Zpověď královny Elišky
Veronika Zajíčková
Románový životopis české královny Elišky Přemyslovny, manželky Jana Lucemburského, líčí jejími ústy celý život od útlého dětství až do chvíle, kdy ve věku pouhých třiatřiceti let umírá roku 1330 v domě svého bratra, vyšehradského probošta Jana Volka. Autorka v klasickém historickém příběhu vytvořila netradiční postavu zajímavé ženy, která se v životě plném dramatických zvratů projevila jako bystrá a inteligentní osobnost, snažící se prostřednictvím svých přátel zasáhnout i do politického života země. V osobním životě musela překonat mnoho trpkých okamžiků, nepřátelství a osudových ztrát ať již ve veřejném životě, nebo v problematickém manželství s Janem Lucemburským. V tomto rámci se autorka také hodně věnuje postavám dvou dalších mužů, kteří hráli v Eliščině životě podstatnou roli - Jindřichu z Lipé, příteli a později protivníkovi v boji o moc, a Vilémovi z Valdeka, její zakázané lásce. Knihu uzavírá seznam osob a autorčin historický doslov. Eliška Přemyslovna - česká královna, ctěná i zatracovaná, milovaná i pomlouvaná už po sedm staletí. Bojovnice, pokorná křesťanka, žena. Román nás vrací do dne 28. 9. 1330, kdy Eliška umírá a vzpomíná. Na muže svého života - obdivovaného otce Václava, manžela Jana, který se k ní zoufale nehodil, Jindřich z Lipé, přítele a později soupeře o moc, a na Viléma z Valdeka, kterého milovala. S nadhledem a trochou cynismu líčí svůj prohraný politický boj, bouřlivé manželství, zakázanou lásku a nakonec smíření a odpuštění.... celý text
Přidat komentář
Nádherná kniha, kdyby se to opravdu takto stalo, bylo by to docela pěkné. Kniha má čtivý jazyk, řekla bych, že až současný. Někdy i velmi peprně okořeněný, ale vůbec to není na škodu. Miluji osobu Elišky Přemyslovny a její dobu a tato kniha to jen potvrzuje. Autorka příběh staví na reálných postavách, událostech a jednáních, které se dochovaly v kronikách a dochovaných dokumentech z té doby. A moc se mi líbilo, že je to psáno z pohledu Elišky. Podle mě je to, takový malý životopis o jedné velké ženě a jejích životních útrapách, štěstích a odpuštění. Co všechno udělá česká princezna a pokračovatelka rodu, aby uchovala odkaz svých předků, svého otce a dědy?
Takže... Ze 100% motivů v textu je: 60% - Petr Žitavský a historická literatura faktu, 15% Ludmila Vaňková a První muž království, 15% Oldřich Daněk a film Královský omyl, 10% (možná méně) vlastní vklad autorky. Zvolená forma retrospektivního vzpomínání na končící život neumožňuje dramatický popis událostí nebo podrobnější líčení některých epizod, a všichni jsou (pravděpodobně vzdor realitě) v podstatě slušní a hodní, jen si občas házejí klacky pod nohy (ale i to dělají až poté, co si navzájem vysvětlí své motivace). Jazyk vyprávění je moderní, s dnešními hovorovými, místy i vulgárními výrazy nesedícími do popisované doby a k dané sociální vrstvě, což působí dost rušivě. V podstatě se jedná o biografickou literaturu volněji nakládající s fakty, nic nového mi kniha nepřinesla (krom splněného tématu do knižní výzvy) a ani mě moc nebavila. 2,5 hvězdičky.