desátým rokem slouží v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí a také v malé kapličce ve Strašnicích v Praze.
Kniha obsahuje autorčiny úvahy a také odpovídá na otázky, které ji pokládá herec TOMÁŠ NOVOTNÝ. Autorka pracovala na knize 1 rok.
V knize se vyskytují různá témata – láska, víra, odpuštění, manželství, rozvod, pravda, modlitba, kázání, úmrtí, křehkost, ženy v církvi, LGBTQ+ aj. Zaujalo mě také to, že také nevěřící člověk může navštívit bohoslužbu, anebo jít ke zpovědi.
Zajímavá je také autorčina myšlenka, že by se mohlo na školách vyučovat NÁBOŽENSTVÍ. Nejenom křesťanství, ale také jiná náboženství včetně různých příběhů ze Starého a Nového zákona. Náboženství se na některých školách vyučuje, ale je to nepovinný předmět, anebo se vyučuje mimo školu. Člověk by asi měl mít povědomí o těchto věcech a nebylo by to určitě na škodu. Vzpomínám si, že jsme na střední škole prolítli BIBLI během dvou vyučovacích hodin, a to bylo všechno.
Autorka je inteligentní a její názory jsou zajímavé a vedou určitě k zamyšlení. Na otázky odpovídá upřímně, nevyhýbá se žádné odpovědi. Autorka se také přiznává ke svému vztahu k ženě, i když se jen letmo o tom zmínila. Zúčastnila se také taneční soutěže Stardance. Lidé mají na autorku různé názory. Někteří lidé jsou rádi, že je farářkou, je svá a otevírá témata k diskusi, o kterých se příliš nemluví a jsou tabu. Jiní lidé nesouhlasí s tím, že je žena – farářka a nelíbí se jim její vystupování a mají další připomínky.
Myslím si, že autorka touto knihou může otevírat cestu k víře mnoha lidem včetně mladých lidí. Po dlouhé době jsem se začetl do knihy s námětem náboženství a rozhodně toho nelituji. Kniha se mi líbila a bylo to moc zajímavé a obohacující čtení. Jedná se o ten typ knihy, ke kterým se můžeme zpětně vracet a při četbě se můžeme zamyslet nad spoustou věcí, anebo alespoň já to tak většinou mám, když čtu tyto knihy. Časem bych si chtěl přečíst knihu DENÍK FARÁŘKY.
Kniha je pěkně graficky zpracovaná. Kniha má kvalitní papír, obsahuje barevné fotografie a různé ilustrace včetně citátů z básní. Kniha má pěknou obálku.
Zpověď farářky je kniha, která vás donutí se zamyslet. Nad tím, co je to vlastně víra a naděje, kde všude je láska, proč odložit některé předsudky. I, pro mě jako nevěřící, vůči církvi. Úplně jsem při čtení slyšela uklidňující hlas Martiny Viktorie.
Některé pasáže mě bavily více, některé méně. A možná bych si více užila delší zamyšlení a méně odpovědí na otázky. Ale jako celek byla kniha moc příjemná.
O poznání vážnější, méně rozjuchaná a v mých očích i o dost smutnější kniha než Deník farářky. A o to důležitější zejména pro samotnou autorku. Kniha je protkána vzácnými myšlenkami i úvahami. Palec hore, přečtěte si.
Martina mi je moc sympatická a proto mě takhle knížka hodně zajímala. Bylo to intimní, zajímavé, některé myšlenky velmi zajímavé. Ale v mnohém mi to přišlo až jakási naivita. S hodnocením zůstávám na půl cesty.
3,6 hvězdiček
Paní farářka má moje sympatie, za její odvahu, přístup k jejímu povolání a schopnost volit slova. Knihu jsem pročítala večer v peřinách, hledající odstavce, které si budu chtít zinteriorizovat opětovným čtením. Bohužel to ale pro mě byla spíš jednorázová záležitost, ač jde o povedenou, ze srdce psanou autobiografii.
Po dočtení Deníku farářky, který mě lehce zklamal, protože jsem od něj dostala něco trošku jiného, než jsem očekávala, jsem neměla moc chuť pouštět se do autorčiné další knihy, novinky Zpověď farářky.
O to víc jsem byla překvapená tím, o jak moc více mi tato novinka sedla.
Zpověď farářky je mnohem osobnější, otevřenější, intimnější než autorčina předchozí kniha. Ve svých textech a rozhovorech se dotýkala témat, která mi nejsou cizí a bylo zajímavé sledovat její pohled na věc.
Za mě Zpověď farářky doporučit mohu a za mě osobně bych vynechala Deník farářky a pustila se do této novinky.
Nejsem věřící. Tedy ne věřící v pravém slova smyslu. A taky mám ráda církevní stavby. Jejich historii. Ten zvláštní pocit, který mě prostoupí, když se posadím do lavice. Vždycky mám pocit, že jsem úplně malinká a slíbila bych snad i nemožný :)
Autorka otvírá spoustu důležitých témat, hovoří o svém životě, cestě k profesi, kterou zastává a zároveň se snaží objasnit některé skutečnosti související s náboženstvím a vírou jako takovými.
Dřív jsem víru vnímala spíš jako účelný prostředek k setkávání - lidé přijdou do kostela, poslouchají, zazpívají si, pomodlí se za to, co potřebují a jdou domů. Teď jsem poznala, jak moc jsem se pletla.
Je to obrovský kus naší historie. Něco osobního, křehkého, a přesto velmi pevného.
Rozvíjí se, proměňuje, pomáhá, chrání, naslouchá, doprovází a je nám oporou v těžkých časech.
Bylo to poučné, zajímavé a velmi inspirativní. O to víc mě mrzí, že se poselství téhle knížky smrsklo na senzaci, vyvolanou osobní a velmi intimní informací, kterou o sobě autorka prozradila. To jsem teda fakt nepochopila.
Doporučuji!
Farářka Martina Viktorie Kopecká dává v nebývale otevřené zpovědi nahlédnout do svého vnitřního světa.
Sbírka nadčasových úvah doplněná rozhovory s Tomášem Novotným.
Řekněme si upřímně, že mě nejvíc zajímaly pasáže týkající se jejího intimního života. Moc jí fandím, určitě nebylo lehké odhalit tolik ze svého soukromí.
Úžasná kniha, která je plná moudrých slov a hlubokých myšlenek. Kdyby to šlo, dám hodnocením 5 s *! :-)
Zpověď je mnohem otevřenější než Deník a možná i trochu smutněji laděná. Farářka Martina začíná lehce vyprávěním o své účasti ve Stardance. Od ní přechází k závažnějším tématům – naději, bolesti, lásce a mezilidským vztahům. O své cestě k víře a poslání farářky. O církvi, a i tom co je třeba změnit. Velmi intimní, otevřené a upřímné. Kdo hledá bulvár, ať si raději koupí Blesk.
„Vztah můžeme označit jako dobrý, pokud se na něm něco naučíme. Něco o sobě, hlavně o sobě, protože v tom vztahu se druzí pravděpodobně nezmění tak, jak bychom si to přáli.“
„Nikdo nezestárne vedle úplně stejného člověka, do kterého se před lety zamiloval.“
„Krize ve vztahu je vždycky šancí na nový začátek anebo na pokračování v nové kvalitě.“
„Je potřeba se vzdělávat, rozšiřovat si obzory, abychom si uvědomili, že strach nám někdy může zachránit život, ale také plodí paranoiu, která neumožňuje žít život v radosti z toho, že život je pestrý.“
Přešlapy mne naučily, že chyby k životu patří a že jsem někdy příliš a zbytečně ustrašená.“
Stejně skvělá jako Deník farářky. Všem doporučuji. Ač jsem heterosexuální nevěřící (Tomáš ) přijde mi Martina Viktorie úplně úžasná. Přibližuje víru i nám, co tomu nerozumíme.
Knihu jsem dostala darem stejně jako tu předchozí, sama bych si ji asi nekoupila. Ovšem velmi příjemné překvapení! V souvislosti s aktuálním ruchem okolo autorky jsem se obávala bulvárního ladění její Zpovědi. Místo toho jsem našla spoustu hlubokých úvah, filosofických zamyšlení. Dobré čtení.
Deník farářky se mi líbil víc - moudrá a vtipná procházka liturgickým rokem byla přirozenější, autentičtější. V případě Zpovědi jsem měl problém s formou rozhovorů, které Tomáš Novotný nevede příliš zajímavě a je na nich zkrátka znát, že se s Martinou Viktorií Kopeckou domlouvali na otázkách a že odpovědi nejsou spontánní, ale jsou (až moc) promyšlené a často nejspíš i později napsané. Není to samozřejmě špatně, pokud to ovšem není poznat. Rozdíl mezi úrovní úvodů kapitol, které napsala M. V. K. sama, a mezi rozhovory tam prostě je. Navíc se občas stalo, že v rozhovoru přišla řeč na něco, o čem bylo psáno právě v úvodu... Zdá se mi zkrátka, že Zpověď farářky vznikla rychleji než bylo nutné. Napovídá tomu i počet různých překlepů a nedoklepů.
Kniha pro mne byla, celkem milým překvapením. Dobře se četla a myšlenky v ní obsažené jsou podány čtivě a srozumitelně . Doprovodné rozhovory pak jednotlivá témata ještě hlouběji vysvětlují či spíše osvětlují a doplňují.
Autorce bych rád vyjádři svůj obdiv , za její otevřenost a odvahu.
Martina Viktorie Kopecká nazvala tuto knihu jako zpověď, ve které vyznává své názory o všem, co prožívá, co hledá a jak žije. I když je to upřímné vyznání, jde s kůží na trh.
Kniha Zpověď farářky je sondou do jejího života a velice citlivě a upřímně se v ní zpovídá nám čtenářům. Martina se do podvědomí lidí dostala nejen svou první knihou Deník farářky, ale i účastí ve Stardance. I o této soutěži v knize vypráví a tímto tématem kniha začíná. Z vesela do vážna až smutna. Ano, přesně tak na mě celá kniha působila. Martina se zcela odhalila a pustila nás do svého nitra. A za to klobouk dolů, protože na to ne každý má.
V knize se ale nedočteme jen o Martině, ale i o Bibli a náboženství a to mnohem víc než tomu bylo v Deníku farářky. Mě osobně naprosto nadchnul rozbor modlitby Otčenáš. Nejsem věřící, ale miluju kostely a ano tahle modlitba se mi vždy líbila. Takže když jsem o ní začala číst a snažila se porozumět výkladu, bavilo mě to moc.
Martina je takovým psychoterapeutem pro své farníky, ale nejen pro ně. Přišlo mi však, že ji lidé využívají a hlásí se ke zpovědi či terapii i jen proto, že Martinu znají. A chtějí se s ní setkat. Martina ve své knize píše, že na bohoslužbu může přijít kdokoli...i nevěřící a poslechnout si kázání. Nebát se. Však kostely jsou pro všechny.
Sama sebe líčí jako člověka, který se snaží všem vyjít vstříc a splnit nesplnitelné a pracovat na 100 % a nepolevit. Maličko jsem cítila z vyprávění, jako kdyby byla chvílemi odevzdaná a vyhořelá. Ten tlak médií. Známá tvář má prostě svá pro a proti.
Každopádně kniha je úžasná a může sloužit mnoha lidem jako taková forma psychoterapie. Je v ní vylíčeno proč se nám dějí určité věci a jak s nimi pracovat. A to se mi líbilo moc.
Štítky knihy
faráři životopisné, biografické romány ekumenismus názory a postoje křesťanská víra Církev československá husitskáAutorovy další knížky
| 2021 |  Deník farářky |
| 2021 |  Vánoční Tradinář: Od Dušiček po Hromnice |
| 2023 | Zpověď farářky |
| 2022 | Píseň písní |
| 2022 | TraDiář 2023 |
“Neustále někomu dokazujeme, že jsme dost dobří, chytří nebo krásní, až zapomeneme, kým jsme a co nás dělá osobností.
“Pohyb nás utváří, pohyb je rámem obrazu našeho těla, pohyb dává okolí najevo, jak moc myslíme vážně to, co říkáme. Pohyb je náš podpis.
“To nejdůležitější v životě má svůj rytmus, tep. Srdce. Dech. Láska, víra i naděje.
“Láska je trochu jako džungle, dá se v ní ztratit, ale taky najít.
“Odpustit druhým je těžké, ale odpustit sám sobě je snad ještě těžší.
Martinu Viktorii Kopeckou nemusím představovat. “Proslavila se už jen tím, že je žena a farářka - pro mnoho lidí dost neobvyklé, až skoro nemožné, spojení.
V této knize de dotkneme Star dance, ale mnohem víc její lidských hodnot a jejího života. Martina je neskutečně chytrá žena, velmi aktivní, s neustále plným diářem. Pro ostatní by se rozkrájela a tak jí mnohdy nezbyde čas pro sebe.
Kniha je rozdělena do několika kapitol. Každá má svou předmluvu od Martiny a pak následuje rozhovor, který vede Tomáš Novotný. Je plná zajímavých myšlenek. Místy Martina zabrousila na můj vkus až moc do náboženství, ale na druhou stranu chápu, že chce veřejnost seznámit s tím, jak to celé funguje. Pro mě byla kniha milým odreagovaním od beletrie. Dávám palec nahoru.