Zpověď: Z děcáku až na přehlídková mola přehled
Veronika Kašáková
Tato zpověď byla napsána z touhy změnit svět k lepšímu. Pokusit se alespoň maličkou troškou přispět k tomu, aby třeba i jen pár dětí bylo šťastnějších, a to je zatraceně dobrý důvod, proč tuhle knihu vydat a číst. A vlastními slovy autorky: „Jsem přesvědčená, že jsem byla v dětském domově a prožila všechny ty okamžiky právě proto, abych dnes mohla pochopit ostatní opuštěné děti a abych jim mohla nabídnout pomoc, jsem jedna z nich, a i když existují nepochybně děti, které mají silnější příběhy nebo smutnější, tak věřím v to, že má kniha zvedne ze židle třeba i jen jedno dítě a řekne si: ‚Nezáleží na tom, kdo je má matka či otec, záleží na tom, KDO JSEM JÁ!‘“ Veronika je dnes mladou ženou, na které byste jen těžko poznali, jakým životem si prošla. Po několika krušných letech s matkou narkomankou se ocitla v dětském domově, kde prožila celé dětství i dospívání. Umíte si představit, jaké to je? Být neustále v kolektivu dalších dětí, čekat, jestli si pro vás máma nebo táta nepřijde, pochybovat, jestli vás má vůbec někdo rád, pochybovat o sobě a jestli to, že jste v dětském domově, jste náhodou nezavinili vy sami? Ale tahle kniha není jen o tom, jak to mají opuštěné děti těžké, je také o naději a o tom, že když víte, co chcete, můžou se vám sny splnit, protože Veronika si své sny plní, i když měla čtyřku z fyziky.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zpověď: Z děcáku až na přehlídková mola. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (64)
Zajímavé čtení. Autorka měla štěstí na kamarády, když už neměla lehký start.
#prvniprectenaknihavmesicidubna2024
Zajímavé čtení, líbil se mi hlavně začátek knihy, kde Veronika popisuje, jaké podmínky měla v původní rodině. Určitě to měli s bratrem velmi složité. Veronika na mě působí moc sympaticky.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zpověď: Z děcáku až na přehlídková mola v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 304x |
ve Čtenářské výzvě | 41x |
v Doporučených | 14x |
v Knihotéce | 113x |
v Chystám se číst | 103x |
v Chci si koupit | 20x |
v dalších seznamech | 4x |
Kniha má být inspirací, motivací a nadějí zvláště pro děti z dětských domovů. Čtenářské veřejnosti pak přináší letmý vhled do života v dětském domově a nastiňuje osudy jeho malých obyvatel a autorky především.
Prvním a velmi silným dojmem z četby byla, eufemisticky řečeno, její jazyková neobratnost – nekonstantní tempo, kdy se velmi krátké věty střídají s dlouhými souvětími; opakující se slova a významově stejné věty nejen v jednotlivých kapitolách, ale dokonce i v jednotlivých odstavcích; falešné vazby; nesprávně použité výrazy; a tak dále… Četba byla z těchto důvodů paradoxně celkem složitá, protože nemotorně sestavený text zkrátka drhnul… Kapitoly na sebe nijak logicky nenavazují – mnohdy se v nich hovoří o událostech a osobách, o nichž předtím není zmínka a čtenář se tím pádem obtížně orientuje... Celkově to působí zcela nekoncepčně, ne-li zmateně. Nechce se mi věřit, že to byl záměr v rámci zachování nebo zdůraznění autenticity.
V každé kapitole se přinejmenším jednou bulí – z radosti, ze stresu, z rozčilení a já nevím z čeho všeho… Poslední kapitoly se „táhnou“ ve smyslu odpuštění, děkování a vděčnosti a opětovně samozřejmě pláče… Člověk si už opravdu přeje, aby ta Česká Miss, jež má na život autorky v dané době zásadní vliv, proběhla a ukončila tu chaotickou a nudnou změť myšlenek.
Ačkoli oceňuji autorčin záměr a také životní odvahu prát se se svým nešťastným startem do života, její dílo nepovažuji ani za motivační, ani za povedené… Někdy je prostě lepší nechat některé věci na profesionálech. Bohudík se mi dlouho nepoštěstilo narazit na takovýto literární „skvost“. Do druhého dílu se pouštět určitě nebudu.