Zpověď na konci cesty
Miroslav Horníček , Jan Hůla
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70476/bmid_zpoved-na-konci-cesty-g1w-70476.jpg
4
13
13
Miroslav Horníček u zpovědi na konci cesty. V rozhovoru vedeném Janem Hůlou se autor vrací k létům zralým i nezralým, k osobnostem, s nimiž se na své cestě životem setkal a ke svým trvalým láskám - herectví a výtvarnému umění. Ačkoliv má být tato knížka jakýmsi odkazem na rozloučenou, je psána s humorem charakteristickým pro spolutvůrce slavných forbín a tvůrce oblíbených Hovorů H.... celý text
Přidat komentář
S komentářem mám poněkud problém. Ta kniha se skutečně nepovedla, ale rozhodně ne díky MH. Nechápu to opakování. To si to před tiskem nikdo nepřečetl? Šlo snad o slíbený počet stran? Je to škoda, ale jsem nakonec rád, že jsem si ji přečetl, neboť jsem si připomněl mnohé a zároveň se i pár nových věcí dozvěděl.
Spoiler!
Například o jeho vycházkové hůlce, jeho jediném psovi (historka u Werichů je parádní), o plzeňském pivu, kolážích... Ty čtyři hvězdy jsou právě za toto.
Nepovedená kniha. Bez viny pana Horníčka. Jde o rozhovor publicisty Jana Hůly s hercem, který proslul zejména ve svých "ONE MAN SHOW" kam si zval své přátele a známé osobnosti. Poslední z 22 knih M.H. činí dojem, že byla psána spíše pro peníze. A styl rozhovoru tomu odpovídá (viz komentář marka 2800 níže).
Osobně mne zaujala otázka jedné paní, že herce viděla ve hře A.Zápotockého : Vstanou noví bojovníci, kde pobíhal po jevišti s rudým praporem a to sledovalo v hledišti cca dvacet diváků.
Pan Horníček oponuje. Prý na tuto hru bylo vždy vyprodáno, protože šlo o organizované zájezdy ROH, protože autorem byl tehdejší předseda vlády, pozdější prezident....
Hm, hm - tak nevím . Pamatuji se, že organizované zájezdy začínaly po příjezdu do Prahy nákupy a delším posezením mužské části v pražských hospůdkách...
Kniha napsaná formou otázek a odpovědí. Laskavý humor Horníčka potěší.
Setkala jsem se s ním osobně, ale to mi bylo 20...
Velmi špatně udělaná kniha. Proti Horníčkovým vzpomínkám vůbec nic, ale, nehledě na to, že Horníčkovi fanoušci většinu vyjádření už znají odjinud; proč se ty samé věci opakují na různých místech několikrát? Celá kniha působí dojmem, že vznikla na základě série rozhovorů, které ale spoluautor neuznal za vhodné odpovědně zrevidovat a uspořádat, tak aby tu bylo přehlednější tématické členění a dojem celku, který jde odněkud někam a nějak graduje.
S panem Horníčkem jsem se setkal při jakési neoficiální akci v Kytlicích. Tam dokonale předvedl rozdělení na své velké JÁ a my ostatní. Proto se dám ze slušnosti jen jednu hvězdu, jeho zpověď v této knize má totiž velice podobný styl.