Zpověď farářky
Martina Viktorie Kopecká
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/523640/bmid_zpoved-fararky-651a899c94506.jpg
4
250
250
"O životě farářky už jste četli. Teď se připravte na cestu do jejího nitra." Faráři i farářky jsou neustále připraveni naslouchat ostatním. Co se ale děje v jejich duši? Martina Viktorie Kopecká dává v nebývale otevřené zpovědi nahlédnout do svého vnitřního světa. Co si myslí o celibátu a založení rodiny? Jak vnímá vážné nemoci a odcházení svých farníků? Je ze služby někdy unavená? A jaké podoby může mít duchovní praxe v době zaměřené na výkon a hmotné statky? Sbírku nadčasových úvah doplňují rozhovory, v nichž nejznámější česká farářka vůbec poprvé promlouvá i o nečekaných tématech.... celý text
Přidat komentář
Kniha Martiny Viktorie Kopecké je citlivou a poetickou sondou do života farářky, která se nebojí otevírat hluboká témata a reflektovat svou víru i každodenní život. Autorka píše s nesmírnou jemností a lidskostí, umí krásně formulovat myšlenky a její způsob vyprávění je plynulý, místy až meditativní. Čtenář má možnost nahlédnout do jejího vnitřního světa, vnímat její úvahy o celibátu, smrti, duchovní službě a smyslu života.
Přestože kniha působí velmi upřímně, místy mi chyběla větší hloubka. Některé myšlenky se pohybovaly spíše na obecné rovině a měla jsem dojem, že autorka zůstává na povrchu tam, kde bych si přála větší otevřenost. Možná to byl záměr – nabídnout čtenáři spíš jemné zamyšlení než niternou zpověď – ale v některých pasážích mi to trochu bránilo v hlubším prožitku.
Jako studentka archeologie jsem se ne vždy shodla s autorčiným přístupem k tématu faktů a mýtů. Je jasné, že to je otázka úhlu pohledu a osobního přesvědčení, ale právě zde jsem cítila jistý nesoulad. Přesto oceňuji, že kniha podněcuje k zamyšlení a dává prostor k různým interpretacím.
Celkově je to kniha, která má co říct a která si najde své čtenáře. Pokud hledáte jemné, citlivé úvahy o víře, životě a duchovní cestě, může být pro vás inspirativním čtením. Jen nečekejte příliš syrovou otevřenost – spíše pohlazení po duši a prostor pro vlastní reflexi.
Kniha jednoduše povznesla tělo i ducha. Vedla k zamyšlení, potěšila, přinesla nové myšlenky, otevřela prostor k hledání... Líbí se mi i prolínání textu básněmi Holana a Skácela. Velmi sympatická paní farářka.
(SPOILER) Není to špatné. Čekala jsem hluboké rozhovory o víře, vlastním nitru, vlastních pochybách... Částečně to tam i je. Ale přijde mi, že i tak kniha klouže spíše po povrchu. Při čtení má člověk pocit, jako by šlo o ústní zkoušení: tazatel položí otázku a Kopecká odpovídá jakoby našprtanými větami, které jsou strašně obecné, vlastně se málokdy dotkne opravdu svého nitra a tohle se bohužel táhne celou knihou. Po přečtení se ptám sama sebe, co jsem se vlastně dozvěděla? Jak mě to obohatilo? A s lítostí odpovídám, že vážně nevím. Nejvíc oceňuji kapitolu o ženách, ale i tak mám pocit, že to bylo spíš obecně o tom, jak to v husitské církvi je, člověk se nedozvěděl moc o úskalích té služby pro ženy atd. A co mě mrzí asi teda úplně nejvíc: hlavní reklama spočívala v tom, že tady má dojít ke coming outu. Pevně věřím, že to udělala spíš média, že Kopecká to takhle neprezentovala... Dobře, ale o tom, že je na ženy, padne jediná věta a to ještě tak mlhavá, že by ji člověk i přehlédl. Nejsem čtenář bulváru a o tohle mi opravdu nejde, ald přece jen jsem čekala víc odhalení o tom, jak to člověk prožívá, jak vypadá to hledání, uvědomování si své jinakosti... To tam bolestně chybí. A z tohoto důvodu mi přišla zmínka o tom vlastně zbytečná a působí fakt jenom jako laciný Marketingový tahák.
Deník farářky jsem nečetla a dle komentářů níže je lepší. Bohužel jsem ve stejném období četla Dalajlamovu kočku a tak z hlediska duchovna tato trochu propadla.
Některé kapitoly byly zajímavé, že člověk dostal informace o tématu, které nezná, některé ale byly těžko prokousatelné.
Teď udělám to, co mě na ostatních nebaví - první kniha Deník farářky se mi líbila více. Z té jsem byla nadšená. Touto knihou jsem se docela dlouho prokousávala. Ale vždy jsem našla něco, co mě zaujalo. A obdivuji, jak paní Kopecká jde k jádru věci a umí se otevřít. Ač jsem nevěřící, rozšířila mi obzory. Před tím jsem četla Bílou Vodu a tak to byl takový bonbonek, moc dobrý.
Díky knize člověk měl možnost nahlédnout pod pokličku světa věřících. Paní farářka má velké charisma. Kniha se tématy dotýkala každého z nás bez ohledu na to, zda věřící jsme či nikoli. A pro někoho může kniha působit jako balzám na duši.
Kniha nebyla až tak objevná jako Deník farářky (ta mě bavila mnohem více). Kniha naváděla k tomu přemýšlet na vírou, Bohem a jinými věcmi, nad kterými člověk až tak často neuvažuje. Hodně se kniha odkazovala ke Stardance, kterým si paní farářka prošla.
Knížka mě nenadchla nedočetla jsem jí a asi ani nedočtu. Stačilo mi prvních 40 stran ohledně StarDance, hodně se opakovala a nudila mě. Hodnotit nebudu, protože jsem nedočetla.
Lidsky napsáno, velmi otevřená zpověď s myšlenkami nejen k zamyšlení, ale i pousmání. Vhodné nejen pro praktizující věřící, ale pro všechny co zkrátka v něco věří a chtějí se chvíli zastavit...
Asi jsem čekala nevo jiného. Přesto knížka nutí k zamyšlení nad vírou, Bohem, odcházením..
Jednou za čas potřebuje mainstream nejateističtější země na světě nějakou tu náboženskou "celebritu". Pamatuju sestru Boromejku, která pečovala o Havla, faráře Czendlika… instagramová generace má Martinu Viktorii Kopeckou a Pastoral Brothers. Pro spoustu lidí sympaticky progresivní, pro jiné naprosto nepřekonatelný problém.
Jde o zajímavý náhled do života věřící – včetně pochyb, hledání Boha i místa ve světě, osobních selhání, osobních vítězství – ALE většina otázek se zaměřuje na teologická témata nebo obecné společenské problémy – a na problémy, které trápí jen faráře*řky a běžní věřící o tom netuší nebo si to nepřipouští. Ty opravdu osobnější-osobnější věci se objevují spíše sporadicky. Jako bonus tu však dostanete nálož tance, otevřenosti, tolerance a ženskosti, které např. u katolíků občas tak zoufale chybí. Nicméně já se v určitých pasážích musela do čtení hrozně nutit.
Kniha má líbivý moderní design… který teda podle mě za pár let už vůbec nebude in, ale nevadí. A básničky od Skácela. :3
Zajímavé a o hodně intimnější úvahy o životě, tanci, ženskosti, o všemožných vztazích, víře v Boha i síle Ducha ....
Úvahy farářky M. V. Kopecké jsou proložené rozhovory s Tomášem Novotným, doplněné ilustracemi Moniky Pavlovičové a fotografiemi Lukáše Bíby.
Nejsme chybami, kterých jsme se dopustili, ale změnou, kterou po nich prožijeme
Jak sama autorka poznamenala, na rozdíl od Deníku farářky jde tady více do hloubky a je to pravda. Knihu jsem četla docela dlouho. Ne proto, že by byla málo čtivá, ale protože jsem si ji vychutnávala a kouskovala jsem si i jednotlivé kapitoly. Je zde mnoho námětů k zamyšlení nad vírou, nadějí, nad církvemi, ale i nad každodenním životem každého z nás s běžnými radostmi, starostmi a i vážnými bolestmi. Vnímavý člověk si tu určitě najde něco pro sebe a třeba mu to i pomůže ulehčit život, který rozhodně není pořád, jak já říkám, na růžovém obláčku.
Knížku jsem četla pomaleji a tak jsem mohla lépe ocenit tuto nevšední, laskavou a krásnou ženu s netradičním povoláním. Zajímavé.
Asi nedokážu hodnotit knihu bez ohodnocení postojů zpovídané farářky. Chtěla jsem zjistit, co je ta paní vlastně zač, a dozvěděla jsem se toho dost. M. V. Kopecká jde skutečně na dřeň a její příběh je v mnoha ohledech inspirativní, byť životní styl workoholičky (aspoň tak tomu rozumím) jistě nelze doporučit. Přiznávám, že jako praktikující katolička zkrátka nejsem na ženy-farářky zvyklá, byť rozumím tomu, že to může fungovat a mnohdy to funguje velmi dobře. Martina Viktorie Kopecká dělá církvi skvělou reklamu a nechybí jí potřebná sebereflexe.
Zajímavá kniha, autorka je určitě osobnost, i když s ni ve všem nesouzním, kniha stojí za přečtení.
Rozjímavá, dojímavá a zábavná sbírka dialogů tří lidí, kteří na sebe slyší - farářky, terapeutky a ženy s velkým Ž Marie Viktorie Kopecké, zkušeného a empatického tazatele Ondřeje Novotného a čtenáře, mne. Na místě je zastavování se a ujasňování si, jak to mám (i když to není vždy příjemné, ba dokonce únosné) a kam se mohu posunout. Sympatická je autenticita a přiznaná křehkost.
Štítky knihy
faráři životopisné, biografické romány ekumenismus názory a postoje křesťanská víra Církev československá husitská autobiografieAutorovy další knížky
| 2021 |  Deník farářky |
| 2023 |  Zpověď farářky |
| 2021 | Vánoční Tradinář: Od Dušiček po Hromnice |
| 2022 | Píseň písní |
| 2022 | TraDiář 2023 |
Audiokniha
Mnoho zajímavých myšlenek, nicméně mnohdy jsem měla pocit, že autorka zdůrazňuje skutečnost, že služba není jednoduchá, je vyčerpaná a vyhořelá. Celkově mám z knihy díky tomu takový tíživý pocit. Čekala jsem od ní spíš povzbuzení a lehkost, ale taková nebyla.
K poslechu ji ale mohu doporučit. Občas se hodí proložit beletrii a příběhové knihy nějakou hlubší, zčásti filozofickou a úvahovou četbou.