Zpověď: Z děcáku až na přehlídková mola
Veronika Kašáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/231672/bmid_zpoved-z-decaku-az-na-prehlidkova-m-231672.jpg
4
215
215
Tato zpověď byla napsána z touhy změnit svět k lepšímu. Pokusit se alespoň maličkou troškou přispět k tomu, aby třeba i jen pár dětí bylo šťastnějších, a to je zatraceně dobrý důvod, proč tuhle knihu vydat a číst. A vlastními slovy autorky: „Jsem přesvědčená, že jsem byla v dětském domově a prožila všechny ty okamžiky právě proto, abych dnes mohla pochopit ostatní opuštěné děti a abych jim mohla nabídnout pomoc, jsem jedna z nich, a i když existují nepochybně děti, které mají silnější příběhy nebo smutnější, tak věřím v to, že má kniha zvedne ze židle třeba i jen jedno dítě a řekne si: ‚Nezáleží na tom, kdo je má matka či otec, záleží na tom, KDO JSEM JÁ!‘“ Veronika je dnes mladou ženou, na které byste jen těžko poznali, jakým životem si prošla. Po několika krušných letech s matkou narkomankou se ocitla v dětském domově, kde prožila celé dětství i dospívání. Umíte si představit, jaké to je? Být neustále v kolektivu dalších dětí, čekat, jestli si pro vás máma nebo táta nepřijde, pochybovat, jestli vás má vůbec někdo rád, pochybovat o sobě a jestli to, že jste v dětském domově, jste náhodou nezavinili vy sami? Ale tahle kniha není jen o tom, jak to mají opuštěné děti těžké, je také o naději a o tom, že když víte, co chcete, můžou se vám sny splnit, protože Veronika si své sny plní, i když měla čtyřku z fyziky.... celý text
Přidat komentář
Zajímavé čtení. Autorka měla štěstí na kamarády, když už neměla lehký start.
#prvniprectenaknihavmesicidubna2024
Zajímavé čtení, líbil se mi hlavně začátek knihy, kde Veronika popisuje, jaké podmínky měla v původní rodině. Určitě to měli s bratrem velmi složité. Veronika na mě působí moc sympaticky.
Kniha se mi velice líbila, je velmi čtivá. Přečetla jsem ji za dva dny....doporučuji.
Velmi zajímavý životní příběh Veroniky. Osud se s ní nemazlil, mnohokrát ji srazil na kolena. Přesto se vždy dokázala zvednout a k vytouženým cílům dojít. A hlavně, přestože ji v dětství měla minimálně, rozdává lásku všem kolem sebe. Za mě je Veronika krásná žena se srdcem na správným místě. Klobouk dolů.
Ovšem styl psaní, kde se preskakuje, vrací a témata se překrývají, mně připadá spíš jako slohova práce.
Tuto knihu mám přečtenou.
Je to velmi smutný příběh. Avšak tyto
příběhy jsou součástí dnešního světa.
Sám jsem z DD, takže jsem věděl, co
paní Kašáková musela zažít.
Velmi mě ale zaujala, že chce pomáhat ostatním dětem, co vyjdou z DD.
Založila nadaci, která pomáhá těmto
Dětem vyjít do života.
Velmi si této ženy vážím.
Tuto audioknihu jsem zvládla za jeden den, nešlo se od ní odtrhnout. Silný příběh napsaný srdcem. Děkuji, Verunko.
Ještě musím vyzdvihnout naprosto úžasnou interpretaci knihy Jitkou Ježkovou, která zážitek posunula ještě o level výše. Ráda se ke knížce časem vrátím.
Velmi smutný příběh malé holčičky, ze které vyrostla úspěšná žena. Kniha chytne za srdce. Veronika do ní dala kus sebe. Je psána hodně jednoduše se spoustou chyb, ale v tomto případě byl důležitý obsah (kritiku si zaslouží redaktor, který svou práci odflákl, nikoliv Veronika). Veronika má můj obdiv, tolikrát spadnout na dno a pokaždé se zvednout. Musí být úžasná žena.
Příběh velmi zajímavý, smutný, ale zároveň i inspirující a obohacující. Z literárního hlediska samozřejmě žádný skvost, jazykovou korekturu bych dala povinně, ale nedá se nic dělat. Každopádně velmi čtivý, pokorný kousek, který jsem měla zvládnutý během chvilky a těšila se na něj.
Veronika je sympatická a krásná holka. Prožila si těžké věci a zřejmě se dlouho prala sama se sebou metodou pokus-omyl. Ale to je v pohodě, to tak máme i my, co jsme vyrůstali s rodiči ;-) Na knize je vidět, že ji psal laik, skáče, témata se prolínají a informace opakují, ale jestli to má hodnotu pro ni samotnou jako nástroj sebereflexe a smíření se s osudem, tak to splnilo účel. Bylo mi velmi líto, že dostala další životní kopanec v podobě nemoci syna. Držím pěsti!
Poslechnuto jako audiokniha. Veroničin životná příběh mě zaujal a obdivuji, že se z toho všeho dokázala vyhrabat. I když kdo ví, jak by dopadla, kdyby kolem sebe neměla ty správné lidi. Veronika působí strašně naivně, možná je to tím, kde vyrůstala. Je smutné, jak nepřipravené na život děti odcházejí z dětských domovů.
Knize by prospěla korektura.
Moje milovaná Verunka a její úžasné pozitivní myšlení a vyrovnanost, která na vás dýchne, kdykoli si pustíte nějaký rozhovor s ní. Tuhle knížku jsem si chtěla přečíst už dlouho, protože je to teď tak trochu "moje téma". Verča je důkazem, že nezáleží na tom, jestli vyrostete v úplné rodině nebo v dětském domově, je jen na vás, jaký z vás bude člověk. Toto poselství Verča chce svou knihou předat a taky to, že nezáleží na tom, jaké zkoušky si pro vás život připravil, ale na tom, jak se k nim postavíte.
Verunka popisuje svoje dospívání v dětském domově, vztahy s biologickou rodinou, hledání vztahu k sobě samé a taky svoji cestu za vytouženou korunkou Miss i to, jak nakonec pochopila, že vše, co nás v životě potká, je pro naše dobro a něco nás to má naučit i když to nakonec není třeba tak, jak jsme si to vysnili.
Důležité ale je si udržet vždy a za každých okolností pozitivní myšlení a víru v sebe, protože pro sebe jsme tady celý svůj život a byla by škoda tento náš důležitý vztah promarnit. Proto je důležité se každý den učit mít se rád a příjmout i to, co na sobě rádi nemáme.
Je pro mě neuvěřitelné, že Verča je jen o rok mladší než já a přitom se naše životy v mnoha ohledech tolik liší a zároveň se naše cesty v mnoha ohledech taky potkávají. Moc jí přeju, ať najde štěstí ve své rodině a v jejím nádherném chlapečkovi a ať ji to štěstí už neopustí.
Nemůžu se dočkat na druhou knížku Verunky, která je psaná tak, že je doslova lékem pro moji utrápenou duši.
Chomutov není zase až tak velký,proto mě příběh holčiny z děcáku,která vyrostla ve vesnici kousek od města,kde jsem i já prožila své dětství hodně zajímal,aneb když tví přátelé kamarádí s Veronikou a chceš se dozvědět víc…
Obdivuji Veroniku za její sílu, za její optimismus a její víru v život. Obdivuhodný skutečný příběh z našeho českého prostředí o tom, jak Veronika vyrůstala v dětském domově, o svých ne zrovna nejlepších rodičích, o svém boji v reálném světě, o modelingu a hlavně o vyrovnání se se vším, co jí potkalo. Velmi upřímné a smutné čtení, které za to ale určitě stojí!
Mám pouze jako audio, ale velmi se mi líbil příběh a opravdová zpověď. Příjemně zpracováno a obdivuji autorku, že vše tak zvládla a hlavně se o svůj příběh, (který asi nejen mně pomohl aspoň trochu pochopit nelehký život mladých lidí, kteří opouští DD a jak jsou lehce zmanipulovatelní) podělit.
Upřímná zpověď i životě v dětském domově. Lehké a čtivé. Může být příkladem pro děti z dětských domovů.
I přes nelehké dětství dokázala Veronika dojít si ke štěstí svojí vůlí. Také má štěstí na nápomocné lidí kolem sebe a myslím, že dokáže rozdávat lásku a nejen jí přijímat. Přeji jí, ať už jí čeká krásná a bezstarostná budoucnost ve velké a milující rodině.
Zdrcující je upřímná a otevřená zpověď. Téměř každá kapitola byla dojemná. Jinak se jedná o jednoduché texty, žádné náročné čtení. Doporučuji mladým teenagerům, pro které může mít příběh motivační prvky.
Knihu jsem přečetla za jeden jediný den. A musím říct, že mě opravdu dostala. Je psána lidsky a upřímně. Podle mě donutí každého zamyslet se nad životem a prioritami. Měl by si ji přečíst každý. Veronice a její nadaci držím palce!
Zpověď: Z děcáku až na přehlídková mola
Kniha má být inspirací, motivací a nadějí zvláště pro děti z dětských domovů. Čtenářské veřejnosti pak přináší letmý vhled do života v dětském domově a nastiňuje osudy jeho malých obyvatel a autorky především.
Prvním a velmi silným dojmem z četby byla, eufemisticky řečeno, její jazyková neobratnost – nekonstantní tempo, kdy se velmi krátké věty střídají s dlouhými souvětími; opakující se slova a významově stejné věty nejen v jednotlivých kapitolách, ale dokonce i v jednotlivých odstavcích; falešné vazby; nesprávně použité výrazy; a tak dále… Četba byla z těchto důvodů paradoxně celkem složitá, protože nemotorně sestavený text zkrátka drhnul… Kapitoly na sebe nijak logicky nenavazují – mnohdy se v nich hovoří o událostech a osobách, o nichž předtím není zmínka a čtenář se tím pádem obtížně orientuje... Celkově to působí zcela nekoncepčně, ne-li zmateně. Nechce se mi věřit, že to byl záměr v rámci zachování nebo zdůraznění autenticity.
V každé kapitole se přinejmenším jednou bulí – z radosti, ze stresu, z rozčilení a já nevím z čeho všeho… Poslední kapitoly se „táhnou“ ve smyslu odpuštění, děkování a vděčnosti a opětovně samozřejmě pláče… Člověk si už opravdu přeje, aby ta Česká Miss, jež má na život autorky v dané době zásadní vliv, proběhla a ukončila tu chaotickou a nudnou změť myšlenek.
Ačkoli oceňuji autorčin záměr a také životní odvahu prát se se svým nešťastným startem do života, její dílo nepovažuji ani za motivační, ani za povedené… Někdy je prostě lepší nechat některé věci na profesionálech. Bohudík se mi dlouho nepoštěstilo narazit na takovýto literární „skvost“. Do druhého dílu se pouštět určitě nebudu.