Zpověď hochštaplera Felixe Krulla
Thomas Mann
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/37483/bmid_zpoved-hochstaplera-felixe-krulla-ij5-37483.JPG
4
77
77
Jde o velký psychologický román, který je ukázkou Mannova stylistického mistrovství. Zároveň je to román pikareskní, neboť vypravuje příběh ze života tuláků a taškářů. Jeho hrdina je virtuózní hochštapler, skutečný umělec v oklamávaní lidí. Své výjimečné inteligence a nadání používá k tomu, aby si na společnosti „velkého světa“ vydobyl obdiv a aby ji rafinovaně zneužil ve svůj prospěch. Autor bravurně vykresluje Krullovu postavu, jeho složitý, měnivý a nevypočitatelný charakter i jeho dobrodružný život s jeho četnými milostnými příhodami a rozsáhlými společenskými styky. Podvod však pro Krulla není ani na chvíli pouze prostředkem, jak dosáhnout lehkého a bezpracného zisku. Krull jako člověk s přebujelou fantazií je totiž sám sebou jen tehdy, je-li současně i někým jiným. Chová se proto jako herec, jehož jevištěm je skutečný život, a jako každý umělec formuje život k obrazu svému, což ovšem zároveň znamená dopouštět se podvodu a dostat se do rozporu se zákonem. První kapitoly příběhu napsal Thomas Mann již roku 1911 (tento fragment byl vydán tiskem roku 1923). Dokončit toto dílo se pak rozhodl až na sklonku svého života, dokázal však dopsat a vydat jen první díl podvodníkových memoárů. V pokračování mu zabránila smrt.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1958 , Mladá frontaOriginální název:
Bekenntnisse des Hochstaplers Felix Krull, 1954
více info...
Přidat komentář
Mně bohužel Felix k srdci příliš nepřirostl a kniha se mi špatně nejen četla, ale místy i chápala. Bylo tam mnoho pěkných a zábavných scén, těšila jsem se na cestu kolem světa a dovysvětlení různých dějových odboček. Že je román nedokončený, jsem předem nevěděla, prostě mi to nějak uniklo, takže mám z četby hlavně pocit rozčarování. Doufala jsem, že doslov (u vydání 1958) mi aspoň něco málo vysvětlí, ale to jsem se spletla, doslov hlavně porovnává různé autorovy románové postavy mezi sebou a ty já jaksi neznám. Celkový dojem: rozpačitý.
Souhlasím s ostatními, že je na knize dost znát, že první část vznikala desítky let před tou druhou. Tempo vyprávění, ale i celková nálada a vyznění, jsou tím pádem dost rozkolísané, nejednotné. Zatímco zpočátku je zde patrné spíše jakési hejskovství a lehkost, snaha ospravedlňovat své poklesky, tak v následující části se objevují o dost spletitější myšlenky a úvahy nad lidským údělem. Závěr je pak o dost vážnější, těžší a osudovější. Ve výsledku nejde o špatnou knihu, ale ona rozháranost mě trochu rušila.
Súhlasím od slova do slova s komentárom užívateľky Hanka_Bohmova. Údajne Mann začal knihu písať niekedy v roku 1910 a ten úvod, ktorý vytvoril, je podnetný a skvelý. Potom sa k tomu vrátil na starobu o 40 rokov neskôr a nadviazal síce, aby to fungovalo, ale postupne úvahy vypúšťal, až z toho v závere zostal už len Fanfán Tulipán. Vždy som chcel od Manna čítať tri knihy: Doktora Fausta, Smrť v Benátkach a Kúzelný vrch. Zhodou náhod (knihy do vlaku) som sa ale dostal najprv k tejto. Kiežby sa to nestalo.
Začátek je fascinující, čirý ego-centrismus deformující pojmy a myšlenky, které se dostanou do jeho sféry. Bohužel tenhle zajímavý tón se časem ředí a ředí, pozornost i vyznění se posouvají a ústí do satiry, které mi připadala... no, nijak zvlášť objevná.
Nemožnost přečíst si pokračování zamrzí. I přesto to byla zábavná exkurze několika městy západní Evropy a také několika srdcí krásných žen. Od psychologického románu, jak se uvádí na začátku anotace, jsem čekal něco jiného, snad poněkud komplikovanějšího, příběh však vynikal svou přímočarostí, která se dostavila po lehce zmatečném úvodu. Pak už nám Felix Krull ukazoval své umění mluvit a okouzlovat ženy pouhou přítomností. Vážně škoda, že Thomas Mann opustil svět, když vlastně teprve začínala velká cesta jeho hochštaplera. I tak má cenu si knihu přečíst, Thomas Mann mě snadno přesvědčil.
Zpočátku jsem si myslel, že knihu nedočtu, poněvadž počáteční strany byly těžké na čtení, ale časem přešel autor k "standardnímu" stylu, který se dobře četl.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Vzdělání nenabýváme otupující robotou a dřinou, nýbrž je darem svobody a vnější zahálky; nedobýváme ho, vdechujeme ho; pracují pro ně skryté nástroje, tajná píle smyslů a ducha, která je v dokonalém souladu se zdánlivě úplným lenošením, usiluje každičkou hodinu o jeho statky a dalo by se snad i říci, že vyvolenému přichází ve spánku. Ovšem abychom se vzdělali, musíme být z tvárného materiálu. Nikdo se nezmocní ničeho, co v něm není od narození, a co je ti cizí, to nemůžeš požadovat. Kdo je utvořen z horšího těsta, vzdělání nenabude; kdo si je osvojil, nebyl nikdy neotesaně hrubý.
Krása je svobodný majetek srdce. Nemůže zabránit citu, který vzbuzuje, ani nemůže zakázat, aby se někdo pokusil ji zpodobnit.
Milé, rozdováděné, ale to by to nebyl Mann, kdyby ke konci taškařice neustoupily předlouhým (a občas pekelně nudným) polemikám o vývoji člověka. Holt je znát časová prodleva mezi jednotlivými částmi. Ale i přesto (!!!) kniha Mannovi upevnila jedno z prvních míst v mém osobním seznamu oblíbených spisovatelů.
Geniální práce s jazykem, opravdové mistrovské dílo. Je obrovská škoda, že Mann nestihl dopsat další pokračování.
Dovolte, abych se přidal ku chvále posledního díla legendárního autora, včetně povzdechu nad tím, že je nedopsáno - mnohé je naznačeno a opravdu zamrzí, když nastane konec...
První kniha od Thomase Manna, kterou jsem četla. Nezklamala. Dobře se mi četla a musím uznat, že i konec je dobrý. Určitě doporučuji!
Román je tak obecně známý, že pokládám za zbytečné k němu cokoliv dodávat. Snad jen malou pikantnost. Byl s největší pravděpodobností inspirován knihami, vydanými skutečným mezinárodním podvodníkem a hotelovým zlodějem Georgesem Manolescu, jehož osobnost, názory a filozofie podvodu jej natolik zaujaly, že je později použil při vytváření postavy Felixe – plyne to z písemných podkladů, nalezených v jeho pozůstalosti.
Kniha má dle mého soudu jedinou, zato však nevratnou chybu. Mann zemřel dřív, než ji stačil dokončit, máme k dispozici pouze 1 část. Co se dá dělat, díky alespoň za to.
Autorovy další knížky
| 1975 |  Kouzelný vrch |
| 1980 | Buddenbrookovi |
| 1973 |  Smrt v Benátkách |
| 1956 | Mario a kouzelník |
| 1961 | Doktor Faustus |
Začátek trošku náročnější, pak se rozjede takový trochu švejk, ale s krásnou mluvou, pak, ačkoliv nejsem žádný literát je skutečně poznat změna, začínají mluvit a filozofovat jiné osoby a i dost překvapivý zvrat v ději. To mě pak již trochu méně táhlo. Každopádně příjemné překvapení a příjemné čtivo (oproti například Kouzelnému vrchu, která jsem odložil dost brzy).