Milan Kundera: Psát, jak směšný nápad!
Florence Noiville
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542937/bmid_milan-kundera-psat-jak-smesny-napad.jpg
4
7
7
Slavný český spisovatel v osobním portrétu francouzské novinářky Florence Noiville se s Milanem Kunderou seznámila až v jeho zralém věku — v době, kdy se už léta vyhýbal médiím, dávno za sebe nechal mluvit pouze své dílo a svět si užíval coby všímavý pozorovatel a pozorný společník. Během návštěv u spisovatele doma, schůzek v kavárnách a společných večeří, z vyprávění manželky Věry a jeho přátel stejně jako při četbě jeho knih tak před autorkou vyvstával proměnlivý obraz Milana Kundery: každý nový detail z jeho díla, nostalgické zastavení nebo nečekaná poznámka jej nasvěcovaly z jiného úhlu, podtrhávaly jeho spletitý život i komplexní umělecký odkaz. V proudu vzpomínek, literárních výletů, historického kontextu, fotografií a úvah tak před čtenářem vyvstává mnohovrstevnatý literární portrét výjimečného člověka, v němž se Florence Noiville pokouší zachytit jeho odkaz i odraz — psaním. „Jak směšný nápad!“ glosoval to sám Milan Kundera.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2024 , HostOriginální název:
Milan Kundera. "Écrire, quelle drôle d'idée !", 2023
více info...
Přidat komentář
Přijde mi to jako včera, co jsem dočetla Nesnesitelnou lehkost bytí. Pamatuji si, kolik pocitů a myšlenek se ve mně střídalo, kolik vět jsem musela číst víckrát, protože mi pokaždé dávaly úplně jiný význam.
Milan Kundera je pro mě spisovatel s velkým S. Jeho knihy donutí člověka k zamyšlení a ke kladení si otázek. Proto, když jsem uviděla tuto knihu, zákonitě musela skončit u mě na nočním stolku.
Tato biografie si mě po několika kapitolách absolutně získala. Zahrnuje vyprávění o Kunderově dětství, působení na FAMU, odchodu do exilu, o jeho tvorbě a myšlenkách, které ji provázely, o jeho lásce k Česku, ale i o jeho nelehkém životním konci. V biografii nechybí ani spousta fotografií, zápisků či kreseb, téměř na každé druhé straně čeká na čtenáře překvapení.
Jde o skvělé čtení, nevšední, takové, na které obtížně zapomenete. Pokud máte rádi Kunderovu tvorbu, myslím, že by Vás tato biografie mohla nadchnout, stejně jako mě.
Když se Florence Noiville, francouzská spisovatelka a novinářka, v roce 1961 narodila, bylo Milanu Kunderovi (1929 - 2023), českému spisovateli a pedagogovi na FAMU, 32 let a měl za sebou tři knížky básní, Člověk zahrada širá, Poslední máj a Monology, vančurovskou esej Umění románu a pracoval na první divadelní hře Majitelé klíčů, která byla uvedena o rok později. Někdy v té době napsal také svoji první povídku z budoucího cyklu Směšné lásky, v níž našel svůj pravý tón, ale ještě měl daleko do slavného a překládaného romanopisce, kterým se stal po vydání prvního románu Žert (1967) a především pak po svém odchodu do Francie v roce 1975.
Florence Noiville vystudovala obchodní školu a obchodní právo, ale z finančního sektoru brzy utekla k tomu, co ji vždy lákalo a zajímalo víc, k psaní a literatuře. Od roku 1994 působí jako redaktorka deníku Le Monde a editorka jeho literární přílohy. Napsala několik knih pro děti, čtyři romány (česky z nich vyšla v roce 2020 Zpověď kleptomanky) a biografie Isaaca Bashevise Singera a Niny Simone. Mezitím se díky své práci pro Le Monde seznámila s Milanem Kunderou už jako slavným spisovatelem a starým mužem a s jeho ženou Věrou a spřátelili se. Na knize o Kunderovi pracovala na sklonku spisovatelova života a s vědomím Kunderových a nazvala ji Milan Kundera – Psát, jak směšný nápad! Ve Francii vyšla vloni ještě před Kunderovou smrtí. Jde o osobně laděný autorův portrét, o autorčiny vzpomínky na setkávání s Kunderovými, o procházku Kunderovým životem a dílem a také po místech spojených s jeho životem. Nečekejme proto zcela objektivní a už vůbec ne vyčerpávající životopis, ale ani nějaké pikantnosti a tajnosti z jeho života a naprosto ne jednostranně negativně vyznívající portrét jako od Jana Nováka v jeho kontroverzní biografii. Z knihy Florence Noiville je znát její obdiv ke Kunderovi i jeho ženě, znalost jeho díla i orientace v problematice kolem jeho minulosti, kolem překladů nebo kolem vztahu k rodnému Československu, k Brnu a k Praze.
Autorka mluvila s řadou lidí, kteří Kunderu znali, s Karlem Steigerwaldem, Milanem Uhdem, Milošem Štědroněm, Tomášem Kubíčkem, Miroslavem Balaštíkem, Alainem Finkielkrautem a dalšími nebo s jeho českou překladatelkou Annou Kareninovou. V krátkých kapitolkách střídavě vypráví o zásadních událostech Kunderova života, o vztahu k otci, o působení na FAMU, o odchodu do Francie; reflektuje jeho romány a navštěvuje místa jeho života. Něco málo odhalí z jeho soukromí, ale je decentní i tam, kde musí zmínit, jak v posledním období bylo jeho zdraví čím dál chatrnější, jak zapomínal, jak se o něj obětavě starala manželka. Knihu doprovází řada fotografií, Kunderových kreseb na obálky jeho knih a dokonce notový záznam klavírní skladby, kterou Kundera složil jako čtrnáctiletý.
Milan Kundera: Psát, jak směšný nápad!
Pohled na Kunderu jinak; ale jak, hned se ptám? Tato kniha byla směsicí životopisu (který Kundera bytostně nesnášel), vzpomínek a prolínání jeho děl. Nebyl to však typický životopis, především ne typický pro Čecha. Autorka celkem zevrubně popisuje politickou situaci období 60. let a následnou normalizaci. Ano, staví si půdu pro líčení Kunderova života, především následné emigrace.
Přiznejme si to, Kundera vytvořil mýtus, který všechny zajímá; vytvořil ho především tím, že chtěl, aby žilo pouze jeho dílo, ne autor. Už jen tato skutečnost musí nutit čtenáře, aby se o něj více zajímal.
Nech žije Kunderovo dílo! Ale...pro mě byla velmi zajímavá část, kdy a jak se Kunderovi rozhodli emigrovat. Jen se na moment vžijte do této situace. Kdo se odstěhoval z rodné země/ chtěl odstěhovat, pochopí.
Není to klasický životopis...díky za to!