Zpověď kleptomanky
Florence Noiville
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/434462/bmid_zpoved-kleptomanky-bk5-434462.jpg
3
86
86
Valentine de Lestrange je úspěšnou znalkyní současného výtvarného umění. Žije v bezdětném manželství se zámožným bankéřem, který nyní zastává post ministra financí. Je totiž dobrým přítelem nového prezidenta republiky… Valentine vzpomíná na své dětství, kdy se začala bavit drobnými krádežemi. Spisovatelka důmyslně popisuje váhání své hrdinky v obchodech s luxusním zbožím, které by si mohla samozřejmě koupit, ale zcizování věcí jí přináší radost a vzrušení. Nedovede se ovládnout! Pak je však sama okradena a při tom přijde na zvláštní věc: její manžel ji nechává sledovat a ukradené věci za ni vždy uhradí. Svět, mnoho let příjemný a bezstarostný, najednou dostává pořádné trhliny…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , OdeonOriginální název:
Confessions d'une cleptomane, 2018
více info...
Přidat komentář
Zaprvé; musím upřímně říct že se mi to dobře četlo. Zadruhé se mi líbilo, jak dobře je vysvětlen problém kleptomanie. Hlavní postava Valentine je podstatě chudák ženská- její neustálý pocit někde něco vzít je silnější než cokoli jiného.
Celkově to byla zajímavá sonda do života bohaté ženy, která má jednu malou chybičku; musí jednou za čas něco ukrást.
Téma zajímavé, ale napsáno je to tak nějak klopotně, suchopárně. Jako by se autorka nemohla rozhodnout, jestli píše beletrii nebo odborný text o kleptomanii. Můj dojem: než autorka začala psát, udělala si podrobné rešerše o kleptomanii. Pak jí asi připadalo, že příběh má moc krátký, a tak se rozhodla ho nafouknout tím vším, co si o kleptomanii zjistila. Pro mě zklamání, dalo se to napsat mnohem líp, přitom některé dějové pasáže jsou fajn...
zajímavé téma, ale závěr mě opravdu hodně zklamal, jak píše Jorgito níže: zpraseno pro happy end
Souběžně s tím, jak čeští muži přestávají číst knihy, pokud je tedy někdy vůbec masověji četli, rapidně stoupá podíl knih od spisovatelek v naší okresní knihovně, a klesá podíl spisovatelů. Jakkoli jsem pro emancipaci ve všem, kde je to možné, obávám se, že někdy je to na škodu, protože zatím jdou některé věci jako fotbal, skládání symfonií nebo psaní románů lépe mužům, a to rozhodně nejsem žádný macho. (Odborné literatury se to netýká, tam je kvalita vyrovnaná, a rozdíl bych nepoznal. Třeba ale někdy přijdou kvóty shora, a budu si muset pěkně půjčovat knihy genderově vyváženě. Číst je nebudu.) Snažím se jít s dobou, a občas - přiznám se, že z nouze - po románu od spisovatelky sáhnu, ale zatím se moc nechytám, a ani dosud nemám žádnou oblíbenou spisovatelku (ano, ani hvězdná Rowlingová u mě neprošla), jenom některá díla některých spisovatelek hodnotím jako vynikající. Také k této knize mám výhrady, ačkoli téma je rozhodně zajímavé. Francouzka je však rozhodně mohla pojmout francouzštěji, tedy svižněji a lehčeji, ostatně téma k tomu samo vybízí; s těžkopádností se kleptomanie dlouho provozovat nedá. Odborné pasáže jsou pak už úplně mimo. Ale přiznám se, že po přečtení této kleptomanské příručky mám chuť si to také vyzkoušet, a něco si zkusit šlohnout. Asi odolám, ale za některé čtenářky bych ruku do ohně nedal... (:-))
Bohužel v konkurenci spoluobčanů De Vigan a Michel Houellebecq je Noiville, a její první český překlad, pohou třetí ligou francouzské oblasti, taková předměstská soutěž v Paříži (sorry za sportovní přirovnání)...konec knihy už je vyloženě hloupý rádoby americký Hollywood...
Kniha mě bavila. Přiblížila svět lidí s touto nutkavou potřebou. Velmi zajímavý konec.
V knize nehraje prim děj, ale téma, a to kleptomanie, ale mnoho z toho se dá vztáhnout na závislost jako takovou. Autorka příběh napasovala na postavu Valentine, aby demonstrovala myšlení kleptomanů, jejich potíží, života, a toho, co se děje v mozku. Naznačuje taky dědičnost a ve chvíli, kdy Valentine o své závislosti vyhledává informace, své poznatky předkládá i čtenáři.
Zpověď kleptomanky je útlá kniha a spíše jednohubka, rozhodně, ale stojí za přečtení, pokud ovšem nehledáte silný příběh.
Je to vtip - k tomu ne moc dobře napsaný vtip. Ale díky za to téma a zařazení kleptomanie do širšího rámce závislostí jako takových.
Psychologická studie kleptomanie aneb sto padesát stránek v hlavě lehce znuděné dámy s trochu zvláštním koníčkem. Zpověď kleptomanky mě v první půli, tedy "pouhém" líčení jednotlivých zlodějských zážitků, bavila daleko víc než v druhé, mnohem dějovější linii s tak trochu očekávatelným zvratem. Navíc jednání jedné z postav, které byla ukradena peněženka (nechci spoilerovat, tak jen takhle neurčitě) je mírně řečeno těžko uvěřitelné. A mínusem je i lehce těžkopádný překlad, kde se občas objeví výraz, který do toku vyprávění ani náhodou nepasuje, což je škoda při tom všem vynalézavém hledání ekvivalentů za slovo "krádež", které Valentine nemá ráda.
Daleko nejsilnější jsou okamžiky popisů prožitků při krádežích, vzrušení, napětí, pocit, že Valentine konečně aspoň na chvíli žije a po úspěšné čórce prožívá "mozkový orgasmus", pro ně si román stojí za to přečíst.
Jelikož je celý děj dost velmi subjektivně nahlížen jen a pouze očima hlavní postavy, je dost důležité, jaký si k ní kdo vybuduje vztah. Tady jsem na vážkách - podle popisu byla tahle pětapadesátiletá rusovláska zajímavá a typicky francouzská, jenže když se někdo jmenuje Lestrangeová a přímo v knize je i odkaz na Harryho Pottera, těžko v ní nevidět právě Belatrix Lestrangeovou. Svým chováním by tomu místy i odpovídala... Při krádežích jsme jí fandil, ale v závěru už to bylo složité - třebaže sama mezi řečí přiznává, jak od toho kterého milence dostávala luxusní dárky, představa, že by i její manžel mohl mít milenku, ji rozzuří. Což je asi - přiznejme si - realistické, ale malinko pokrytecké :)
Bylo by určitě zajímavé srovnat kleptomanii s popisem třeba erotomanie v dalších knihách Florence Noiville, kde se autorka zabývá jinými psychickými závislostmi, ale francouzsky nevládnu, bohužel... tak třeba ještě někdy v češtině.
Štítky knihy
francouzská literatura tajemství kleptomanie
Zpověď kleptomanky
Žádný hluboký příběh, ale spousta informací o této závislosti na relativně malém prostoru , což oceňuji. Děj také zaujal, včetně konce. Nebyl to úplně promarněný čas.