Milan Kundera: Psát, jak směšný nápad! přehled

06.09.2024

Když se Florence Noiville, francouzská spisovatelka a novinářka, v roce 1961 narodila, bylo Milanu Kunderovi (1929 - 2023), českému spisovateli a pedagogovi na FAMU, 32 let a měl za sebou tři knížky básní, Člověk zahrada širá, Poslední máj a Monology, vančurovskou esej Umění románu a pracoval na první divadelní hře Majitelé klíčů, která byla uvedena o rok později. Někdy v té době napsal také svoji první povídku z budoucího cyklu Směšné lásky, v níž našel svůj pravý tón, ale ještě měl daleko do slavného a překládaného romanopisce, kterým se stal po vydání prvního románu Žert (1967) a především pak po svém odchodu do Francie v roce 1975.
Florence Noiville vystudovala obchodní školu a obchodní právo, ale z finančního sektoru brzy utekla k tomu, co ji vždy lákalo a zajímalo víc, k psaní a literatuře. Od roku 1994 působí jako redaktorka deníku Le Monde a editorka jeho literární přílohy. Napsala několik knih pro děti, čtyři romány (česky z nich vyšla v roce 2020 Zpověď kleptomanky) a biografie Isaaca Bashevise Singera a Niny Simone. Mezitím se díky své práci pro Le Monde seznámila s Milanem Kunderou už jako slavným spisovatelem a starým mužem a s jeho ženou Věrou a spřátelili se. Na knize o Kunderovi pracovala na sklonku spisovatelova života a s vědomím Kunderových a nazvala ji Milan Kundera – Psát, jak směšný nápad! Ve Francii vyšla vloni ještě před Kunderovou smrtí. Jde o osobně laděný autorův portrét, o autorčiny vzpomínky na setkávání s Kunderovými, o procházku Kunderovým životem a dílem a také po místech spojených s jeho životem. Nečekejme proto zcela objektivní a už vůbec ne vyčerpávající životopis, ale ani nějaké pikantnosti a tajnosti z jeho života a naprosto ne jednostranně negativně vyznívající portrét jako od Jana Nováka v jeho kontroverzní biografii. Z knihy Florence Noiville je znát její obdiv ke Kunderovi i jeho ženě, znalost jeho díla i orientace v problematice kolem jeho minulosti, kolem překladů nebo kolem vztahu k rodnému Československu, k Brnu a k Praze.
Autorka mluvila s řadou lidí, kteří Kunderu znali, s Karlem Steigerwaldem, Milanem Uhdem, Milošem Štědroněm, Tomášem Kubíčkem, Miroslavem Balaštíkem, Alainem Finkielkrautem a dalšími nebo s jeho českou překladatelkou Annou Kareninovou. V krátkých kapitolkách střídavě vypráví o zásadních událostech Kunderova života, o vztahu k otci, o působení na FAMU, o odchodu do Francie; reflektuje jeho romány a navštěvuje místa jeho života. Něco málo odhalí z jeho soukromí, ale je decentní i tam, kde musí zmínit, jak v posledním období bylo jeho zdraví čím dál chatrnější, jak zapomínal, jak se o něj obětavě starala manželka. Knihu doprovází řada fotografií, Kunderových kreseb na obálky jeho knih a dokonce notový záznam klavírní skladby, kterou Kundera složil jako čtrnáctiletý.