Zpověď tajného biskupa
Jan Konzal , Bob Fliedr (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/163621/bmid_zpoved-tajneho-biskupa-163621.jpg
3
5
5
Rozhovor s originální postavou současné české církve tajně vysvěceným katolickým biskupem Janem Konzalem. Neformální a poutavá výpověď Jana Konzala odkrývá jeho životní osudy, popisuje život tzv. skryté církve u nás a je zamyšlením nad katolickou církví v současné české společnosti a ve světě.
Přidat komentář
Kdyby rozhovor byl veden citliveji, vice do hloubky a nebyla v nem zjevna snaha po hledani senzace a kontrocetze, mohla by to byt skutecne hluboka duchovni kniha mapujici originalni a inspirujici duchovni svet. Moc bych stala o osobni duchovni rozhovory s panem Konzalem... skoda nevyuziteho potencialu. Ale I tak, myslim, stoji za precteni a zamysleni.
Janu Konzalovi bych za skvostné odpovědi s klidem udělila víc jak pět hvězdiček, ale samotnému rozhovoru – to nejde. Nedojít silou vůle do tří pětin knihy, se znechucením bych ji nejraději odhodila. Takhle se dobré rozhovory nedělají. (Jaké zděšení, když v anotaci na zadní straně knihy objevíte, že autor je redaktorem Lidových novin!) A to říkám dobré rozhovory, ani nesměřuji na výbornou. Začátek knihy na mě působí dojmem, že si autor našel výčet nejožehavějších témat v rámci dobového pozadí a postupně na ně Janu Konzalovi kladl otázky – hlavně aby neporušil schéma, které si dopředu připravil. Zajímavé odpovědi, které stojí za to rozvinout se namísto toho useknout banální otázkou typu: "Jezdíte rád na kole?" Vůbec to na mě působí dojmem neprotříděnosti a halabala navršení. Klidně bych byla pro celkovou kvalitu pro ten rozhovor zkrátit. Jan Konzal má co říci, a dokonce má mít co říci, jeho odpovědi oslovují člověka už jen pro tu lidskost a moudrost, která z nich vyvěrá a jejich celkový charakter. Dodatečná finální redakce Portálu, která nerozlišuje ani pomlčky od spojovníků, dojem z díla moc nevylepší. Chápala bych takové odflinknutí u knížky, která se musí v rámci okolností vydat do týdne, ale tahle si zasloužila pečlivější přípravu, už jen z úcty k člověku se kterým je rozhovor veden.
Ty dvě hvězdičky tedy alespoň za zachycení myšlenek Jana Konzala.
Zpočátku jsem se vnořovala do jednotlivých dotazů a odpovědí a i když se mi někdy pozdávalo, že dotazující skáče z tématu na tématu a sem tam udělá docela nelogickou odbočku, chytala jsem se. Pak ale nastal zlom a já měla dojem, že jsem si před čtením tohoto rozhovoru měla přečíst církevní dějiny 50.-80. let, protože i když mi uváděná jména jsou známá nebo aspoň povědomá, stál přede mnou dost velký otazník, co se vlastně dělo. Ale jo, dobré...