Zpověď: Z děcáku až na přehlídková mola
Veronika Kašáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/237308/bmid_zpoved-z-decaku-az-na-prehlidkova-m-237308.jpg
4
215
215
Zpověď: Z děcáku až na přehlídková mola - elektronická kniha Tato zpověď byla napsána z touhy změnit svět k lepšímu. Pokusit se alespoň maličkou troškou přispět k tomu, aby třeba i jen pár dětí bylo šťastnějších, a to je zatraceně dobrý důvod, proč tuhle knihu vydat a číst. A vlastními slovy autorky: „Jsem přesvědčená, že jsem byla v dětském domově a prožila všechny ty okamžiky právě proto, abych dnes mohla pochopit ostatní opuštěné děti a abych jim mohla nabídnout pomoc, jsem jedna z nich, a i když existují nepochybně děti, které mají silnější příběhy nebo smutnější, tak věřím v to, že má kniha zvedne ze židle třeba i jen jedno dítě a řekne si: ‚Nezáleží na tom, kdo je má matka či otec, záleží na tom, KDO JSEM JÁ!‘“ Veronika je dnes mladou ženou, na které byste jen těžko poznali, jakým životem si prošla. Po několika krušných letech s matkou narkomankou se ocitla v dětském domově, kde prožila celé dětství i dospívání. Umíte si představit, jaké to je? Být neustále v kolektivu dalších dětí, čekat, jestli si pro vás máma nebo táta nepřijde, pochybovat, jestli vás má vůbec někdo rád, pochybovat o sobě a jestli to, že jste v dětském domově, jste náhodou nezavinili vy sami? Ale tahle kniha není jen o tom, jak to mají opuštěné děti těžké, je také o naději a o tom, že když víte, co chcete, můžou se vám sny splnit, protože Veronika si své sny plní, i když měla čtyřku z fyziku.... celý text
Přidat komentář
Od knížky jsem neměla žádná očekávání a neskutečně moc mě překvapila. Veronika je silná žena, obdivuju ji za to co vše musela přetrpět a dokázat. V knize bylo hodně hezkých myšlenek a celý potenciál knihy je důležitý a hezky popsaný. Rychle to ubíhalo a já jsem neskutečně ráda že jsem na knihu narazila. Doporučuji.
Krásný příběh děvčátka z DD, které mělo možnost splnit si svůj sen a stát se modelkou. Měla štěstí na dobré přátelé, kteří ji vždy pomohli. Také ocenuji, že je DD jako ve Vysoké Peci, kde se děti mají relativně dobře. Doporučuji knihu si přečíst.
Veronika má za sebou nelehký osud, přesto bych ale neřekla, že se měla zle, u ní přesně platí rčení "štěstí v neštěstí".
Trošku mi vadilo, že si myslí, že za všechno špatné může její minulost. Ono to tak není, je přecitlivělá (jako já), ale zároveň neřízená střela, občas jsem z ní měla dojem, že lidi kolem sebe až zneužívá, že má pocit, že jí musí pomoct. No, nemusí, ale udělají to, jelikož působí mile, důvěryhodně, přátelsky. Její aktivity směrem k dětem v dětských domovech jsou velice sympatické, jen se trochu bojím, abych si časem nepřečetla, že v nadaci zpronevěřila peníze. Nechtěně, samozřejmě, ale zdá se mi šíleně nepraktická. A přijde mi divné, že alespoň minimum informací o normálním životě před odchodem z DD nedostala. Na druhou stranu, koho tak poučili doma rodiče? Dospělost umí být tvrdá zkušenost.
Za mě je kniha určena spíše pro mladší čtenáře. A souhlasím s názory, že kniha je jednoduše psaná a místy se opakují fakta, která už byla řečená na předchozích stranách. Ale zase autorka není spisovatelka a jen autenticky popisovala svoje pocity a zážitky ze svého dětství do dospělosti. Život měla opravdu velmi nelehký, zážitky z dětství a pobyt v dětském domově ji určitě hodně poznamenaly, i když v knize píše o pobytu v DD vlastně moc hezky a bylo jí tam určitě lépe než v nefungující rodině. Určitě klobouk dolů před tím co dokázala a jak se nevzdávala svého snu.
Knížka mi trochu změnila můj pohled na život ze stylu "nic se mi nedaří, všechno je jenom špatně" na něco jako "všechno špatné je pro něco dobré, a jednou bude líp". Verunku obdivuji za to, jak silná dokázala být a jaký je z ní i přes to všechno úžasný člověk. Jsem ráda že jsem si ji mohla přečíst a dala mi lepší pohled na svět a až mi bude nejhůř, věřím, že si na ni vzpomenu jak to všechno zvládla.
Kniha je pěkně napsaná a čte se velmi dobře. Příběh je silný a nedokážu si představit, že bych zažila něco podobného. Děkuji za mou rodinu !!!
O Veronice Kašákové a jejím životě jsem se dozvěděla teprve nedávno, díky sociální síti Instagram, kde mě zaujala svými fotkami a zajímavými popisky pod nimi. Do té doby jsem netušila, jaký je její životní příběh, ale už od začátku na mě působila velmi pozitivně, mile a příjemně. Proto když jsem si dohledala, že napsala knihu, musela jsem ji co nejdříve mít.
Příběhem je kniha velmi silná, čtivá a zajímavá. Hvězdičku ubírám za grafickou stránku, tmavě modré písmo mi přišlo jako rušivý element a obálka není dle mého názoru úplně vhodně zvolená. To však v žádném případě nemění nic na tom, že knihu doporučuji přečíst každému, není rozhodně jen pro děti z dětských domovů. :)
Ukázka toho, jak se i člověk s nelehkým dětstvím může vydat jiným směrem, nevzdávat se a vypracovat se. Jak již bylo uvedeno níže, kniha je psána spíše jednodušeji, formou deníku, ale vypráví příběh jednoho opravdového života a za to si hvězdy zaslouží.
Když jsem jednou zjistila, že Veronika Kašáková do své dospělosti přebývala v dětském domově a že svůj příběh sepsala v knížce „Zpověď z děcáku až na přehlídková mola“, všechny ostatní knihy v mém čtenářském pořadníku musely jít stranou.
Kdo by mohl tušit, že tato úspěšná žena přišla na svět jako nechtěné a nemilující dítě? Koho by napadlo, že její první krůčky na tomto světě nedoprovázela otevřená náruč, ale samota, strach či hlad? Nahlédnout do života Veroniky bylo pro mě velmi bolestivé. Čtením knihy jsem se sama spolu s malou Verunkou mohla stát svědkem hrozivých scén, jež se děly v její domácnosti. To se opravdu mohlo stát? To se opravdu děje?
„Hleděli dva vězni z okna ven, jeden viděl hvězdy, druhý bláto jen.“ Těmito slovy začíná Veronika první kapitolu, jež jakoby zároveň shrnují celý obsah knihy a sebe sama ztotožňuje se situací vězně, co hleděl vzhůru. Píše o tom, jak důležité je snít… Na stránkách knihy popisuje, jak našla svoje místo ve světě a jak nalezla cestu ke svému duševnímu rozvoji. Neslibuje, že je to jednoduchá cesta, ale čtenáře ujišťuje, že určitě stojí za to tou cestou jít. To je dle mého názoru ta nejlepší motivace. Motivace nejen slovy, ale i svědectvím života. To k lidem nejvíce promlouvá.
Styl psaní jednodušší, ale příběh silný. Zajímavý pohled na život v dětském domově z pohledu toho, kdo jím prošel. A rovněž i náhled do duše odloženého dítěte, co cítí a jak vše prožívá.
Mám rada skutočné príbehy, Ku Zpovedi ... som sa dostala náhodou po zhliadnutí reportáže s Veronikou. Zaujal ma jej kultivovaný prejav, skromnosť a pokora. Kniha sa čítala ľahko a rýchlo. Hoci štýl, nech sa autorka neurazí, skôr forma slohovej práce. - 2 hviezdičky. Súhlasím so starším názorom, že by to chcelo spoluprácu s niekým skúsenejším. Napriek tomu odporúčam prečítať.
Kniha je velmi působivá a hezky napsaná. Občas se tedy jisté pocity a pasáže opakují, ale kniha se mi líbila a velmi hezky se četla. Obdivuji Veroniku, že dokázala, po čem toužila, šla si za svým cílem a to je důležité. Dnes je to krásná, úspěšná, mladá žena, která to neměla v životě tak uplně jednoduché. Doporučuji přečíst.
Kniha ze života.Obdivuhodné čím vším autorka prošla,co prožila a přesto na nikoho a na nic nezanevřela.Snad opravdu její příběh dodá sílu i dalším podobně životem zkoušeným dětem a dospívajícím lidem,kteří musí opustit dětské domovy ,vydat se do světa bez pomoci rodiny a postavit se na vlastní nohy.
Ano, vyprávění Veroniky se mi z prvu zdálo chaotické a stále opakující se stejné věci.
Ale pak mě chytl její příběh a vyprávění pro mě bylo její opravdovou zpovědí, kde nehraje roli nějaký slohový umělecký postup. Její pocity, které popisovala, alespoň z části přestopily i na mě, a tak to má být. Člověk by se měl zastavit a zapřemýšlet, uvědomit si (cokoliv).
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, protože mi nedala jen něčí smutný příběh. Dala mi příběh silné osobnosti, která se i přes všechno zlé ( co bylo i k něčemu dobré) se z Verunky stala.
Když jsem to tu knihu dočetla uvědomila jsem si jak je pro dítě důležitá matka.
Jak to, když dítě postrádá svoji matku může poznamenat jeho život. Tento příběh je velmi smutný.Několikrát jsem plakala, ale nebudu vám lhát plakala jsem snad u, každé kapitoly. Krásný příběh, který poukazuje na to jak bychom si měli vážit našich rodičů, být rádi za to, že je máme a uvědomovat si jaké to může být pro děti, které rodiče nemají. Uvědomíte si jak je rodina důležitá. Jak je důležité pomáhat druhým a milovat zkrátka dojemný příběh o malé Verče, která toho hodně dokázala a ještě určitě dokáže. Nechtějí se mi psát negativa nejsou tak podstatná hlavní je myšlenka této knihy a ta je krásná a velmi motivující.