Zpověď: Z děcáku až na přehlídková mola
Veronika Kašáková
Zpověď Veroniky Kašákové, finalistky České Miss 2014. Nezáleží na tom, kdo je má matka či otec, záleží na tom, KDO JSEM JÁ! Tato zpověď byla napsána z touhy změnit svět k lepšímu. Pokusit se alespoň maličkou troškou přispět k tomu, aby třeba i jen pár dětí bylo šťastnějších, a to je zatraceně dobrý důvod, proč tuhle knihu vydat a číst. A vlastními slovy autorky: „Jsem přesvědčená, že jsem byla v dětském domově a prožila všechny ty okamžiky právě proto, abych dnes mohla pochopit ostatní opuštěné děti a abych jim mohla nabídnout pomoc, jsem jedna z nich, a i když existují nepochybně děti, které mají silnější příběhy nebo smutnější, tak věřím v to, že má kniha zvedne ze židle třeba i jen jedno dítě a řekne si: ‚Nezáleží na tom, kdo je má matka či otec, záleží na tom, KDO JSEM JÁ!‘“ Veronika je dnes mladou ženou, na které byste jen těžko poznali, jakým životem si prošla. Po několika krušných letech s matkou narkomankou se ocitla v dětském domově, kde prožila celé dětství i dospívání. Umíte si představit, jaké to je? Být neustále v kolektivu dalších dětí, čekat, jestli si pro vás máma nebo táta nepřijde, pochybovat, jestli vás má vůbec někdo rád, pochybovat o sobě a jestli to, že jste v dětském domově, jste náhodou nezavinili vy sami? Ale tahle kniha není jen o tom, jak to mají opuštěné děti těžké, je také o naději a o tom, že když víte, co chcete, můžou se vám sny splnit, protože Veronika si své sny plní, i když měla čtyřku z fyziky.... celý text
Přidat komentář
Veronika je neuvěřitelně pozitivní člověk, takže jí odpouštím její chaotický styl psaní (a gramatické chyby). Obdivuju její sílu prokousat se těžkým dětstvím a problémy, které se navalily v dospělosti. Verčo, drž se a do budoucna přeju už jen samé úspěchy :-)
Kniha, která nijak čtenáře neobohatí psaným jazykem. Je zde dost gramatických chyb, což moc nechápu, ale po obsahové stránce se jedná o téměř neuvěřitelnou výpověď. Moc mi to hlava nebere, vždyť autorka je stejně stará jako já a přitom má za sebou tolik bolesti. Určitě jí patří můj obdiv za to, jaký se z ní stal člověk, a jak to všechno zvládla. Velmi motivující kniha!
(Zároveň poukazuje na to, jak jsou děti z dětských domovů připraveny nebo spíše nepřipraveny na život venku.)
Nehodnotil bych to jako knihu, ale spíše jako takový deník.V některých pasážích se tento počin čte až nezvykle skvěle, ale bohužel tam jsou i slabší místa.Ve výsledku je to z mého pohledu, tak na 60%.Veronika si určitě prošla nelehkými chvílemi a nevím, jestli já sám bych dokázal takovým rodičům odpustit.Autorka má můj obdiv za to, že se jí to podařilo.