Způsob bytí
Carl Ransom Rogers
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/87996/bmid_zpusob-byti-F4F-87996.jpg
4
57
57
Klíčová témata humanistické psychologie z pohledu jejího zakladatele. C. R. Rogers založil své dílo na víře ve schopnosti člověka růst. Jeho spis Způsob bytí obsahuje základní pojmy jeho psychoterapie, osobní zkušenosti a reflexe i poznatky o výchově a vzdělávání. Vzhledem k tomu, že je to jedno z posledních děl autora, odráží jeho osobní i profesionální vývoj od šedesátých do osmdesátých let.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 1998 , PortálOriginální název:
Way of Being, 1980
více info...
Přidat komentář
Některé kapitoly mě zaujaly více, některé méně. Každopádně se mi zdá, že jsou myšlenky až děsivě aktuální i pro dnešní dobu a systém - ač se mnohé od té doby změnilo, mnohé je stále stejné.
Zásadní pro mě byly především kapitoly "Empatie: Nedoceněný způsob bytí" a "Potřebujeme "jedinou" realitu?", která nastiňuje principy postmoderny, kam (nebo možná spíš odkud) se jedna rodina psychoterapeutických směrů vydala. A pro školství k zamyšlení: "Může učení zahrnovat vedle myšlenek také pocity?"
Obohacující. Myslím, že rozhodně nikomu neuškodí si tuhle knížku přečíst :) Ne vždy mi byl Rodgers sympatický tak, jak jsem očekávala, někdy to na mě bylo nějak příliš do hloubky, ale lidé jako on se asi nerodí každý den a jako lajk mám dojem, že právě díky té schopnosti hlubokého prožitku byl tak výjimečný a dovedl naslouchat lidské psychice. Každopádně mi jeho terapeutický přístup změnil život a tak pro mě jeho myšlenky budou asi už vždycky vzácné a těším se, co dalšího si od něj přečtu.
Jestli mě Způsob bytí Carla R. Rogerse v něčem opravdu překvapil, potom upřímnou a až intimní výpovědí jeho vztahu k nemocné a posléze umírající manželce Helen. Několik málo stránek umožní nahlédnout do jeho pocitů a myšlenek a pro někoho to může být seznámení s trochu jiným Rogersem. Stejně otevřený a upřímný je jeho popis rodinných poměrů ze kterých pocházel. Zdá se, že mu během dospívání velmi chyběli přátelé a takový ten obyčejný studentský život se všemi těmi aktivitami okolo. Možná, že právě tato absence důvěrnosti k jinému člověku ho nakonec nasměřovala k práci s tak klíčovými pojmy jako jsou autonomie, autenticita, přístup zaměřený na člověka aj. Bez ohledu na to, že mám na některé skutečnosti jiný názor, práci Carla R. Rogerse mám velmi ráda a považuji ho za zcela mimořádnou osobnost. Kapitola ve které se zabývá vzděláváním je neuvěřitelně nadčasová. Rogers, s upřímností sobě vlastní, pojmenovává všechny neřesti, které se týkají školství. Kdoví, co by napsal dnes. Možná by řekl jen to své „hmm“, protože se toho zase tak moc nezměnilo. Bohužel.
V podstatě se jedná o hromadu esejů o empatii, svobodě a následně i předávání vědomostí v pedagogické profesi tak, aby člověk zůstal sám sebou a mohl růst. Knihu jsem si půjčil z knihovny, abych jako klient rogersovské psychoterapie pochopil o čem je a to jsem prakticky dostal. Není to napsané moc přístupným stylem, ale čte se to v podstatě samo. Tedy za předpokladu, že o psychologii a její terapii něco víte. Na závěr mě i sám Rogers v celé knize překvapil, jak široký byl jeho záběr. Za mě určitě přínosná věc.
Rogersa a jeho psychoterapiu som donedávna považoval za totálne nedirektívneho, tzv. "uhm terapiu". Preto som rád, že Způsob mi pomohol si tento názor upraviť a Rogersa (dúfam) viac pochopiť. Dokonca som začal znova uvažovať nad výcviikom v PCA.
Kniha obsahuje ako teoretické základy PCA (person - centered attitude / prístup zameraný na človeka, ako Rogers svoju psychoterapiu nazýva), tak aj autobiografické kapitoly, ktoré som mal osobne o niečo radšej - autor tu píše napríklad o tom, ako ho spočiatku málokto bral vážne, o pochybnostiach, ktorými si prešiel, skúsenostiach s týmto typom terapie a dokonca aj o tom, ako PCA úspešne používal v zdanlivo "chaotických" skupinách so stovkami účastníkov.
Ako človeka pracujúceho aj v školstve ma príjemne prekvapil aj dôraz, aký kládol na zmenu spôsobu vzdelávania, od bezduchého drilovania k zmysluplnému zážitkovému učeniu, čo je problém, ktorý je aktuálny ešte aj dnes (ak nie ešte aktuálnejší, než bol v dobe napísania knihy).
Prekvapil ma Rogersov pozitívny názor na parapsychológiu a nadprirodzené schopnosti.
Upřímně řečeno, přínosná pro mne byla především část zabývající se empatií...Zdálo se mi, že ostatní texty omílaly dokola tytéž myšlenky...Ani zdaleka netvrdím, že by publikace nebyla přínosem, jen si nejsem jistá, zda byly eseje vhodně zvoleny. Možné ale je, že někdo, kdo v publikaci hledá něco jiného (než jsem hledala já) bude nadšený a absolutně spokojený. Já jsem se musela prokousat třemi stovkami stránek ne zas až tak zajímavých textů kvůli 60 stranám toho, co mi opravdu něco dalo, co jsem potřebovala...ale tak už to s odbornými publikacemi bývá. Nicméně na plný počet * už to není.
Je smutné, že stěžejnímu představiteli humanistické psychologie vyšla v češtině prozatím jen tato okrajová publikace jeho esejů z konce života. Na druhou stranu tady najdeme několik pozoruhodných úvah na hranici psychologie, filosofie, práva i politologie. Na konci 80. let Rogers jasnozřivě předvídal blížící se hodnotovou krizi a nezbytnost změny západního způsobu myšlení a s téměř nietzscheovskou dikcí prorokuje příchod nového typu člověka, kterého díky své psychologické erudici také definuje a je tím dnes aktuálnější, než v době svého vzniku. Rogersův talent pro předvídání věcí budoucích ilustruje i esej, ve které na základě analýzy interview jednoho tehdy nepříliš významného politika dochází k závěru, že ve vrcholné politice se pohybují duševně vyšinutí jedinci. Tím tehdy bezvýznamným politikem nebyl nikdo jiný než George Bush. Bavím se představou, jak by se věci vyvíjely, kdyby někdo objevil Rogersův pozapomenutý esej v době Bushovy prezidentské kampaně.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Být sám sebou |
| 2014 | Způsob bytí |
| 1998 |  Sloboda učiť sa |
| 1999 | O osobnej moci |
| 2020 | Teorie a terapie osobnosti |
Výklad nevede odněkud někam, ale jedná se o soubor článků. To je značná slabina knihy. Některé myšlenky se opakují a nelze jít dostatečně hluboko. Autor ze svého díla vybral články, které považuje za důležité.
Neřeší se samotná humanistická psychologie, ale spíš co z toho plyne a jak by se mohla společnost dále rozvíjet. Nejvíc mě překvapilo, že se to shoduje s mými názory. Akorát Rogers to má samozřejmě podložené výzkumy.
Zajímám se o esoteriku a spiritualitu a dospěl jsem ke stejným závěrům. Takže nevím jak to hodnotit, když jsem se nedozvěděl moc nového. Že se duchovní nauky a moderní psychoterapie shodují je příjemné. A logické.
Podle mě je to vyloženě pro zájemce o Rogersovo dílo a jeho osobnost. Takový čtenář knihu nejvíc ocení. Skvělé je, že Rogers ke každému článku napsal úvodní slovo, aby vysvětlil potřebné okolnosti nebo ho zasadil do kontextu.
Doporučit se to dá i těm, kdo Rogerse neznají. Základní myšlenky jsou z článků zřejmé a pochopitelné. Dá se tak usoudit, zda je Rogersova cesta pro čtenáře atraktivní nebo ne. Mě to rozhodně zaujalo. Už jen proto, že mi to přijde přirozené.
Některé články jsou skutečně zásadní. Pojednání o empatii ocení asi každý a já osobně považuji za zásadní problematiku vzdělání. Hodně mě zaujala práce ve skupinách. Okamžitě jsem pocítil touhu se něčeho takového zúčastnit.
Sice bych raději uvítal normální výklad, ale i tak doporučuju. Jen se musí počítat, že forma článků má omezené možnosti. Koho zajímá postupný výklad nebo více souvislý text či úvod do humanistické psychologie, měl by si najít něco jiného. 75%